Smrk u Poniklého potoka
Turistické cíle • Památný strom
Zhruba na polovině cesty mezi Poniklým vodopádem a Poniklou studánky (blíže ke studánce) je k vidění poměrně mohutně vypadající smrk. Odborně ztepilý (Picea abies). Pokud se budeme držet tabulky s údaji a něco přidáme (vyhlášen památným v roce 2012) bude smrk vysoký necelých 40 m (dejme tomu 38), stáří 170–220 let. Podle údajové tabulky patří k nejmohutnějším smrkům v Jeseníkách. Velká část Jeseníků je dnes pokryta právě smrkovými lesy, ačkoliv v minulosti to byly lesy smíšené, s převahou buku a jedle. Jak se na tabulce uvádí, smrky by v našich končinách měly růst spíše v horských polohách, zde se uvádí 900 m. Nadmořská výška našeho smrku je tedy o něco níže, ale už dejme tomu v toleranci. Původní lesy byly zhusta vykáceny v minulých staletích, zejména s rozvojem manufaktur a prvních továren v údolích. V blízkých Koutech (Anníně nebo Andělských Žlebech) bývaly sklárny, v Rejhoticích u Loučné později i železárny. Jako zdroj energie se užívalo dřevěné uhlí a právě buky se k výrobě takového topiva hodily náramně.
V dřívějších dobách se lesy příliš neobnovovaly, přítrž tomu zasadila až vláda Marie Terezie, která vydala nařízení o obnově a péči o lesy. Bohužel tehdejší lesníci ne vždy zvolili dobrou sadbu, převážně to byly smrky, leckdy i nížinné formy. Není tak divu, že se čas od času (až smrky dorostou do určité velikosti) objeví nějaká ta kalamita, tu větrná, jindy broučková.
Smrk u Poniklého potoka naštěstí zřejmě patří k té horské formě (pozná se to jak rostou větve), tak mu můžeme popřát dlouhého věku.
Ačkoliv tedy smrk nepatří do skupiny různých sekvojí a sekvojovců, může se přeci jen dožít slušného věku (až 600 let)i solidních rozměrů (do 60 m). V Jeseníkách se dají objevit smrky některé údaje potvrzující. Hlavně o tom věku, někde u Keprníku roste smrk, kde odhadli výzkumníci věk přes 400 let. Je to ovšem u horní hranice lesa, takže v tomto případě údaj o velikosti neplatí, možná by ho případná kolemjdoucí ani na věkovitý neodhadl.