Chrudim – Muzeum barokních soch v kostele sv. Josefa

Pozoruhodné, přitažlivé a velmi zajímavé muzeum v někdejším kapucínském klášterním kostele sv. Josefa má svou nezpochybnitelnou atmosféru a musí se prostě líbit. Přesto si Chrudim stěžuje, že se jedná o nákladnou atrakci, kterou navštíví jen málo turistů. Ano, baroka je všude stále relativně dost a M.B. Brauna už tady neuvidíte, ale minout toto unikátní muzeum bez povšimnutí by byla opravdu škoda. Navíc si zde užijí i příznivci historických filmů a interaktivních „pomůcek“ (pokud jsou zrovna funkční, což ovšem, bohužel, občas nejsou) …

Chrudimské Muzeum barokních soch se prezentuje jako významné mimopražské  centrum barokního sochařství nabízející svým návštěvníkům kamenné i dřevěné barokní plastiky té nejvyšší jakosti. Těch skulptur jsou tady přibližně tři desítky, takže návštěvník není zahlcen množstvím exponátů a výstavní prostory „dýchají“. Muzeum je – celkem pochopitelně – zaměřeno hlavně na východočeské sochařství závěru 17. a první poloviny 18. století. Nejčastěji bývají zmiňována jména Jiřího Františka Pacáka, Ignáce Rohrbacha a Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, ale opomenout nelze ani místního významného mistra Jana Pavla Čechpauera. A právě s dílnou tohoto sochaře je spojen Brabcův a Vejnarův film Kamenný příběh, který v muzeu můžete shlédnout (film je zaměřen zejména na výstavbu sloupu Proměnění Páně, na jehož podobě se údajně podílel i slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichel).

Autorem atraktivní podoby celé expozice, která ctí rozmístění mobiliáře v barokních chrámových interiérech, je Mgr. Pavel Panoch, Ph.D., historik umění z pardubické univerzity  (rekonstrukce někdejšího klášterního svatostánku a zahrad v Muzeum barokních soch také získala dvě významná ocenění). Potěší zde jistě možnost pohledu na muzejní expozici z výšin chrámové kruchty, opačné emoce naopak vzbudí přísný zákaz fotografování (atraktivita muzea se pak např. na stránkách Turistiky prezentuje tak nějak složitěji a celkově jsme měli pocit, že Chrudim tuto atrakci neumí nebo nechce "prodat"). Muzeum je navíc místem, kde se pravidelně konají i různé kulturní a společenské akce jako např. koncerty vážné hudby, divadelní a filmová představení, svatby nebo slavnostní předávání maturitních vysvědčení. Také v kostelní kryptě občas probíhají krátkodobé výstavy.

V muzeu na Školním náměstí je otevřeno denně od 9,00 do 12,00 a od 13,00 do 17,00 hod. Toto ovšem platí pro období duben až říjen, v „zimních“ měsících sice otevírací hodiny zůstávají stejné, ale pouze ve volných dnech (soboty, neděle a svátky). Vstupné přijde na velmi příjemných 60,- Kč (děti a ZTP to mají za 30,- Kč, senioři a studenti za 40,- Kč, rodinné vstupné je za 140,- Kč). Po muzeu chodí návštěvníci samostatně, ale je možné si předem objednat i komentovanou prohlídku s průvodcem.

Autor článku se sice často označuje za ortodoxního gotika, ale návštěvu tohoto muzea může s klidným svědomím jen a jen doporučit.

Pro barokní nadšence ještě pár rozšiřujících informací:

Z vystavovaných děl můžeme upozornit například na Apoteózu sv. Jana Nepomuckého Jana Pavla Čechpauera, Pannu Marii Bolestnou nebo sv. Jana Evangelistu Braunova žáka Ignáce Rohrbacha, Archanděla Gabriela Jana Alberta Devotyho a řezbářské práce Jiřího Františka Pacáka. Pro někoho může být vrcholem expresivní sousoší Panny Marie, Máří Magdaleny a sv. Jana Evangelisty od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. 

Něco bychom si měli prozradit také o historii výstavních prostor, tedy o kostele sv. Josefa. Ten byl postaven jako součást kapucínského kláštera na místě někdejšího městského příkopu v letech 1662 (položení základního kamene) až 1665 (vysvěcení chrámu a jeho hlavního oboustranného oltáře Boha Všemohoucího, Panny Marie a sv. Josefa). Kostelní krypta vznikla až o čtyři roky později a v roce 1718 byla rozšířena. Po roce 1784 se změnila v podzemní křížovou cestu, jejíž zastavení tvořily sochy v životní velikosti.  Zajímavostí historie kostela je také fakt, že právě sem byla pořízena roku 1760 první křížová cesta na Chrudimsku (malíř Josef Ceregetti). Většinu 19. století (od roku 1837) je kostel různě opravován nebo stavebně upravován. což se víceméně opakuje i ve století následujícím. Když odsud komunisté kapucíny vyhnali, sloužil kostel jako skladiště.

O tom, že se z kostela stane Muzeum barokních soch, rozhodla městská rada v roce 2005. O rok později byl zpracován projekt a v letech 2009 až 2011 došlo k realizaci celé akce, která výrazně zabodovala i v mezinárodní soutěži LivCom Awards, která se konala koncem října roku 2011 v jihokorejském Soulu.

Provoz muzea, které představuje město Chrudim jako významné umělecké centrum období baroka, prý stojí dva a půl milionu korun ročně (muzeum si údajně půjčuje sochy a za právo jejich vystavení je nechává na své náklady zrestaurovat, což také jistě něco stojí) a velký zájem o něj, bohužel, asi opravdu není. V Chrudimi se teď řeší, co s ním dál. Jeho zrušení by ovšem bylo záležitostí velmi smutnou, protože je to skutečně muzeum příjemné, zajímavé a cennými exponáty oplývající (ať se na mě chrudimští radní zlobí jakkoliv, to muzeum je prostě skvělé a bez – byť nepatrného a "od pasu" provedeného – porušení zákazu fotografování jej propagovat a jeho návštěvnost zvyšovat opravdu nedokážu). Navíc se chrudimské Muzeum barokních soch pyšní - již zmíněným - krásným a dojemným filmovým příběhem ...