Břehy Slezské Harty u Karlovce

Turistické cíle • Příroda • Vodní nádrž

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Slezskou Hartu jsem celou nikdy neviděl. Před lety jsme se známými projížděli silnicí nad jejím levým břehem, ale kvůli nepříznivému počasí až k vodě nesestoupili. Při naší loňské dovolené v Rýmařově jsme proto přehradu do našich výletů započítali a věnovali její návštěvě celý jeden den. Bohužel – přelom září a října se nějak nevyvedl. Deště jsme sice byli ušetřeni, ale kraj do svého obětí sevřela snad kratší doba ledová. Navíc vál chvílemi Ostrý, nárazový vítr. Jak se ale říká – vše zlé je pro něco dobré, a díky fučícímu severáku bylo nebe pokryto nádhernými fotogenickými mraky. Manželka kvůli počasí (a noze) větší pochod okolo přehrady vzdala a věnovala se jen průzkumu Nové Pláně. Já pochopitelně nelenil a vydal se porozhlédnout po nejbližším okolí z trochu většího zorného úhlu. Prvním cílem bylo odlesněné úbočí Vysokého kamene (639 m), odkud se na nejzápadnější část vodního díla a jeho kopcovité okolí otevíral hezký pohled. Následovala návštěva jednoho blízkého drobového skalního útvaru – Vějířové skalky, neboť jsem samozřejmě nemohl vynechat též nějaký„vzorek“ zdejší neživé přírody. A pak už po polní cestě mezi rozsáhlými pastvinami sestup ke břehu samotné Slezské Harty.

Všechny mé kroky bedlivě sledovaly dvě nejbližší a největší dominanty: na jedné straně barokní kostelík sv.Jana Nepomuckého, jehož střecha a věž nad stromy trčely jako maják a nahradily mi tak kompas, na druhé nekorunovaný král zdejší krajiny - sopečný masív Velkého Roudného s jeho charakteristickými remízky. Nebýt jeho, možná by tady – ve své horní části - přehrada nepůsobila tak impozantním dojmem, neboť její šíře není směrem k Razové, skryté za kopcem, větší jak 400 metrů.

Ale Slezská Harta nepatří k našim přehradám nejširším, ale naopak k těm nejdelším.

Od místa, kde jsem u vodní hladiny narazil na jednoho příslušníka Petrova cechu to bylo po břehu ke kostelíku asi kilometr. Musím přiznat, že jsem ho šel nejméně čtyřicet minut. Ne kvůli neschůdnosti terénu ( i když v místech, kde do Harty ústí bezejmnený potůček, se boty zabořily i do bláta), ale kvůli úžasným, stále měnícím se pohledům. Nejen na okolní krajinu a ty zpětné na Roudný – sopku u nás člověk opravdu každý den nevidí - ale také na vodní plochu, po níž se klouzaly plachtenice. A projel tudy i velký motorový člun. Nárazový vítr dělal též svoje a klidná hladina se co chvíli rozježila vlnami, které při nárazu o břeh téměř připomínaly ty mořské. V takových okamžicích se i ty suchozemské kocábky měnily v mořské přízraky a najednou po vlnách divoce skákaly jak zduté kozy.

U nejhezčího výhledu na kostelík se do břehu zařezává malá úzká zátoka. Tady se někde pod vodní hladinou ukrývají domy obce Královec, které všechny zmizely pod hladinou novodobého vodního díla. Tady v zátoce v jednom kratičkém momentě dosáhl vítr intenzity hurikánu a málem mne smetl i s fotoaparátem do vody! Naštěstí jsem to ustál... a díky tomu zůstaly zachovány i obrázky. Obrázky sice skromné, ale snad i tak navodí čtenáři představu toho, jak je u téhle veliké moravskoslezské přehrady krásně...

Nadmořská výška:

496 metrů nad mořem

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.923, 17.496)

Poslední aktualizace: 4.1.2016

Vyhledání vlakového spojení na výlet