Chřiby - Čertova skála

Skal, nazvaných podle rohatých bytostí, vyslaných na povrch zemský samotným knížetem pekel, je u nás něurekom. Jsou rozesety po celém území vlasti, a i v tom minipohoříčku Cřiby, připomínajícím spíše krásnou zahradu, jsou po dříve četných ďábelských misích pojmenovány hned dva skalní útvary. Nacházejí se dokonce poměrně blízko u sebe a oba mají společné to, že se nacházejí v kouzelné skalní oblasti, vzdálené asi 3-4 km od Osvětiman a že k nim dosud nevede žádné turistické značení. Ale tím podobnost končí. Zatímco mnohem známější Čertovy skály u Osvětiman (též Čertovky či Skály Na Dubovém) jsou malým skalním městečkem, oblíbeným horolezci, Čertova skála je solitérem, dokonale se ukrývajícím před lidskými zraky v úzkém žlebu na západ od potoka Hruškovice. Najít ho není snadné, což mohu doložit tím, že jsem jej našel až napodruhé. Naštěstí "skalní radar", zabudovaný v mém nose tentokrát neselhal a moje pouť byla korunována úspěchem. Úspěchem o to radostnějším, že tahle veřejnosti téměř neznámá chřibská skála patří do řídké čeledi těch, které můžeme označit slovem monumentální a děsivě krásné.

Při mojí předminulé výpravě po chřibským "kamenech" jsem se seznámil se skálou Pilařkou a Zikmundovkami s výhledem na Hrad Buchlov. Podle nedokonalé mapy jsem pak zamířil z úzkého žlebu pod nimi směrem vlevo a tady jsem narazil na půvabnou skalní věž Kulatinu (nazývanou také Bába). Tušil jsem, že Čertova skála se nachází někde opodál, ale kvůli nedostatku času (a další dlouhé pouti) jsem okolní terén už podrobněji nezkoumal a vzal zavděk lesní cestou, která mne rychle "snesla" do doliny s lesní asfaltkou a potokem Hruškovice. Tentokrát jsem ale zvolil směr zkoumání úplně jiný a z Osvětiman jsem po lesní silničce vystoupal až k samotnému temeni mohutného masívu Čertova skála (504 m) a svoje hledání začal už tam. I když se vrch jmenuje po skále, na jeho topu žádné nenajdete - ty nejbližší se nacházejí až notný kus pod ním... a jsou to Zikmundovky, u nichž jsem se nedopatřením znovu ocitnul.

Je tu samozřejmě moc hezky a místo za návštěvu rozhodně stojí, ale neklid hledačů mi nedovolil vychutnat si půvabné zátiší a hnal mne západním směrem do houštiny. Když jsem se z ní konečně vymotal, ocitnul jsem se na členitém klesajícím hřebínku, na kterém jsem se směrem do údolí setkal s několika nižšími skalními výchozy. Pak se hřebínek začal notně hrbit a muldovatět, vlevo se objevil abnormálně strmý svah, spadající do hlubokého žlebu, a pak se pode mnou rozprostřelo skalní defilé. Při opatrném sestupu okolo zajímavě proděravělých skalních stěnek (tafoni jak z učebnice), se níž pode mnou objevilo temeno vyšší skály, pod jejímž úpatím procházela na dně žlebu lesní cesta. Nevím jak, ale nějak jsem vytušil, že právě tohle je ta "má" hledaná Čertovka... a při mých dalších krocích jsem rozhodně nebyl zklamán: tak jako při striptýzu spatříte napřed jenom část krasavice (a ten okouzlující zbytek až v rozuzlení), i já si patřičně vychutnával pohledy na postupné odhalování skaliska.

Napřed jsem stanul na jeho vrcholu a zjistil, že zem pod mýma nohama se nachází asi o 15 metrů níž. Pak jsem při sestupu skálu obcházel z její levé boční strany a kochal se spolu s fotoaparátem její členitostí, ale orgasmus jsme oba dostali až při pohledu na její hlavní plotnovitou a obnaženou stěnu. Dosahuje výšky asi devíti metrů a její povrch je protkán bizarními mikroformami skalního reliéfu. Nejméně zdařile se erozi ubránila levá část skály, která je perforována tak obřími dutinami a šroubovicemi, že celek připomíná záběry ze zdařilého scifi filmu. Místy je skála porostlá pásy mechu, převážná obnažená část pak mění barvu ze šedé na žlutou a moji zvláště oblíbenou medovou a balvan u skály pyšně předvádí pavučinku voštin.

Někde jsem o Čertově skále četl větu, že má být to její zbarvení červené, ale nic takového jsem tu neviděl, takže si asi budu muset brzy zajít na oční... I tak ale toto nádherné skalisko patří mezi největší skalní skvosty, ukrývající se pod korunami stromů chřibských hvozdů a je více než skvělou ukázkou toho, jak bezmezná (proti té naší) může být fantazie Matičky Přírody. Minipohoříčko Chřiby je - jak známo - řekou Moravou oddělenou částí pásma Západních Karpat, tudíž je i zde "podzemí" vrchů tvořeno flyšovým pásmem, ve kterém se rytmicky střídají pískovce, slepence, jíly a pod. Hřebeny, temena vrchů a strmé svahy jsou budovány převážně pevnými lukovskými vrstvami soláňského souvrství račanské jednotky magurského flyše a to ostatní mezi nimi patří do měkčích vsetínských vrstev zlínského souvrství. Čertova skála je natolik bizarní a krásná, že je dobře, že sem zatím nesměřuje (a doufám, že nikdy ani nebude) žádná turistická značka... a i když jsem k ní chtěl původně přístup prozradit, něco se ve mě vzepřelo.

A tož, milí turisté, tuláci a vandrovníci - víte vy co? Chcete-li také zažít ten neopakovatelný pocit vzrušení při objevování neznáma, zkuste si ji najít též sami!!

(Jen malá nápověda: přímo ke skále vede lesní cesta, která odbočuje z údolní asfaltové silničky 0.5 km od kempu Vlčák směrem vlevo. Za potokem cesta strmě stoupá lesem v délce asi 400 m).