"Brodská Smrt"

Havlíčkův Brod nese své nové pojmenování až od roku 1945. V době svého vzniku se po svém zakladateli nazýval Smilovým Brodem a před koncem 15.století, kdy bylo v okolí sídla nalezeno stříbro a král Vladislav II.Jagellonský (známý jako král „Dobře“, neboť stále říkal bene, bene) sem povolal německé kovkopy, dostalo název Havlíčkův Brod. Mezi bohatou katolickou Jihlavou (v níž žili především Němci) a kališnickým Německým Brodem (obývaným napříč názvu hlavně Čechy) vznikla rivalita a jihlavští se rozhodli to sídlo kališníků dobýt.

 

K tomuto útoku se vážou pověsti, jež připomíná skelet kostlivce s kosou umístěný vysoko na renesančním štítu radnice ve výklenku.

 

Podle jedné verze ústní lidové slovesnosti je to kostra hlásného Hnáta, zrádce, který prý se dal od Jihlavanů podplatit a v nočních hodinách dal nepříteli vyzváněním z věže znamení, že nastal čas vhodný k dobytí města. Což je samozřejmě nesmysl, neboť zvonění by uslyšeli i místní a měli by tak čas přichystat se na obranu.

 

Blíže k pravdě má jiná pověst, sdělující nám přibližně tohle:

 

Jihlavané vyrazili dobýt Německý Brod za bílého dne, ale na jeho pevných hradbách si vylámali zuby. Město se ubránilo a velkou zásluhu na tom měl právě hlásný Hnát, který bedlivě sledoval útočníky a pokud se rozhodli zaútočit na nějakou část mětských hradeb, vyzváněním místní vždy včas varoval. Nepomohly prý ani noční útoky, neboť hlásný měl neobyčejně bystrý zrak.

 

Jihlavané proto použili lsti: po několika dnech obléhání v podvečer se sbalili a od města odtáhli, tady se ale skryli daleko za obzorem v lese a vyčkávali.

 

Když Brodští viděli, že se nepřítel obléhání vzdal a odchází, začali od radosti své „vítězství“ v místních krčmách řádně slavit. V jedné se veselil i Hnát a chlubil se, že největší zásluhu na něm má právě on. Po chvíli k němu přisedl jakýsi potulný mnich, který mu nabulíkoval, že sepisuje latinskou kroniku o událostech v zemi české a že v ní i zmíní i Hnátovo jméno, jelikož se jedná o osobu z Německého Brodu tu nejvýznamnější. Polichocený hlásný mu to spolkl i s navijákem, připil si s mnichem korbelem, ale už si nevšiml, že ten mu před tím do vína nasypal nějaký prášek.

Poté měl Hnát co dělat, aby se po odchodu z krčmy po schodech vyplatil do své věžní světničky, kde okamžitě tvrdě usnul.

 

I stalo se pak, že se Jihlavští už v noci před Německý Brod vrátili, vylomili bránu, zapálili několik domů, aby na bleskurychlý útok lépe viděli a překvapili jím místní tak, že ti si ani neškrtli a rovnou se vzdali. Mezi městy pak bylo na radnici uzavřeno bolestné příměří – z pokladny byla Jihlavským vyplacena značná suma peněz a oni odtud navíc odjeli s vozy vrchovatě naplněnými lupem.

 

Když se po jejich odchodu místní vzpamatovali a hádali se, kdo je na vině, vzpomněli si na hlásného a divili se, proč je jako obvykle nevaroval. Největší zuřivci vyběhli nahoru na věž a vidouce, že si Hnát v seknici v postýlce spokojeně chrápe, v návalu vzteku jej skopali dolů ze schodů a nechali přivolat kata, aby viníka oběsil. Ještě předtím, než se mistr popravčí dostavil, chopili se Hnáta rozdivočené ženy, svrhly jej do hradebního příkopu a ukamenovaly.

 

Městští radní pak usoudili, že i když viník neskončil na šibenici, měla by za jeho provinění viset na radničním průčelí alespoň jeho kostra. Tu pak upravil jeden šikovný zámečník. Do jedné ruky kostlivci vložil zvonce a dráty, jež za pomoci ozubeného soukolí spojil s hodinovým strojem a do té druhé mu vložil kosu s latinským nápisem, který přeložen do češtiny ostatním smrtelníkům hlásal „V kterou hodinu nevíš“, čímž byl myšlen příchod smrti.

 

Roku 1662 vypukl v Německém Brodě veliký požár, při níž shořela radnice i kostra. Po opravě radnice byl do jejího výklenku umístěna „Smrtka“ nová, ale už jen dřevěná, která od těch časů straší děti (a také labilní dospělé) dodnes.