Butrint

Byli jsme na dovolené v Řecku v městečku Parga, které leži nedaleko albánských hranic. Proč tedy nevyužít nabídky cestovní kanceláře a nezajet si alespoň na jednodenní výlet do Albánie. Hlavním cílem je archeologické naleziště Butrint, ležící na jižním cípu poloostrova Ksamil a r. 1992 zapsané do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V letech 1997-2005 byl Butrint kvůli rabování zapsán dokonce do seznamu ohrožených památek. Mnoho jsem o této lokalitě slyšela a četla, proto jsem se tam chtěla podívat. Z Pargy jedeme kolem pobřeží a první zastávka je na hraničním přechodu mezi Řeckem a Albánií, kde dostáváme razítko do pasu a pokračujeme dále, sice po špatných hliněných a prašných cestách, zato ale nádhernou, přímo panenskou albánskou krajinou obklopenou horami. Butrint svůj název odvozuje od staré řecké legendy, kdy syn trojského krále Priama Helenus připlul z Tróje ke břehům Epiru a před cestou do Dodoni se rozhodl obětovat dobytče. Zraněné dobytče spadlo do moře, doplavalo na břeh, kde zahynulo. Helenus to viděl jako znamení a založil zde město "Buthrotos", což znamená býk.

Nejstarší záznam pochází ze 6.stol. př.n.l. od řeckého zeměpisce Hecataeuse Milétského. Od 5. stol. př.n.l. bylo město významným kulturním, náboženským, politickým a pro svou strategickou polohu ve Středozemním moři i vojenským centrem. Zažilo mnoho válek, od války peloponéské v 5. stol.př.n.l. (první zdokumentovaná událost řeckým historikem Thúkididem) až po války napoleonské v 19. stol. Vystřídalo se zde mnoho kultur, původně město osídlil řecký kmen Achájů, později zde byli kolonisté z Korfu, Illyrové, Římané, Byzantinci, Benátčané, v roce 1453 zažilo turecký vpád, dva roky bylo součástí francouzského imperia a od r. 1799 říše Otomanské. Teprve od r. 1912 je nedílnou součástí samostatného státu Albánie. V r. 1153 postihlo město zemětřesení, začalo se vylidňovat a postupně bylo zaneseno nánosy bahna a zarosteno bujnou vegetací. Jako první na Butrint upozornil r. 1453 italský humanista Ciriaco d´Ancona, který překreslil latinské nápisy a provedl soupis ruin starověkých staveb. Moderní archeologický výzkum prováděl se svým týmem v letech 1928-1936 italský archeolog Luigi Maria Ugolini.

Přijíždíme k lokalitě a přes vodní příkop nás převáží převozník na plošině ručně tahaným lanem. U benátské věže z 15-16 stol. je nápis Butrint a tak začíná naše procházka touto nádhernou archeologickou lokalitou. S průvodkyní postupujeme přesně podle plánku, před věží jsou pozůstatky římských lázní z 2.stol. a za sebou máme žlutě kvetoucí mimozu. Postupujeme alejí eukalyptů, která nás vede na agoru, kde nejstaršími stavbami je promenáda, Asclepiův chrám a později přistavený amfiteátr. Divadlo pochází ze 3.stol. př.n.l., o století později přestavěno Římany. První řada s honosnými křesly byla určena pro čestné hosty a zdobena nápisem "zde sedí", již tehdá zasedací pořádek. R. 1928 pod podiem objeveny vzácné sochy.

U divadla se zachovaly dva chrámy. Chrám nad divadlem byl vestavěný do skály ve 3. stol. př.n.l., oltář na lvích tlapách a podlaha pokryta černobílou mozaikou s geometrickými tvary. Chrám pod divadlem, zasvěcen Asclepiovi (bohu medidíny), pochází ze 4. a 2. stol. př.n.l. se svatyní a předsíní. Mramorové sošky a votivní dary, které se zde našly jsou ke shlédnutí v butrintském muzeu. Z jeskyně za chrámem v dřívějších dobách vyvěrala voda, o níž se věřilo, že má lečebné účinky. Spolu s Asclepiovým chrámem byla ve 4. stol. př.n.l. vybudována promenáda, široká je 12 m a po obou jejích stranách jsou chodníky. Další stavbou, která se nachází jižně od promenády, jsou veřejné lázně z 2.-3. stol.n.l. (místnost 9x9 m). Na východ od divadla je stoa (30,5 x 4,6 m) z helenistického období a sloužila za přístřeší nemocným a poutníkům. Mezi promenádou a stoou leží budova s atriem (ze 2.stol. n.l.), kterou tvoří dvůr (12,5x13,5 m) lemovaný kolonádou s ionských sloupů, uvnitř s bazénem a kašnou. Budova snad sloužila jako hotel pro herce a hosty v době konání divadelních představení. Za studnou poblíž stoy je chrám zasvěcený římské bohyni Minervě, dle sošek zde nalezených.

Na cestě od divadla do baptisteria (budova sloužila ke křtu) je budova gymnázia z 2. stol.n.l. o rozměrech 25 x 12,5 m. Jeho součástí bylo nymfaeum s bazénem a monumentální tomba. Lázně u baptisteria - největší místností je caldarium-parní lázně (7x4 m). Cestou k bazilice stojí monumentální fontána s pozůstatky akvaduktu, kterým sem byla přiváděna voda - nymfaeum, zasvěcené vodním nymfám. Jeho niky zdobily sochy Dionýza nebo Apollona. A to se již ocitáme u raně křesťanské baziliky ze 6.stol. n.l., která plnila svou funkci až do stol. 18. Její interiér tvořily tři chrámové lodi, její podlaha byla původně zdobena mozaikou, při přestavbách nahrazena dlažbou. Před vchodem stojí pozůstatky starověkého opevnění se dvěma strážními věřemi. Za bazilikou objeven objekt ze 2.stol. př.n.l., sloužící snad jako dílna, tržiště nebo sklady.

Butrintské opevnění ze 4. stol. př.n.l. vede kolem Butrintského jezera a jsou zde tři brány ze šesti zde vybudovaných. Zeď je nejlépe zachovalá u Jezerní brány, která přechází v 8,5 m dlouhou chodbu, takřka neporušenou. Lví brána byla pojmenována podle reliéfu lva požírajícího býčí hlavu. Bránu od jezera nebylo vidět, protože je vsazena mezi dvě zdi a bylo ji snadné ubránit. Prošli jsme Lví branou a ocitáme se uprostřed divoké přírody s úchvatným pohledem na přímořské, lagunové jezero Butrint, které je součástí Národního parku. Jezero je 21 m hluboké o rozloze 16 km2 a leží přímo na úrovni hladiny moře. V okolí je přírodní rezervace s několika ohroženými druhy flory a fauny (16 rostlin a 14 živočichů). Jezero i archeologické naleziště je obklopeno soustavou kanálů a majestátnými zalesněnými horami.

Od jezera se dostáváme ke konci naší prohlídky do místního muzea s exponáty nalezenými při vykopávkách ve zdejší lokalitě. Muzeum otevřeno r. 2005 v budově zámku Acropoli, exponáty dokumentují dlouhodobou historii Středomoří. V muzeu je zakázáno fotit, ale mě se podařil snímek přes otevřené dveře a přes nízkou zídku kousek dvorku se sochami. Zavítáme ještě ke stánku se suvenýry a kupuji si na památku kámen ve tvaru srdce s mozaikou. Při procházce jsem také sledovala dění v přírodě a podařilo se mi vyfotit pavouka (údajně s mladými na hřbetě), strašilku a koníka. Celou návštěvu Butrintu jsme zakončili posezením na kávě v příjemné restauraci.