Loading...
Začátkem listopadu se udělalo natolik krásné počasí, že jsme se s manželkou rozhodli po dlouhé době navštívit zříceniny Cimburka. Ony jsou u nás toho jména hrady dokonce dva, ale my si tentokrát vybrali ten bližší, ležící u Koryčan, jehož zakladatel se nechal inspirovat podobou Bezdězu. (Samozřejmě v mnohem meším měřítku, tolik peněz jako český vladař šlechtic Bernard určitě neměl...)
Startovním cílem našeho výšlapu se stala náves Stupavy, kam nás dopravil autobus. Největší památku obce – kostel sv.Klimenta jsme tak bohužel mohli zahlédnout jen z jeho oken, neboť stavil o kus dál.
Stupava je rozložena okolo stejnojmenné říčky v hluboce zaříznutém chřibském žlebu a byla založena až někdy okolo roku 1690. Pěstování zemědělských plodin se tu příliš nedařilo (jen chovu dobytka), a tak se obyvatelstvo živilo zejména těžbou dřeva v okolních hlubokých chřibských lesích, pálením dřevěného uhlí anebo výrobou skla v koryčanských hutích. Za „první republiky“ se tady ve velkém rozmohla výroba perleťového zboží, ale bída obyvatel byla i přesto taková, že po skončení druhé světové války desítky místních odešly osídlovat pohraničí vylidněné po odsunu sudetských Němců.
Dnes je zde k trvalému pobytu přihlášeno asi 150 občanů, ale díky mnoha chatám a chalupám v překrásném okolí o víkendech stoupne počet obyvatel Stupavy na číslovku 500. Navíc je tu zájemcům k dispozici i lyžařský vlek.
My z návsi po silnici rychle zamířili ke konci dědiny, neboť pronikavý ranní chlad nejenže nedovolil žádné lelkování, ale naopak popoháněl k rychlé chůzi. Za silniční značkou s přeškrtnutým názvem obce a po vybrání zákruty jsme se ocitli na okraji překrásné a předlouhé aleje.
Kaštany, lemující v pravidelných rozestupech oba okraje vozovky, nabídly téměř snovou kulisu a průhled až na její téměř kilometr vzdálený konec. Díky Oskarovi, statečně bojujícím s hustou mlhou, jsme se ještě před koncem aleje dočkali i fantastického žlutooranžového ranního nasvícení, které pozlatilo i barokní kříž stojící nad cestou, signovaný letopočtem 1812.
(Před časem jsem viděl podobně krásnou alej u osady Nové Dvory na Blanensku, když jsem jí kráčel k ruinám hradu Blanseka, ale dobrovolně přiznávám, že se mi tahle Stupavská díky osvětlení líbila mnohem víc. Nejspíš nepadla do oka jenom mně - byla totiž nominována do soutěže Alej roku 2014, ale bohužel se umístila až na třiapadesátém místě...