Dětenice – pivovar

Dětenický zámecký pivovar je poměrně rozlehlým komplexem objektů s dlouhou historií, jehož „novodobé dějiny“ (první zmínka o vaření piva na dětenickém panství totiž pochází již z roku 1307) se začaly psát koncem 18. století. Vznik pivovaru je spojován se slavným šlechtickým rodem Clam-Gallas a rokem 1790. Právě tehdy totiž nechal pan hrabě postavit ke starému sklepu budovu varny s ležáckými sklepy, spilkou a ledárnou. Díky tomu se zde následně vyrobilo přibližně 1.000 hektolitrů piva ročně. V roce 1822 pak byla zásluhou barona Wessenberga přistavěna sladovna a na konci 19. století zde provedly poslední stavební úpravy – zejména právě na sladovně – maltézští rytíři. V té době už se výroba piva zvýšila na 8.000 hl ročně a dětenické pivo neputovalo jen na stůl císaře Františka Josefa, ale i španělské královny Sofie.

Na počátku 20. století – konkrétně v roce 1903 - zakoupili pivovar bratři Blochové, kteří hned zvýšili produkci pivovaru na 12.000 hl ročně. Bratry roku 1927 vystřídal stavitel Řehák, který ho – coby správný podnikatel – ihned výhodně pronajal výbornému sládkovi Čeňkovi Petákovi. Móda piva však pomalu odcházela a náhle se opět produkce vrátila na „pouhých“ 6.000 hl ročně. A tím vlastně pro dětenický pivovar nastalo „smutné období“. Podle původní receptury loupeživého rytíře Artura se v pivovaru sice stále vařila černá dvanáctka piva lásky i dětenická desítka, ale přišel rok 1948, znárodnění a pozdější rušení mnoha pivovarů (přitom se rozhodně nedá říct, že by byli zrovna komunisti zapřisáhlými abstinenty). Ten dětenický to postihlo v roce 1955.

Od té doby někdejší zámecký pivovar už jen chátral, a to až do roku 2000, kdy ho koupili noví majitelé. Následně (v  roce 2005) došlo k obnově tradiční výroby piva loupežníka Artura i k zrestaurování komplexu pivovarských budov do původního stavu. Původní budova pivovaru byla částečně přestavěna na věhlasnou Středověkou krčmu, z další historické části vzniklo oblíbené Muzeum piva. I tak však zůstaly zachovány dobové interiéry sladovny, bednárny, varny, laboratoře, ležáckých sklepů, spilky nebo ledárny. Potěší jistě barokní klenby tzv. Starého sklepa a zejména ukázka výroby nefiltrovaného piva lásky v 18. století, a to zcela podle původní receptury i z tradičních surovin. 

Pivovar zve návštěvníky do svých prostor reklamním sloganem „Zveme vás na prohlídku pivovaru, kde uvidíte nejen, jak se pivo vařilo a dodnes vaří,
ale budete moci i sami zjistit, jak Dětenické světlé a černé chutná. Ochutnejte přesně takové pivo, které pili naši předci! Ochutnejte pivo takové, jaké bylo před stovkami let!“. V této souvislosti je ovšem zajímavé, že zdejší pivo je např. podle wikipedie označováno za dvanáctku a třináctku, místní hovoří o jedenáctce a mnozí návštěvníci o pivu nealkoholickém, z kterého se přes veškerou snahu nedá opít (konečný soud nechává autor článku na každém z vás).

Součástí prohlídky dětenického pivovaru je také „černobílá“ ochutnávka a návštěva Muzea piva. Zaplatíme za ni 100,- Kč (děti do 6 let zdarma, od 6 do 11 let 40,- Kč, junioři od 12 do 18 let a senioři 60,- Kč), vstupné se dá kombinovat se vstupem do dětenického zámku (dospělí pak např. zaplatí 200,- Kč, senioři 115,- Kč).

Četnost prohlídek soukromého pivovaru, nacházejícího se jihozápadně od Jičína, se liší podle ročního období. O víkendech např. probíhají celý rok, každý den pouze v červenci a srpnu. V květnu září a říjnu mají „zavíračku“ jen v pondělí.

Zcela na závěr se jistě sluší přidat alespoň zkrácenou verzi legendy o loupeživém rytíři Arturovi a jeho pivu lásky.

Artur byl ničema každým coulem. Se svou bandou přepadal vesnice v okolí Staré Boleslavi a zabil každého kromě mladých panen. Ve vesnici pak vyjedl veškeré zásoby a všechny panny – i se svými „druhy ve zbrani -  postupně znásilnil a zotročil. Vždy při svitu úplňku vyžadoval Artur po jedné z nich uvaření piva podle svého vlastního – a přísně tajného - receptu. Jednalo se o jeho magické pivo lásky, které fungovalo jako viagra, johimbin a vstavač mužský najednou (a zvyšovalo také sílu a agresivitu). Z důvodu zachování tajemství receptury, nechal poté každé panně vždy vyříznout jazyk (s tím, že by některé mohla umět psát, asi nepočítal)..

Rytíř Artur časem zabloudil na Dětenické panství. Bylo to v roce 1307 a Artur zde byl poprvé poražen. Vítězem se naopak stal Beneš z Dětenic a Valdštejna. Zraněný Artur následně putoval do hladomorny a jeho družina pod popravčí meč. Artur katovi utekl jen proto, že Beneš toužil po slavném kouzelném nápoji lásky. Nechal proto Artura krutě mučit, a loupeživý rytíř nakonec své tajemství prozradil. Beneš ho následně nechal zaživa zakopat.

Pivo lásky poté prý před hradbami rodového sídla vařila krásná dcera pána Beneše a nalévala ho všem, kteří potřebovali zvýšit potenci. Zřejmě to bylo velmi slušné, pilné, šikovné a podnikavé děvče …