Chrudim – Mydlářovský dům a Muzeum loutkářských kultur

Arkádový měšťanský Mydlářovský dům v Břetislavově ulici (č. 74) je pro mnohé nejznámější i nejkrásnější chrudimskou památkou. A svým způsobem je to pravda. Původně se jednalo o pozdně gotický dvojkřídlý objekt, který svou současnou podobu získal díky přestavbě z let 1573 až 1577. Tehdy zde vznikl renesanční dům s obchodem a předpokládá se, že jeho podoba je dílem některého z italských kameníků působících v Praze. V té době dům také získal své jméno – jeho majitelem tehdy totiž byl Matěj Mydlář, známý chrudimský výrobce mýdla a svící. Díky poloze nespočívala tato přestavba v rozšíření domu do šířky, ale v jeho „vyhnání“ směrem vzhůru.

Díky tomu zde dnes najdeme řadový třípatrový dům, jehož dvě nižší patra jsou na severní straně výrazně zdobeny renesančními loggiemi o pěti obloucích, které nesou toskánské sloupy. Poslední patro bylo v 19. století upraveno a ze statických důvodů odlehčeno (původní pískovcová arkáda s alegorickými sochami byla odstraněna a nahrazena dřevěnou se zděným parapetem). Známým symbolem domu je však hlavně – na jižní straně s otevřenými galeriemi umístěné - minaretové dvojvěží, které vzniklo v době, kdy dům vlastnil Matějův syn Daniel. Jedna věž je schodištní pětiposchoďová a šestihranná, ta druhá je vyšší a přistavěna z východní strany. Dvojvěží se nejčastěji říká Hvězdárna a podle jedné pověsti zde astrologická pozorovatelna skutečně byla a využíval ji i slavný dánský astrolog a alchymista Tycho de Brahe, působící na císařském dvoře Rudolfa II. (druhá pověst pak majitele domu příbuzensky spojuje s pražským katem Mydlářem). Vedle věže se tyčí vysoký komín s renesančně profilovanou hlavicí a jehlancovou stříškou.

Na plných parapetech loggie prvního patra zaujmou reliéfy, které ji zdobí. Vidět zde můžeme stojící (zbožnost, spravedlnost, opatrnost a sílu) a ležící (mír, válka, láska, poctivost a moc) postavy. Pod těmito reliéfy jsou umístěny nosné gotické krakorce, které pro změnu zdobí hlava šaška, býk, sova, jelen, růže a písmena IHS, což je latinské zkratka pro označení Ježíš spasitel lidí. Na čelech soklů vidíme dobové alegorické postavy a nad krakorci probíhá úzký pás s nápisem „Bůh je láska, kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v niem, Léta Páně 1573“.

Rodu Mydlářů dům, který je při pohledu z ulice čtyřpodlažní a na „hradební“ straně stojí na vysoké zděné podnoži, patřil do roku 1765 (podle některých informačních pramenů jen do roku 1698) a až do roku 1952 zůstával v soukromém vlastnictví. Poté byl odkázán obci a o dvě desetiletí později zde bylo slavnostně otevřeno slavné chrudimské Muzeum loutkářských kultur. S ním byla, pochopitelně, spojena náročná rekonstrukce, zaměřená převážně na vnitřní prostory. Poslední rekonstrukce zde pak proběhla v letech 2011 až 2012. Během ní byla naopak opravena obě průčelí, zejména jejich kamenné prvky, reliéfy postav a vstupní prostory.

U renesančního domu, který se může pochlubit arkádovou loggii s kamenickou a reliéfní výzdobou, „hvězdářskou“ věží s minaretem, souborem portálů a dalších kamenických prvků, zachovalou dispozicí interiéru, renesanční studnou, sklepy i souborem kleneb, a který je mimořádně hodnotným spolutvůrcem městského panoramatu, jistě nepřekvapí, že se mazi naše chráněné kulturní památky zařadil hned v květnu roku 1958 a od listopadu roku 1990 je také součástí městské památkové zóny.

Na závěr si ještě prozraďme alespoň pár základních informací o unikátním Muzeu loutkářských kultur, které zde od roku 1972 sídlí.

To nás sice hlavně seznámí s dějinami loutkářství u nás, ale současně nám nabídne nejen historické i současné české loutky, ale také loutky zahraniční (celkem jsou zde k vidění loutky z více než sedmi desítek zemí čtyř kontinentů) nebo možnost vyzkoušet si, jak že se to vlastně hraje loutkové divadlo. Základem původní expozice se stala soukromá sbírka prof. Jana Malíka. Současná stálá expozice nese název Magický svět loutek a vidět zde můžeme loutky kočovných loutkářů, varietní loutky, rodinná loutková divadla a dekorace českých umělců (potěší jistě několik Spejblů a Hurvínků i postavičky z dílny Jiřího Trnky nebo Josefa Váchala). V zahraniční sekci zaujmou zejména stínové loutky z Indonésie, loutky z Indie, Japonska a Číny nebo vietnamská vodní loutka. V roce 2020 expozici rozšířily vzácné předměty z depozitáře, včetně kompletní výpravy představení Enšpígl, které je považováno za jednu z nejdůležitějších inscenací moderního českého loutkového divadla. Celkem prý muzeum vlastní přibližně 50.000 sbírkových předmětů, loutek je k vidění téměř 8 500. Součástí muzea je i knihovna s 18.000 svazky. Muzeum loutkářských kultur dnes sídlí ve třech spojených historických domech, ale jeho stálá expozice je umístěna v Mydlářovském domě, který byl původně jediným sídlem muzea.

Závěrečné PS: Tento příspěvek by klidně mohl být i tipem na výlet. Při pozorném zkoumání exteriéru a interiéru tohoto objektu se dá klidně strávit celý půlden. A rozhodně to nebude zbytečně ztracený čas …