Chrudim – arciděkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie

Arciděkanský mariánský kostel je nejen dominantou chrudimského Resselova náměstí, ale i z dálky – a ze všech stran – viditelným symbolem a tvůrcem panoramatu tohoto východočeského města. Trojlodní bazilika Nanebevzetí Panny Marie, kterou proslavil mj. zázračný obraz Salvátora, se sice může pochlubit i románskými základy, ale v podstatě se jedná o neogotický svatostánek, na jehož současné podobě se podepsal zejména významný architekt a známý regotizátor František Schmoranz.

Stavba současného kostela, který vznikl na místě starší sakrální stavby (snad hradní kaple z přelomu 10. a 11. století, spíše však románského kostela z 13. století), byla zahájena v II. polovině 14. století (před rokem 1359, některé informační prameny však připouštějí již rok 1291), zřejmě za účasti dvorské pražské huti. Gotický chrám z opuky a pískovce byl stavěn od východu, tedy v pořadí presbytář, hlavní loď, vedlejší lodě a západní průčelí s dvojicí věží pojmenovaných Trubačka a Černá. Poměrně významnými úpravami (kůr, oratoře, věže) prošel tento svatostánek v 16. – a částečně i v 17. - století. V tom následujícím pak získal kostel zázračný obraz Krista Spasitele. Na počátku 18. století poškodil kostel požár, díky čemuž byla následně poprvé sjednocena výška a podoba obou věží. Další ničivý požár zasáhl kostel v únoru roku 1850 a o šest let později byla zahájena celková – a již nutná - oprava kostela.

Ta se změnila v puristickou přestavbu, která proběhla v neogotickém stylu a vedl ji již zmíněný František Schmoranz. Kostel byl staticky zajištěn a dvojvěžové průčelí bylo v podstatě postaveno celé znovu. Sanktusníkem z roku 1880 získal exteriér kostela svou současnou podobu. Neogotická výmalba Gustava Schmoranze zanikla již v období II. světové války, ta současná pochází z roku 2004 a navrhl ji Lukáš Pavlík.

Pískovcové regotizované průčelí orientovaného bazilikálního trojlodí dominuje dvojice hranolových věží vysokých přibližně 62 metrů a velké okno. Vstupní kamenný sedlový portál s lomeným obloukem je bohatě profilován a zdobí jej zejména tympanon s reliéfem Panny Marie v mandorle a postranními klečícími anděly.

Vnitřní délka chrámu dosahuje 39 metrů a jeho šířka 15 m. Výška hlavní lodi je přibližně 14 m, boční lodě jsou o 4 m nižší. Celý interiér, který je na trojlodí rozčleněn třemi páry pilířů s arkádami, je stupňovitě členěn (celkem 22 schodů), protože výškový rozdíl mezi patou průčelí a presbytáře lehce přesahuje 3 m. Hlavní loď se ve směru k presbytáři rozšiřuje, je zaklenuta křížovou (nad kůrem hvězdicovou) klenbou a osvětlena bazilikálními okny. Boční (vedlejší) lodě mají rovněž křížovou klenbu, jejíž žebra vybíhají přímo ze zdí a pilířů. Jejich osvětlení zajišťují vysoká štíhlá okna s lomeným obloukem. Dlouhý presbytář je o něco málo vyšší než hlavní loď a je zaklenut rovněž křížovou klenbou. Zakončuje jej pětiboký závěr s klenbou paprsčitou klenbou. Zaujmou zde zdobní vrcholové svorníky a trojdílná lomená okna. Ornamentální a figurální výmalba kněžiště pochází z roku 1892. Pod chrámovou podlahou se nachází několik krypt, do kterých bylo v průběhu 16. až 18. století pohřbeno několik stovek lidí.

Za nejcennější součásti mobiliáře jsou všeobecně považovány gotická křtitelnice z roku 1462 a vrcholně barokní obraz Chrudimského Salvátora. Za pozornost však rozhodně také stojí různé gotické obrazy a sochy, pozdně gotická archa (snad původní hlavní oltář) s výjevy ze života Panny Marie z roku 1527, renesanční náhrobníky nebo obraz Ježíše Krista ze stejného období. Jedná se o kopii římského obrazu Spasitele (Salvatora Mundi) ve stříbrném rámu, který byl kostelu věnován roku 1681. Varhany s 3.300 píšťalami jsou moderní a na konci 20. století je postavil varhanář Petr Fischer. Upozornit je potřeba i na gotický krov presbytáře, který pochází z období okolo roku 1339 a patří tak k nejstarším dochovaným krovům v Čechách.

Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou historickou památku s mnoha dochovanými původními detaily i špičkovou ukázku gotické sakrální architektury, nelze se divit, že mezi naše chráněné kulturní památky byla zařazena hned v květnu roku 1958 a od listopadu roku 1990 je i součástí městské památkové zóny. Odborníci také rádi zdůrazňují, že zde před sebou máme nejen panoramatickou dominantu města, ale i velmi důležitý článek ve vývoji české architektury v době okolo roku 1400, který je navíc spojován s činností královské huti na dvoře Václava IV.

Arciděkanský i farní kostel Nanebevzetí Panny Marie stále slouží ke konání pravidelných bohoslužeb, ale občas zde probíhají také koncerty i další kulturní akce. V letním období (červen až září) bývá volně přístupný veřejnosti. Jeho návštěvu lze jen a pouze vřele doporučit.

Na závěr snad ještě pár dalších rozšiřujících informací:

Loď i presbytář jistí vnější opěrný systém. Kostel má jednu sedlovou střechu shodné výšky pro všechny lodě. Presbytář je z obou podélných stran obklopen novějšími přístavky. Jižní i severní vstup jsou opatřeny otevřenými předsíněmi s obkročnými klenbami. Součástí průřelí jsou – kromě ústupkového portálu – také sochy, kružbová okna, vimperk s kraby, fiály i menší rozetové okno. K severnímu nároží věže je připojena polygonální schodišťová věžice s fragmentem pozdně gotického ostění s točeným sloupkem, pocházejícím snad z let 1507 až 1511. Do východní stěny presbytáře je zasazen kamenný náhrobník s reliéfem kalicha z roku 1513. Součástí kostela je i - k severní straně presbytáře přiléhající - drobná gotická sakristie s křížovou klenbou.