Český ráj, Kopicův statek a historie naší země vytesaná do skal

Lidé, svatí, zvířata, věci, skutečnosti i báje, navštivte galerii pod širým nebem v srdci Českého ráje. Vstupné je nulové, zážitky miliónové.

 

Obec Kacanovy se nachází jižně od Turnova. Pro mnohé možná na první pohled neznámé místo, ale když budete projíždět, určitě zastavte a vydejte se po značené modré turistické stezce. Úzká asfaltová cesta vás brzy (asi jeden kilometr mírného stoupání) dovede na úžasné místo. My jsme nejprve spatřili krásné rozkvetlé stromy, za kterými se postupně začal objevovat Kopicův statek. Zajímavá památka lidové architektury pojizerského typu opravdu zapadá do zdejší krajiny.

 

Obytný patrový dům, pavlač, stáj, konírna, hospodářský dvůr s kamennou bránou či dřevěná stodola. Tento kouzelný domeček, který se dříve nazýval Jirošova rychta, vystavěl, patrně na původních základech, rolník a první starosta obce Kacanovy Jiří Jireš v roce 1787. Určitě tenkrát netušil, že jeho dílo budou lidé obdivovat i za několik staletí. A nejenom ve skutečnosti. Unikátní roubená usedlost z konce 18. století se zalíbila i filmařům. Natáčely se zde scény například pro pohádky „Princ Bajaja“, „Princ a Večernice“, „Nesmrtelná teta“ nebo „Jak chutná láska“.

 

Statek „hlídá“ svatý Jiří, drakobijec. Pískovcová socha zde byla postavena o něco později než statek, patrně roku 1806. O jejím autoru se vedou diskuse, asi by se mělo jednat o Jana Chládka mladšího. Svatý Jiří má pod sebou podstavec, který vznikl o něco později. Zdobí ho čtyři zajímavé reliéfy, Kristus v Getsemanské zahradě, svatá Anna, svaté Máří Magdaléna, světice Fellicula a Petronila. Dnes se tady nachází „jenom“ kopie. Originál mají v muzeu Českého ráje v Turnově.

 

Důležitý okamžik nastal v roce 1932, kdy se do statku přistěhoval (přiženil) Vojtěch Kopic. Svou práci a starost o statek zvládal asi dobře, v té době nebyl internet ani sociální sítě a tak si našel jinou zajímavou činnost. Od čtyřicátých let až do své smrti v roce 1978 tesal do pískovcových skal v nedaleké rokli reliéfy. Témata čerpal především z českých dějin, bájí a pověstí, ale nechal se inspirovat také přírodou. A podařila se mu věc opravdu nevídaná. Některé reliéfy jsou navíc doplněné verši, citáty či letopočty.

 

Od statku vede prohlídkový okruh do údolí pod bývalým bydlištěm Vojtěcha Kopice. Někdo možná řekne, naivní amatérský sochař, ale mě se tam moc líbilo. A také představa, kolik úsilí a času to stálo, když si člověk uvědomí, že používal pouze nářadí z chalupy – krumpáč, paličku a špičák. Zajímavé je určitě též období, kdy své dílo budoval – druhá světová válka a doba komunismu.

 

Originální skalní soubor obsahuje okolo čtyřiceti plastik a reliéfů. Já to nepočítal, jelikož jsem byl překvapen rozmanitostí námětů. Během procházky jsem si prohlížel svatého Václava, prezidenta Masaryka, mistra Jana Husa, Horymíra se Šemíkem, kněžnu Libuši, Cyrila a Metoděje, Jana Ámose Komenského, Karla IV., Krista, sv. Máří Magdalenu, sv. Annu, sv. Vojtěcha, Libuši, Jana Žižku, Jiřího z Poděbrad, Karla Havlíčka Borovského, Paladium ze Staré Boleslavi, Anděla strážce, Pohanská božstva, Lidice, Amora, Jánošíka, partyzána, muflona, hlavu jelena, racka, orla, lva, holubici, vránu, varhany, lidovou chalupu, rolníkův svět, slunce, srdce či skautskou lilii (na něco jsem určitě zapomněl).

  

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu:  http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/