Čertova rokle (U Čertovy lávky)

Jedná se o hluboké skalnaté údolí, jež se táhne kolem bezejmenného potoka, pramenícího východně od Oucmanic a jihovýchodně od osady Orlíka, kde měl podle lidových podání stávat husity vypálený a rozbořený stejnojmenný klášter a "ve skále proti včelínu" měl být pochován zakladatel Jednoty Bratrské bratr Řehoř (1473). Tato lokalita je geologicky pestrá, protože svahy k Brandýsu nad Orlicí a kolem dolního toku potoka jsou složeny turonskými slínovci a vápenci, jež výše přecházejí v turonské vápnito-jílovité a glaukonitické pískovce a kolem osady Orlíka jsou pokryty pleistocénními sprašemi a sprašovými hlínami s příměsemi křemene a uhličitanu vápenatého. Odtud pak potok míří severozápadním směrem k Brandýsu nad Labem, protéká kousek od kapličky Navštívení Panny Marie (vybudována v roce 1816 jako dřevěná a roku 1864 přestavěna do zděné podoby; původně obsahovala malbu Navštívení Panny Marie od akademického malíře Jana Umlaufa z Kyšperku, dnes Letohradu), kde je využit k zásobování dvojice rybníčků místních rybářů a nedaleko železné lávky přes Tichou Orlici se stává levostranným přítokem tohoto vodního toku.

Co se týká výše zmíněného Orlíku, tak jistojistě můžeme pouze říci, že se zde, tj. na ostrohu o nadmořské výšce kolem 390 m n. m. dříve nacházel hrad. Co se týká kláštera křížovníků s červeným srdcem, tak zde došlo k záměně se stejnojmenným místem v Klášterci nad Orlicí, o což se zasloužil nejvíce JUDr. František Břetislav Kadlčík se svou knihou "Děje i paměti Brandejsa nad Orlicí" a mnoho autorů tyto zavádějící informace přenášelo dále. Teprve v roce 1967 došlo ke správnému vyhodnocení všech písemných pramenů ohledně Orlíka, což učinil PhDr. František Musil, autor publikace "Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí" (viz https://orlicky.denik.cz/zpravy_region/frantisek-musil-historie-se-bez-kavy-delat-neda.html). Takže jedinou písemnou zprávu k tomuto Orlíku máme z roku 1311, kdy Perchta z Krumlova potvrdila na Orlíku ("In Horlico sive Saldenstayn...") donaci svého manžela Vítka ze Švábenic klášteru křížovníků Božího hrobu na Zderaze. Jiný pramen z roku 1308 hovoří o tom, že se tato donace měla dotýkat vsí Oucmanic, Voděrad, Svatého Jiří a Zálší, což znamená, že je oprávněné spojovat tuto lokalitu s místem, jež bylo uvedeno v donační listině. Někdy poté musel tento hrad zaniknout, neboť se nevyskytuje v listinách ani pod svým původním názvem Saldenstein, natož pod pojmenováním Orlík. Občas se tvrdí, že tento hrad měl být plánovaným střediskem panství Vítka ze Švábenic, ale to je spíše jen výsledek spojení různých legend s řadou teorií mnoha autorů, kteří se těmto místům věnovali a chtěli přinést něco nového a převratného. Zda tato místa uvedený šlechtic prodal nebo se jednalo o nějakého jeho potomka, tak to nevíme. Prostě byla zařazena do brandýského panství a Orlík byl pak zmíněn až v roce 1506 ("v Orlíku dvory kmecí"), kdy bylo brandýské zboží prodáno Janem Kostkou z Postupic Vilému z Pernštejna. Jinak písemné prameny o tomto hradu mlčí a jediným důkazem jsou tak různé nálezy kovových zbraní i jiných předmětů a keramických zlomků středověkého stáří, např. z let 2009-2011.

Sám les je však nazýván jako Klopoty, což nám dokazuje následující citace z knihy "Průvodce po Brandýse nad Orlicí a okolí" od Františka Faltuse:

"Blízké procházky v okolí Brandýsa.

Les "Klopoty". - Pomník Komenského.

Nejbližší vycházka zejména za teplého dne bývá do lesa »Klopoty«, kamž ze středu města za 4 minuty volné chůze dojdeme.

Přešedše lávku a minouce luka octneme se u kapličky »Navšt. P. Marie«, odkudž, nemíníme-li delší procházku podniknouti, dáme se cestou pod lesem k pomníku Jana Amosa Komenského, jejž vděčný národ v r. 1865 dal na tom místě postaviti, kde sobě na lavičkách odpočineme. S místa toho jest okouzlující pohled na město a celé romantické údolí.

Po odpočinku vstupujeme do Klopot, kde hojně spořádaných cest se vine opatřených hojnými lavičkami pořízenými správou velkostatku. Takořka na samém kraji lesa jest nádržka pro vodu, odkud se po nově zřízeném vodovodu (r. 1896) rozvádí voda po městě a do vodoléčebného ústavu.

Nyní se odebéřeme prudce stoupající stezkou k čertově lávce a hořejší cestou k opukovým skalám, odkud je pěkná vyhlídka na město. Pak se dáme klikatou stezkou dolů, načež se octneme u besídky. Pohodlnou cestou nad samou řekou Orlicí kráčíme zpět do města, vykonavše takto pohodlně cestu asi hodinovou."

Předem uvedené řádky nám jmenují tzv. Čertovu lávku, jež měla dát celému údolí jméno, ať již užíváme tvar "Čertova rokle" či "U Čertovy lávky". Ta měla podle pověsti vzniknout při výstavbě zdejšího kláštera. Mniši sem nosili kámen ze zdejší stráně přes rokli a prudce nahoru do kopce, což byla velmi namáhavá a zdlouhavá práce. Nemohlo se využít ani koní nebo jiných zvířat ku pomoci. Často se mnichům měl v těchto místech zjevovat čert a vysmívat se jim, jakou dělají zbytečnou práci, že se lopotí jen tak zbůhdárma apod. Vedle pošklebků kolikrát použil i peprnějších slov, což mnichy velmi zlobilo, a tak se rozhodli raracha chytit. Netrvalo dlouho a skutečně byl čert chycen a donucen k tomu, aby nosil těžké kameny místo řádových bratrů. I jemu se tato pracná a namáhavá činnost nelíbila, takže si ji alespoň usnadnil tím, že vytvořil z několika kmenů lávku přes strž a potok. Od té doby se této lávce říká Čertova, ale to je jen pouhá legenda. Kdy se zde přesně poprvé objevila, tak to nám zůstává záhadou. Nejspíše již ve středověku, protože tudy vedla z Brandýsa nad Orlicí k Orlíku, do Oucmanic a k Sudislavi, což můžeme vidět jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c149), tak ve II. vojenském mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_XI). Opět ji máme doloženou indikační skicou stabilního katastru obce Sudislavi z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA491018390) a týmž kartografickým dílem obce Oucmanic z téhož roku (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA023018390). Dřevěná lávka tu byla ještě v roce 1885. V záznamech okrašlovacího spolku z roku 1901 se můžeme dočíst to, že lávka byla shnilá a spolek před chůzí po ní doporučil varovat vyhláškou, což by mohlo být dalším nepřímým důkazem toho, že zde existovala již před rokem 1885. V roce 1916 byla lávka stržena a nahradila ji lávka kovová, jež byla opravena roku 1928 a v roce 1975 získala nový mostní svršek. K poslední opravě lávky, u níž měl podle JUDr. Františka Břetislava Kadlčíka stávat vodní mlýnek, došlo roku 2009, a to v souvislosti se slavnostním otevřením nové Naučné stezky Oucmanice (7. října 2009, viz https://www.naucne-stezky.cz/naucna-stezka-oucmanice/).

Jinak se Čertova rokle do historie mnoho nezapsala, pokud nepočítáme mnohá rozvodnění jejího bezejmenného potoka, který již od nepaměti strhával dolů k Tiché Orlici kameny, hlínu i řadu vyvrácených nebo podemletých kmenů. Dnes však již tento tok takovou sílu nemá, pokud nepřijdou přívalové srážky, jež by tento stav dokázaly radikálně změnit. Putování těmito místy je však překrásnou, přímo pohádkovou cestou, a to v každém ročním období. Můžeme se kochat jak zamrzlými peřejemi potoka, tak rozkvetlými dřevinami přilehlého lesa či jeho oděním do podzimních barev. Kdo se sem vydá, určitě neprohloupí, i když v deštivém počasí doporučuji místo obyčejné obuvi spíše holinky nebo kanady. A třeba bude mít tu možnost, že zde natrefí na zdejšího vodníka, který se zjevoval pod kapličkou ve formě černého psa.

Čertova rokle (U Čertovy lávky) na mapě