Chodovice – kostel svatého Bartoloměje

Chodovický kostel svatého Bartoloměje je viditelný již ze silnice I/ 35, v úseku mezi Hořicemi v Podkrkonoší a Ostroměří. Jeho světlá fasáda září do kraje a dotváří tak panorama Hořického chlumu.

Staré základy kostela pocházejí dle odhadů z 12. století. První písemné zmínky o kostele jsou však o dvě století mladší, tj. ze 14. století. Během staletí kostel prošel při svých přestavbách postupně podobou románskou, gotickou a renesanční. V 18. století získal konečné barokní vzezření. Vývoj jednotlivých slohů je možné vysledovat ve zdivu a v doplňcích. Poslední větší stavební úpravy proběhly v roce 1905, kdy byly instalovány věžní hodiny, provedena nová fasáda a interiér svatostánku se dočkal nové křížové cesty. Dále byl kostel obehnán secesním oplocením s hodnotnou bránou.

V 70. letech minulého století byla nově oplechovaná věž. K dalším nezbytným opravám ale už nedošlo. V roce 1998 byl chátrající kostel uzavřen z havarijních důvodů. V roce 2001 se „Sdružení pro záchranu kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích“ ujalo záchrany nejcennější památky v obci. Začalo shánět dotace a shromažďovat potřebné finanční prostředky od státu, kraje a nadací. Velkou finanční injekcí byla dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci komplexní revitalizace veřejných prostranství a budov obce Holovousy v letech 2009 - 2011. Díky sdruženým prostředkům dnes kostel pod Hořickým chlumem stojí v plné své kráse a je vícestranně využíván pro svatby, pohřby, koncerty, výstavy… Kostel je majetkem obce Holovousy.

U vstupu do kostela, na jeho vnitřních stěnách a v podlaze se dochovalo několik náhrobků. Nejcennějšími jsou renesanční náhrobky Karlíků z Nežetic. V kostele, v oratoři, je k vidění také náhrobní deska z černého mramoru zde pohřbeného Františka Josefa Leveneura, svého času majitele holovouského panství. Na desce jsou vytesané jeho tituly a zásluhy, včetně řádu Marie Terezie. Další pozoruhodností kostela je ve věži dochovaný zvon z roku 1444.

Ke vzniku kostela svatého Bartoloměje se váže následující pověst. Dobrovický pán z Liby se vydal do chlumeckého lesa ulovit kance. Divočáka však pouze postřelil, a ten ho smrtelně zranil. Na místě tragické události byla postavená kaplička svatého Bartoloměje, která byla později přestavěná na kostel.

Svatý Bartoloměj byl jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů. Jeho vlastní jméno bylo Nathanael, pocházel z galilejského města Kána ležícího severně od Nazaretu. Bartoloměj vyrůstal v kultivované prostředí a získal vzdělání.

Podle legendy Bartoloměj působil v královské rodině šírvánšáhů. Nabídnul se arménskému králi Polimeusovi, že uzdraví jeho chorobně posedlou a zuřivou dceru. Ovšem pod jednou podmínkou, že král po uzdravení dcery přijme křesťanskou víru. Bartoloměj se nad královou dcerou pomodlil, a ta se zázrakem uzdravila. Král Polimeus s celým svým dvorem a obyvateli dvanácti měst začali věřit v Ježíše Krista. Bartoloměj svým skutkem popudil pohanské kněze, kteří na něj poštvali králova bratra Astyagese. Ten Bartoloměje zajal, uvěznil a odsoudil k perskému trestu smrti. Bartoloměj byl nejprve stažen ze své kůže a posléze ukřižován hlavou dolů. Svatý Bartoloměj je patronem Plzně, koželuhů, řezníků, pekařů, ochraňuje proti nervovým chorobám, třesu a kožním chorobám.

Kostel byl při naší návštěvě uzavřený. Proto fotografie interiéru nepřidávám. Snad někdy příště.