Chropotínský potok

Jedná se o malý vodní tok, jehož počátek můžeme vysledovat na jih od Bolehošťské Lhoty, odkud teče jako zatrubený severozápadním směrem k Bolehošti, kde zásobuje vodou rybníky Bába, Malý a Velký Nadýmač a odtud teče zregulovaným korytem nad bolehošťským nádražím až k Újezdci a v severovýchodní části Ledců vtéká do Dědiny. Jeho celková délka je tak přes 4,5 km, i když co pramen, to jiný údaj, neboť záleží na tom, kam přesně autor klade počátek tohoto potoka. Stejně tak je tomu s plochou povodí, jež je udáváno na 10,7 km2. Jako zajímavost můžeme uvést to, že jeho prameny vytvořily u Bolehoště rozsáhlé ložisko travertinu, které bylo později vytěženo pro potřeby zemědělství, resp. jako levnější náhrada průmyslových hnojiv (viz https://www.obecbolehost.cz/informace-o-obci).

Svůj název obdržel od zdejšího lesa Chropotína (chropot = staročesky chrapot, chrčení a dokonce chrápání) a lokality Chropotínská, jež je mezi Ledcemi a Bolehoští zaznamenána již v tereziánském a josefinském katastru, ale ve skutečnosti je ještě staršího původu. Před svojí regulací a melioracemi okolních pozemků však tekl úplně jinak. Nejvýznamnějšími doklady tohoto tvrzení mohou být mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c114) a ještě podrobnější indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA230018400), v nichž vidíme, že jeho niva zasahovala až do dnešního Chropotínského háje, což je v současné době přírodní rezervace, která zahrnuje zbylou část původního smíšeného lesa s bohatým bylinným podrostem, jenž vznikl převážně na svrchněturonských až koniackých slínovcích, kde převažují zejména parendziny. V současné době je však tento les Chropotínským potokem pouze odvodňován. S botanickým výzkumem těchto míst se začalo již v 19. století (v roce 1890 Jindřich Uzel, v letech 1899 a 1913 Josef Rohlena, v letech 1936-1937 Karel Krčan, v letech 1941 a 1946 Alois Souček, roku 1974 František Černohous atd.), díky čemuž víme, že se Chropotínský háj blíží původnímu stavu téměř z 90 %, i když z hlediska různorodosti květeny můžeme vysledovat to, že do dnešní doby odtud zmizelo na 50 druhů rostlin. Většinou jde o ty druhy, jež zanikly kvůli zalesnění slatinných luk, případně kvůli dlouhodobému chemickému boji s pleveli. Své ochrany se však Chropotínský háj dočkal poprvé až vyhlášením rezervace Chropotín u Bolehoště, jež byla zřízena dohodou mezi ministerstvem školství a národní osvěty a opočenským velkostatkem z 2. dubna 1937, a to ve výměře 17,2584 ha (do státní ochrany byl Chropotínský háj zařazen již v roce 1932). Opětovně pak získal ochranu výnosem ministerstva kultury č. 49505/54 ze 14. května 1955, kdy vznikla státní přírodní rezervace o výměře 18,69 ha, jejímž úkolem se stala záchrana přirozeného zbytku dubojilmového háje, který se nachází na již zmíněných podložích ze svrchní křídy a na kyselejších písčitohlinitých půdách pak přechází ve střední a jižní části v jasanohabrový háj s ostřicí chlupatou, svízelem Schultesovým, zapalicí žluťuchovitou, lopuchem hajním, česnekem ořešcem, sasankou pryskyřníkovitou, kosatcem žlutým, prvosenkou vyšší, aronem plamatým, pižmovkou mošusovou a mnoha dalšími druhy. Stromové patro pak tvoří dub letní, jasan ztepilý, jilm habrolistý, javor babyka, javor mléč, javor klen a lípa srdčitá, pod nimiž se v rámci keřového patra vyskytují lísky, svídy, hlohy, krušiny, řešetláky, zimolezy a trnky. Významná je tato lokalita rovněž ze zoologického hlediska, neboť zdejší hustý porost slouží k hnízdění strakapouda velkého, brhlíka lesního, sýkory lužní, mlynaříka dlouhoocasého, zvonku zeleného a mnoha dalších drobných ptáků. Kromě nich si zaslouží zmínku i výskyt batolce duhového, babočky síťkované, běláska řeřichového, teplomilné stínomilky Calliopum simillium a číhalky Rhagio maculatus.

V poslední době se péče zaměřuje i na sám Chropotínský potok, protože voda v krajině začíná být přímo vzácností a nebezpečným začíná být i za velkých dešťů, např. 23.-24. července 1998 měl zčásti na svědomí i povodeň v Ledcích. Poprvé byl upraven již roku 1906 a jeho regulace včetně narovnání koryta pokračovaly i ve 20. letech 20. století. V roce 1962 pak došlo ke generální opravě koryta mezi Bolehoští a Ledcemi, kdy jeho počátek získal opevnění dlažbou ve dně a svazích na výšku 40 cm a dále bylo dno zpevněno dlažbou a patky záhozem. V Ledcích pak byl potok upraven o 2 roky později. Od té doby však došlo k postupnému zanášení koryta a k destrukcím svahů zemního koryta. Roku 2011 získalo potok do správy Povodí Labe, s. p., jež se rozhodlo k opravě jeho koryta v úseku 0,000-2,810 ř. km. Projektovou dokumentaci vyhotovila v roce 2017 firma Multiaqua s. r. o. z Hradce Králové a k realizaci těchto prací došlo roku 2018. Kvůli vydláždění a napřímení koryta došlo během přívalových srážek 28. května 2018 k extrémně rychlému odtoku vody a vzedmutí vodního toku v bolehošťském intravilánu, kde byl v minulosti v určitých místech zatrubněn a nemá tak kapacitu odvádět větší množství vody. Blesková povodeň však tehdy zasáhla též Ledce. Kromě toho byla roku 2015 vyčištěna část koryta v Bolehošti, a to od jeho počátku po propustek mezi Malým a Velkým Nadýmačem. O rok později se zase dočkalo opravy ústí potoka v Ledcích, kde bylo opraveno jeho propadlé kamenné koryto. V současnosti se jedná o revitalizaci jeho toku, kdy by měla být obnovena i část původních meandrů.