Čertovy kameny - skalní věž Bělák

Fotografie (21)  • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

skalní výchozy nad Bělákem

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Návštěvu Čertových kamenů jsem měl do našich dovolenkových plánů při pobytu ve Zlatých Horách zařazenu už od počátku. Jenže jak se střídaly dny se slunečným jasem a ty, které celé propršely, musel jsem všechny naše výpravy překopávat podle aktuálního počasí a nakonec jsem byl rád, že jsem se na ně dostal v poslední sobotu dopoledne. Při návratu z několika výletů jsme využili autobusovou linku z Jeseníka do Zlatých Hor přes Mikulovice a při průjezdu Českou vsí nás na dálku zdravila jediná viditelná skála Čertových kamenů – skalní věž Bělák, jejíž sluncem ozářená stěna v pozdním odpoledni zářila jako skalní maják. Já na ni vždy hleděl celý očarován a zdálo se mi, že mi od ní do hlavy proudí tichý telepatický signál - „No tak, Franto, kdy se na mne přijdeš konečně podívat?“

Pak se mi o ni jednu noc dokonce i zdálo a bylo rozhodnuto. Jelikož byla manželka fyzicky indisponována, jel jsem na Čertovy kameny sám.

Bělák se stal nejen poslední jejich viděným „šutrem“, ale vlastně i tou příslovečnou třešničkou na dortu. Od Kostelníka to k němu bylo jen slabého půl kilometru, ale tentokrát mi k překonání vzdálenosti pár minut rozhodně nestačilo. Asi v polovině vzdálenosti byl totiž hřeben vlevo od cesty zdoben řadou nižších pitoreskních pegmatitových výchozů, no a poslední úsek do sedélka u skalní věže klesal schodovitým chodníkem zarostlou pasekou, kde bohužel kvůli vysoké trávě nebylo na ty „schůdky“ shora z mé hlavy dobře vidět a hrozilo podvrtnutí nohy.

Odměnou mi byl pohled na horní, asi 13 m vysokou stěnu Běláku, vypínající se nad turistickým přístřeškem, od nějž se mezerou mezi skalními útvary otvíral i pěkný výhled dolů do údolí Bělé a na pásmo Sokolského hřebene Rychlebských hor.

Z informační cedulky jsem se dozvěděl, že i tahle skála se dříve jmenovala podle vlastníka pozemku, jímž byl nějaký Franz Reinel a říkalo se jí Reinelstein. A také, že prý její západní stěna dosahuje výše až 28 metrů, což mi ale po sestupu k jejímu úpatí připadalo poněkud přehnané. Ostatně – i sami horolezci, kteří její témě poprvé zdolali roku 1957 (byli to nám už známý ředitel jesenického gymnázia Bohuslav Fiala se stejnojmenným synem), a kteří si na ni dodnes vyznačili 19 různě těžkých cest, její výšku odhadují „jen“ asi na dvacet metrů.

Metry sem, metry tam – i bez nich je skalní věž Bělák nádhernou ukázkou neživé jesenické přírody!

Autor: Franta

Další články autora: 2995

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli