Orchideje v Chebzí
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na hory • Na kole
Kam a jak jedeme?
Podle potřeb a možností, pěšky, kolem, autem, autobusem, to ovšem jen do Studeného Zejfu, cesta je sice relativně průjezdná, ale to by nebyla pořádná turistika, tak je nejlepší zaparkovat někde ve zmíněném Studeném Zejfu, který je částí obce Písečná.
Za čím jedeme?
Okrajové části Jeseníků, v tomto případě Zlatohorská vrchovina má smůlu (či štěstí), že je vyhledávaná turisty pouze v místech kde je vybudovaná infrastruktura pro turisty a jsou vlastně již značně profláklé (Zlatý Chlum, Rejvíz, Biskupská kupa, Zlaté Hory), přitom můžeme narazit na místa atraktivní zdánlivě méně, po bližším prozkoumání značně přitažlivá. K takovým místům může patřit právě Chebzí.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V malé osadě, vlastně samotě bez stálého osídlení nějaké občerstvení či ubytování nenajdeme, ale ve Studeném Zejfu mají obchůdek z občerstvením a pokud se vypravíme někam dál, můžeme dorazit třebas na Rejvíz, nebo Čertovy kameny (podle směru), tam už o přístřeší, nasycení a napojení není nouze.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Prapodivný název samoty se odvíjí (pokud prameny nelžou) od značného výskytu černého bezu, vznikla někdy v 18. století a její obyvatelé se spíš věnovali lesnictví, skromněji zemědělství. Horský terén pod vrcholky Zlatohorské vrchoviny (od Zlatého Chlumu k Bílým skálám a Bleskovci) zas tolik možností neskýtal. V raném středověku sice většina potůčků či říček, které odváděly vody z hor, neunikla pozornosti prospektorům, rýžovalo se i v potůčku, který nese stejný název jako osada, tedy Chebzí, nakonec jméno níže položeného Studeného Zejfu (sejpy, zejfy) přímo na zlatokopectví poukazuje.
Nicméně později nezbývalo obyvatelům se orientovat na výnosy pachtění se po kotárech, tedy těžit dřevo, kopat brambory či pást nějaký dobytek. Paradoxně svou činností umožnil i přetrvání některých rostlinných druhů, které jinde vymizely. Jak byly postupně horské pralesy vykáceny a přeměněné na víceméně jednověké málodruhové lesy, zmizely z lesů světliny, kde rostly druhy, které by ve vzrostlém lese neměly místo. Když padl nějaký několikasetletý velikán, jeho stanoviště právě zaujaly byliny a květiny, které nacházíme na dnešních loukách a pastvinách.
Přírodní památka Chebzí je zrovna lokalitou, kde se vzácným rostlinám daří. Polosuché louky na východní svazích jednoho ze severních výběžků Bílých skal (kóta 550) se v Jarních měsících mění na jednu z největších a nejhojnějších lokalit orchidejí v Jeseníkách. Všeobecně jsou sice orchideje vnímány jako rostliny exotických tropických nebo subtropických pásem, ale i u nás se dá najít nějaká padesátka (možná i víc) druhů orchidejí. Jedná se v převážné míře o různé druhy vstavačovitých, kterých je u nás nejvíc. V průběhu května a června (začátek července) je v Chebzí k vidění skutečně hojný počet těchto krásných kytek. V převážné míře jde o vstavače mužské (momentálně), návštěvník by mohl objevit i jiné druhy (vstavač bezový, údajně nejhojnější populace v Jeseníkách). Technicky vzato vlastně do louky (od cesty ohrazená plotem či zátarasem) se vlastně vstupovat nesmí (přírodní památka), nicméně rostlinky hranice nedbají a rostou si klidně za plotem i před platem. Dokonce i těsně u chalup, které tu stojí. Inu, někdo má na zápraží růže, někdo orchideje.
Ostatní informace
Výlet za kvetoucími orchidejemi je sice omezen na zhruba dva měsíce v roce, ale po té bude zřejmě výletník překvapen, kolik chráněných rostlin uvidí. Počty jdou určitě do stovek jedinců. Protože jde o chráněné rostliny, přesazování je přísně zapovězeno. Prakticky je to i značně obtížné. Vstavače jsou vázány na symbiotickou houbu, která se většinou neujme a vášnivý botanik tak nakonec o kytku beztak přijde. Vstavačům škodí i silné hnojení, ve většině lokalit, kde proběhlo chemické hnojení vymizely. Chebzím prochází značená cyklotrasa 6071 (k pramenům Javorné a Rejvízu), nedaleko najdeme odbočku modré pěší TZ, i od té není problém se do Chebzí podívat.