Děkov

Při datu první zmínky a tedy v roce 1325 je ves uváděna v majetcích Racka a Radslava, kteří byli rakovnickými měšťany. Následně se zde zapisovali vladykové z Blšan, z Kolešovic a další. Od roku 1397 se Děkov také začíná objevovat v predikacích. Z roku 1465 pocházejí první zmínky o zdejší tvrzi, kterou držel Prokop, který také užíval zdejšího predikátu. Další majitelé jsou ve stručném výčtu poněkud nepřehlední a tak se zastavme až v roce 1537, kdy zde seděl Jiří Bobrovec z Bobrova. Přes Jana Muchku z Muchkova se přenesme do roku 1542, kdy tvrz zakoupili Štampachové, kteří ji přestavěli do zámecké podoby. Od roku 1607 drželi zámek Udřičtí a následně Jan Pernklob z Šenrajtu (Hans Barnklau von Schönreut). Jeho rodu je majetek v rámci pobělohorských konfiskací zabaven a roku 1623 je zakoupil generál František de Couriers v jehož rodě zůstal až do roku 1672. V tomto roce získali děkovské zboží Hildeprantové z Ottenhausenu. Následně se zde vystřídalo několik málo významných držitelů. Dalšími majiteli byli od roku 1717 Wallisové, ti však své hlavní sídlo přenesli do Kolešovic a o děkovský zámek již jevili jen pramálo zájmu. Po požáru v závěru 18. století již nebyl obnoven. Poslední zbytky zámku se nacházejí v podobě sklepů v domech s dnešními čp. 30 a 28. Současný kostel Narození sv. Jana Křtitele, byl v uvedeném roce 1664 vystavěn v místech původního svatostánku, který je prvně uváděn v roce 1361a který byl zničen za 30-ti leté války. Dle lidové tradice však prvotní kostel byl založen již v roce 1037 mnichy z davelského kláštera na ostrově. Další přestavby se dočkal v roce 1729 a do současné podoby byl uveden stavební úpravou v roce 1868. Děkovský památný dub letní stojí u silnice do Vlkova. Při odhadovaném stáří 85 – 90 let dosáhl 160 cm obvodu kmene v prsní výši. Pro absenci turistického značení je Děkov nejsnadněji přístupný po silnici z Běsna do Svojetína , nebo z Hořesedel do Malé Černoci.