Bratislava - kostel sv. Jana z Mathy (kostol sv. Jána z Mathy, kostol Trinitárov)

Tento kostel je nejen jednou z nejzajímavějších bratislavských sakrálních památek, nikterak neskrývající svou inspiraci vídeňským kostelem sv. Petra od Johanna Lucasa von Hildebrandta, ale také stavbou, u které je téměř nemožné si zapamatovat všechny její názvy, jména a zasvěcení. Kostel je totiž chrámem sv. Jana z Mathy, ale také Trinitářským kostelem (kostol Trinitárov), Trojičným kostelem nebo kostelem Nejsvětější Trojice (kostol Najsvätejšej Trojice). A to se ještě navíc v minulosti dlouhý čas nazýval také Katedrálou sv. Jana z Mathy a Felixe z Valois a místní mu říkají láskyplně Trojička.

V každém případě se ale jedná o pozoruhodnou barokní stavbu z let 1717 až 1725 (zcela dokončen – zejména co se interiérové výzdoby týká - však byl kostel až ve II. polovině 18. století), kterou najdeme na bratislavském Starém Městě (přesněji na severním okraji historického jadra hlavního města SR) a adrese Župní náměstí č. 25 (Župné námestie, v době stavby ovšem Uhelný trh neboli Kohlmarkt). Od října roku 1963 se navíc jedná o Národní kulturní památku Slovenské republiky, jejíž historie je úzce spjata s ostřihomským arcibiskupem Imrichem Esterházym.

Hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že se jedná o sídelní klášterní chrám řádu Trinitářů (stavba jejich kláštera byla zahájena současně s budováním jeho svatostánku) i o jednu z nejvýznamnějších barokních památek Bratislavy vůbec. V letech 2003 až  2009 byl tento kostel katedrálním chrámem Vojenského ordinátu SR. Budova je originální také po stránce architektonické. Jako jeden z mála katolíckych kostolů na Slovensku má tato stavba centrální elipsovitý půdorys. K oválnému interiéru zde přiléhají tři kaple na každé straně, podlouhlý presbytář a vstupní předsíň s nakoso připojenými věžemi. Konkávně prohnuté a přísně symetrické chrámové průčelí pak můžeme označit přímo za slovenskou raritu.

Stavba tohoto chrámu byla údajně inspirována nejen – již zmíněným – svatopetrským kostelem ve Vídni, ale (minimálně v „duchovní“ rovině) také jezuitským chrámem del Gesu v Římě nebo kostelem sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Je přitom zajímavé, že se dodnes nepodařilo zcela vyjasnit, kdo je vlastně autorem této stavby. Nejčastěji se sice zmiňuje slavný rakouský stavitel Johann Lucas von Hildebrandt, ale mnozí odbornící upřednostňují méně známého vídeňského stavitele Franze Jänggla, který údajně v té době vlastnil v Bratislavě dům a byl členem bratstva Nejsvětější Trojice. A tak se nakonec našlo šalamounské řešení, podle kterého projekt kostela sice vypracoval Johann Lucas von Hildebrandt, ale ten pak částečně upravil Franz Jänggl, který také nakonec samotnou stavbu realizoval.

Exteriérové podobě kostela dominuje dvojice třípodlažních věží, mezi které je umístěna středové vstupní část s mohutným volutovým štítem, zakončeným trojuhelníkovým tympanonem s vrcholovou monstrancí. Jednotlivá podlaží od sebe oddělují horizontální římsy, průčelí však člení i vertikální pilastry. Průčelí však působí až nečekaně skromným dojmem, což je zřejmě důsledkem finančních problémů zadavatele stavby. Věže jsou zastřešeny nízkými jehlany, což ovšem naprosto neodpovídá jejich původnímu – typicky baroknímu – zakončení. Zaujme jistě také zdobný kamenný portál s rozeklaným tympanónem, nad kterým skupina andělů drží symboly Nejsvětější Trojice. Nad vstupem si můžeme přečíst latinský nápis „Tři jedno jsou“.

Interiér typově odpovídá centrálnímu jednoloďnímu kostelu na oválném pôdorysu, který doplňuje věnec mělkých kaplí po jeho obvodě. Na rozdíl od strohého exteriéru zaujme interiér ihned zejména svou bohatou výzdobou ... a pocitem jisté přeplněnosti. Zatímco stěny jsou barevně jednolité (imitace mramoru), tak klenbení malby září snad všemi barvami. Obvodové kapličky mají stejné sloupové oltáře s různou ikonografií. Jsou totiž zasvěceny sv. Janu z Mathy, sv. Štefanovi I., sv. Ladislavovi I., Panně Marii Bolestné, Panně Marii a Archandělovi Michaelovi. Nejvýznamnější jsou obě kaple mariánské, ve kterých také najdeme např. Hermanův obraz Ukřižování nebo Steinmasslerovy plastiky Bolestné P.M. a sv. Jana Evangelisty.

Původní hlavní oltář se sochami Antonia Gaetana Bussiho zmizel neznámo kde a v presbytáři se dnes nachází monumentální reprezentativní oltář, který vznikal od roku 1747 podle návrhu Antonia Galliho da Bibbiena. Oltář byl dokončen v roce 1752 a současně jej doplnily boční oltáře sv. Anny, sv. Archanděla Michaela a sv. Jana Nepomuckého. Jednotícím prvkem všech oltářů je sloupová architektúra a korintské hlavice. Centrální oltářní plátno zobrazuje zakladateľe řádu Jana z Mathy a Felixe z Valois vykupující otroky z tureckého zajetí a jeho autorem je slezský malíř František Xaver Palko. Součástí tohoto oltáře jsou také plastiky sv. Agnes a sv. Kateřiny Alexandrijské, které vytvořil vídeňský sochař Johann Joseph Resler (některé informační prameny ovšem uvádějí jméno mnichovského sochaře Johanna Baptista Stauba.

Na pravé straně chrámové lodě se pak nachází další tři kaple. První charakterizuje Pieta, druhá je zasvěcena sv. Anně a třetí sv. Janu Nepomuckému. Jsou stejnou oltářní architekturou jako kaple výše uvedené a tak jedinou výjimku tvoří oltář vpravo od kněžiště, který pochází z roku 1736, vytvořil jej rakouský pozdněbarokní sochař Georg Rafael Donner (nebo někdo z jeho dílny) a představuje letící anděly přidržující obraz Panny Márie s Ježiškem (kopie obrazu Albrechta Altdorfera z 16. stol.). Naproti tomuto oltáři je umístěna dřevěná kazatelna s pozoruhodnými plastikami čtyř evangelistů.

Ne1jhodnotnějším dílem v interiéru kostela sv. Jana z Mathy je však jednoznačně nástropní výmalba. Ta je navíc udělána tak, aby iluzivně nahradila – pro barokní kostely natolik typickou a tady nevýraznou – kopuli. Autorem tohoto díla z let 1744 až 1745 je italský pozdněbarokní, a v tomto článku již zmíněný, malíř Antonio Galli da Bibbiena. Jedná se o velmi kvalitní ukázku perspektivní malby při využití iluzivní architektury, včetně volút, zubořezových říms, pilastrů a sloupů. Návštěvník kostela díky tomu získává pocit skutečné klenby. Například nad presbytářem najdeme fresku kopule s vrcholovým otvorem, který je zobrazen jako průhled do nebe s poletujícimi andílky a modročerveným trinitářským křížem. Nad lodí se nachází monumentální freska se symetricky členěnými – a do středu se sbíhajícími - sloupy a perspektívně se zmenšujícimi kazetami, které vyvolávají dojem vysoké kopule s lucernou. V nebesích nad ní pak můžeme vidět Nejsvětější Trojici a čtveřici církevních učitelů (svatí Amrož, Jeroným, Augustýn a Řehoř Veliký), které namaloval vídeňský malíř Karl Jacob Unterhueber.

Za zmínku jistě stojí také fakt, že někdejší - a s kostelem sousedící - klášter vznikl na místě zrušeného hřbitova a zbouraného kostela Archanděla Michaela. V 80. letech 18. století klášter zrušil císař Josef II. a ten později sloužil jako vojenská nemocnice, kterou v roce 1844 vystřídal Župní dům.

Jeden z nejzajímavějších bratislavských kostelů sice bývá přístupný k nahlédnutí "přes mříž" (při kterém ovšem nejsou vidět cenné nástropní malby), ale jistotu jeho prohlídky máte jen při mimořádných akcích nebo před či po bohoslužbách. Ty zde probíhají každý den v 7,00 a v 17,30 hod. O nedělích a svátcích přibývají další bohoslužby, které se konají v 9,00, 10,30, 12,00 a 20,00 hod.