Černá stráň - Kazatelny

Černá stráň je mohutná rozložitá hora, jejíž masív vyplňuje většinu severozápadního horizontu u obce Kouty nad Desnou. Nezvykle ploché vrcholové temeno dosahuje výše 1237 m, nevede na něj žádná tur.značka a tak je pro pěšího turistu dostupné pouze nepřehlednou sítí lesních cest. To mnohem vstřícnější je hora k návštěvníkům na kolech. Po jejím jihovýchodním úbočí se totiž klikatí - (v téměř kilometrových odstupech nad sebou) - hned tři vrstevnicové lesní cesty. Po nejnižší z nich, zvané také Knížecí cesta, vede cyklotrasa č.6157 z Annína do Přemyslova. Cykloturistům slouží také prostřední cesta: ta začíná stoupat do svahů Černé stráně od Poniklého potoka, ve výšce okolo 800 m mění svůj směr na horizontální a vyhlídkově obkružuje četná úbočí hory. Po této cyklotrase Nr.6155 se dostanete až nahoru do Přemyslovského sedla. Jihovýchodní svahy hory zdobí množství rulových a svorových skalních výchozů. Některé z nich lze spatřit na pasekách, ale většina se ukrývá před lidskými zraky v lese. Nejzajímavějším útvarem neživé přírody Černé stráně má být Kazatelna se skalním tunelem, o které se zmiňují starší turistické průvodce a také J.Vítek ve své knize "Tajemný svět skal." Kde přesně se ale toto zajímavé skalisko nachází, o tom už všichni autoři taktně mlčí.

Na mapě KČT je sice nápis Kazatelna s ikonkou skály a místem dalekého výhledu vyznačen pod jednou zákrutou horní vrstevnicové cesty, ale znáte staré mapy, že?! Před časem se na Turistice objevil článek od Aleše Matějíčka s názvem Kazatelna, který jsem si s velikým zájmem přečetl. Kolega prozkoumal velkou mýtinu nad "prostřední" cestou, popsal zajímavé skalní útvary zde se vyskytující, ale o skále s tunelem se nikde nezmiňuje. Tento pás skal, téměř 1 km dlouhý, pokračuje stále vzhůru, ale ukryt v podrostu, až pod horní vrstevnicovou cestu... a protože jsme s manželkou byli na kratší dovolené zrovna v Koutech n.Desnou, umínil jsem si poslední volné dopoledne tuto tajemnou skálu nalézt, ale postupovat při průzkumu opačným směrem než Aleš - tedy shora. Dotazy u starousedlíků, kteří se v Restauraci hotelu Pod Sedlem, kde jsme byli ubytováni, večer scházeli jako švábi na pivo, nepřinesli žádný poznatek. Hosté už byli poznamenáni jednou z nejhorších známých nemocí neproduktivního věku a na žádnou takovouto skálu na Černé stráni se nepamatovali. Nezbylo tedy, než se spolehnout na mapu Hrubý Jeseník zelené edice KČT, mapu Jeseníky sever v měřítku 1:25000 a na vlastní intuici.

V brzké ranní hodině jsem se (nejen vlastním přičiněním) ocitl na horní okružní vrstevnicové cestě a kochal se z nadmořské výše větší jak 1000 m výhledy na okolní hornatý reliéf. Když jsem posléze dospěl k ohybu cesty, které bylo dle mapy označeno jako místo dalekého výhledu, nezbylo mi než hořce zaplakat. Mezi místem se skálou Kazatelnou a mnou se nacházel pralesovitý porost, tvořený převážně 30 let starými smrčky a o nějakém výhledu odtud jsem si mohl nechat akorát zdát! Nezbylo tedy, než se pro jistotu ještě jednou poradit s tou podrobnější mapou, a pak se odhodlaně vnořit do neprostupných lesních houštin. (Tuto cestu můžu bez uzardění na líci "vřele doporučit" jen masochistům a těm, kteří zažívají slast, když jim při prodírání se bujnou vegetací prší na hlavu jehličí, do tváří jim šlehají pružné větve stromů a ještě se u toho musí místy plazit jak při taktickém výcviku v časech naší základní vojenské služby!)

Naštěstí jsem narazil na první balvan a ten mne navedl po svahu k prvnímu výraznému svorovému skalisku ve tvaru jakési přírodní kazatelny. Další velmi výrazný pás takto vytvarovaných skal se nacházel níž po hřebeni na zarostlém palouku. Přes zákeřné borůvčí, skrývající zrádné prohlubně, jsem se dostal i pod jejich skalní stěny, nepřesahující výšku 8 metrů. Stěny jsou to sice zajímavé, výhled z "Kazatelen" přes koruny stromů do okolní horské KRAJINY byl též velmi hezký, ale o skálu s tajemným tunelem jsem nikde nezavadil. Pod úpatím stěn jsem narazil na jakýsi lovecký chodníček, probíhající v rozumné horizontální poloze pryč z těchto zarostlých a neprostupných míst. Nádherný palouk, obklopený hlavně ze spodní strany dalšími svéraznými skalními útvary, dovolil krátký oddech a průzkum spodního patra skal, které už níž pode mnou ústily na prosvítající paseku. Tady už to ale prošel kolega Aleš a tak jsem pokračoval bez nálezu finálního objektu - (skála Kazatelna se v těchto místech prokazatelně nenachází) - dál chodníčkem, posléze se spustil prudkým svahem hory po zarostlém lesním průseku do bažiny s prameništěm potoka a podél něho klesl až na prostřední vrstevnicovou cestu - na tu, kterou prochází cyklotrasa č. 6155.

(K návratu za manželkou mi zbývala ještě dostatečná časová rezerva, a tak jsem si mohl dovolit k nalezení té "pravé" skalní Kazatelny ještě jeden pokus - jakési to želízko v ohni jsem totiž ještě měl: na té podrobnější mapě Jeseníků se totiž vyskytuje název Kazatelna u skalního útvaru na zcela jiném místě! Ale o tom zase až příště...)