Cefalú – kostel Nejsvětější Panny Marie (Chiesa di Maria Santissima della Catena)

Maria Santissima della Catena je jedním z kostelů, které najdeme v historické části patnáctitisícového sicilského města Cefalú. Jedná se o kostel jistě velmi zajímavý, ale také až nečekaně tajuplný, čí spíše utajený. Chrámové průčelí zná snad každý, kdo toto krásné město alespoň jednou navštívil, ale že se jedná o církevní stavbu, si zřejmě uvědomí málokdo. Neobvyklé je i jméno tohoto svatostánku, které v překladu zní kostel Nejsvětější Panny Marie z řetězu, v tomto případě snad spíše „s řetězy“. Mnozí ale kostel stejně raději nazývají Addoloratella, tedy Truchlící, což je ale myšleno zřejmě jako Panna Marie Sedmibolestná.

Kostel Addoloratella nebo Nejsvětější P.M. se v každém případě nachází na náměstí Piazza Garibaldi, nedaleko místa, kde ve středověku stávala městská brána Porta Reale, zbořená v roce 1787. Poloha v blízkosti hlavního vstupu do města byla pro kostel výhodná, protože právě sem přinášeli biskupové Cefalů posvátné předměty v rámci jejich slavnostního vstupu do diecéze.

Samotný kostel byl dokončen v roce 1780 a jeho stavbu financovala zdejší rodina Legambi, kterou v bohulibé činnosti donátorů nahradil rod D'Anna. Současný oltář se sochou Santa Maria della Catena však pochází až z roku 1902, kdy se zde objevil na počest zázraku, který se udál v Palermu na konci 14. století. Kostel charakterizuje výrazné, okrově žluté, průčelí se vstupní lodžii. Tu víceméně tvoří široký oblouk na dvojici sloupů s iónskými hlavicemi. Oblouk lemují výklenky se třemi sochami (vrcholová je Panna Marie) a nad ním se nachází čtveřice oken. Uvnitř vstupní lodžie, která zde funguje jako nartex, je umístěn vstupní portál, přístupný po několika schodech.

Vedle kostela postaveného z tufu se nachází někdejší městská obranná věž postavená na základech starověkých megalitických zdí (původně měl přitom kostel dvě zvonice), na kterou byly v roce 1881 (podle některých informačních pramenů to ovšem byl až rok 1889) umístěny ciferníky hodin. Většinou nepřístupně uzavřený interiér kostela je jednolodní, bez transeptu i apsidy, a osvětlují jej okna v průčelí a jižní stěně.

V roce 2008 byl celý kostel rekonstruován.