Děvín

Děvín je se svými 550 m.n.m nejvyšším vrcholem Pavlovských vrchů a zároveň národní přírodní rezervací a jádrovým územím CHKO Pálava a BR Dolní Morava. Geologické, geomorfologické a půdní poměry. Na vrcholu Děvína jsou dvě oddělené šupiny ernstbrunnských vápenců, mezi nimi leží vápnité jílovce a glaukonitické pískovce klementského a pálavského souvrství svrchní křídy. Ernstbrunnské vápence tvoří řadu skalních útesů a menších skalek. Soutěska představuje hluboké sedlo mezi vrcholy Kotelné (Pálavy) a Děvína. Samotné údolí je budováno tmavými jílovci klentnických vrstev, hranu Soutěsky tvoří svislé stěny ernstbrunnských vápenců s krasovými dutinami. Část západního úbočí Kotelné tvoří mohutné Skály Martinky s velkou rozsedlinou a vklíněným balvanem tvořícím nepravý Skalní most ? tzv. Velký špunt. Na úpatí velké skalní stěny na úbočí Děvína je zachováno holocénní a pozdně glaciální souvrství s hojnou měkkýší faunou (42 druhů, včetně druhu Discus ruderatus). Na jižním svahu Kotle (Kotelné, Obory) je opuštěný vápencový lom. Z půdních typů se na území rezervace vyskytují rendziny, černozemě, pelosoly, hnědozemě o různém stupni illimerizace a illimerizované půdy. Rostlinstvo a květena Velká členitost terénu a různá orientace svahů umožňuje zastoupení nejrůznějších vegetačních typů. Severozápadní a jihovýchodní úpatí Děvína a Kotelné porůstají panonské prvosenkové dubohabřiny, které se vyznačují bohatým Jarním aspektem geofytů, jakými jsou dymnivka nízká, křivatec nejmenší, sněženka předjarní aj. Na sušších místech s mělčí půdou je nahrazují druhově bohaté dřínové a mahalebkové doubravy. Prudké severozápadní svahy Děvína a Kotelné s chladnějším a vlhčím mezoklimatem kryjí suťové lesy, které jsou nápadné letním aspektem s omějem vlčím. Nad nimi se na samém úpatí skal nacházejí malé plošky reliktních pěchavových lipin, jejichž bylinný podrost je velmi bohatý. Především na jihovýchodním svahu Děvína se vytvořil krajinný typ, který označujeme jako krasovou lesostep; střídají se zde nevelké ostrůvky mahalebkových doubrav s křovinatým pláštěm (převládá dřín obecný) a teplomilnými lesními lemy s plochami skalních a drnových stepí. Severně orientované skály a skalnaté svahy představují primární bezlesí, a zároveň Stanoviště reliktního typu. Ve skalách nad Soutěskou a na severovýchodním svahu Děvína se nachází jediná lokalita Písečnice velkokvěté v českých zemích ? výskyt se označuje jako dealpinní. Na podobném stanovišti existuje populace svízele rakouského, a vyskytují se zde i další reliktní druhy ? hvozdík Lumnitzerův pálavský (endemický poddruh západopanonského druhu) a staček celolistý. Velmi nápadný je Jarní aspekt skalních stepí, které na jihovýchodním svahu Děvína hostí nejpočetnější populaci kosatce nízkého v českých zemích. Součástí vegetační mozaiky skalních stepí s lipnicí bádenskou a ožankou horskou jsou malé skalní terásky s pionýrskými společenstvy s rozchodníky, netřeskem srstnatým a Jarními efemérami, např. lomikamenem trojprstým a rozrazilem časným. Místa s hlubší půdou kryjí drnové stepi s kostřavou walliskou a pryskyřníkem ilyrským, v Soutěsce jsou na těžších půdách maloplošně vyvinuty luční stepi se sveřepem vzpřímeným a válečkou prapořitou. V případě skalních a drnových stepí jde zčásti o přirozené bezlesí, převážně ale o náhradní společenstva po teplomilných doubravách. Flóra je velmi bohatá: v letech 1992?1996 zde bylo nalezeno přes 500 druhů cévnatých rostlin, z toho 48 zvláště chráněných. Pod zříceninou hradu Děvičky má svou jedinou lokalitu v ČR maceška nejmenší. Temeno jižního vrcholu Kotle hostí početně nejsilnější moravskou populaci kosatce skalního písečného. V blízkosti lovecké chaty roste na okraji rezervace hnědenec zvrhlý, na přilehlých ladech len chlupatý. Kromě výše uvedených zvláště chráněných druhů se v rezervaci vyskytuje árón karpatský východní, devaterka rozprostřená, dub pýřitý, dvojštítek hladkoplodý měnlivý, hlaváček Jarní, hvězdnice chlumní, chrpa chlumní, kavyl Ivanův, kavyl sličný, koniklec velkokvětý, kosatec pestrý, kosatec trávovitý, koulenka vyšší, kozinec rakouský, kozinec vičencovitý, len tenkolistý, lilie zlatohlávek, lomikámen latnatý, medovník velkokvětý, modravec tenkokvětý, okrotice bílá, okrotice červená, oman oko Kristovo, plamének přímý, prostřelenec (hořec) křížatý, sasanka lesní, sněženka předjarní, tařice skalní, třemdava bílá, violka obojaká, vratička měsíční, vstavač nachový, vstavač vojenský, zlatovlásek obecný, zvonek boloňský a zvonek sibiřský. Zvířena Děvín představuje jednu z nejvýznamnějších zoologických lokalit České republiky. Biotopy skalních stepí, lesostepí, lesů i skalních stěn hostí stovky druhů bezobratlých i obratlovců. Na výhřevných svazích lze nalézt střevlíka Carabus hungaricus, saranči modrokřídlou, můžeme zde pozorovat jasoně dymnivkového, žluťáska úzkolemého, kudlanku nábožnou i velmi vzácnou kobylku ságu. Děvín je jedinou lokalitou plže drobničky žebernaté (Truncatellina costulata) v českých zemích, která na jižní Moravě představuje sarmatský prvek. V rezervaci pravidelně hnízdí dudek chocholatý, v lesích je hojný strakapoud prostřední, datel černý, žluna zelená, žluva hajní a lejsek šedý. Ze savců je často na stepních biotopech zjištována bělozubka bělobřichá. V puklinách skalních stěn byly nalezeny netopýří kolonie včetně vzácného netopýra pestrého. Skalní stepi s jižní expozicí jsou domovem ještěrky zelené a užovky hladké, v lesích je běžný slepýš křehký. Hojným druhem je i velmi známý roháč obecný. Lesnictví V minulosti byla rezervace mnohem více odlesněna a hospodářsky využívána. Podle historických pramenů byl v 18. století stav lesů tak neutěšený, že dolnověstonický pivovar byl nucen dovážet dřevo z židlochovických lesů. Les, který byl obhospodařován jako pařezina, byl zdrojem palivového dříví a byl využíván zřejmě k pastvě. V roce 1876 se přistoupilo k umělému zalesňování, na mnoha místech byla vysázena borovice černá, akát a pajasan žláznatý. Jasanové porosty na vrcholu Děvína jsou bezpochyby výsledkem tohoto úsilí. Poslední rozsáhlá zalesňovací akce proběhla v roce 1952. Koncem minulého století byla na Děvíně založena obora, nejdříve s daňky, kteří byli v sedmdesátých letech nahrazeni muflony. V roce 1953 k nim přibyly kozy bezoárové. Oborní chov zvěře byl ukončen až v roce 1996. Chovaná zvěř poškozovala lesní porosty a devastovala nejcennější nelesní plochy, a to eutrofizací z trusu a narušením půdního povrchu, což podporovalo erozi. V rezervaci byly vysazeny četné exotické dřeviny, např. zeravy, jírovce maďaly, a ovocné stromy. V Soutěsce bylo založeno myslivecké políčko se slunečnicí topinamburem. Lesy mimo území bývalé obory jsou zařazeny do kategorie lesů hospodářských, lesy uvnitř obory částečně do kategorie lesů ochranných na mimořádně nepříznivých stanovištích, částečně do kategorie lesů zvláštního určení (pro účely mysliveckého hospodaření). V současné době je lesní hospodářství podřízeno zájmům ochrany přírody. Správa CHKO bude usilovat o příslušnou kategorizaci lesních porostů. Hospodářské využívání, ohrožení a návrh péče o chráněné území Hospodářské využívání bylo v minulosti mnohem intenzivnější. Les byl vypásán a poskytoval palivové dříví, postupně bylo otevřeno několik menších lomů. Vinohrady na jihovýchodním svahu zasahovaly až na území dnešní rezervace. Podle údajů z roku 1669 louka na vrcholu skýtala ročně přes 30 fůr sena, v 19. století sloužila jako pastvina, později dokonce jako pole. Pastva dobytka byla v některých částech rezervace až donedávna samozřejmostí. V letech 1976 přibyl k vojenskému zařízení na vrcholu Děvína i televizní vysílač. Cesta ze Soutěsky je od té doby poškozována provozem těžkých vozidel a následnou erozí. V současné době usilují České radiokomunikace o rozšíření vysílače a rekonstrukci cesty podle svých potřeb. Další negativní faktor představuje nadměrná navštěvovanost rezervace, hlavně v Jarních měsících. Těžiště péče o chráněné území spočívá v nahrazení nepůvodních dřevin autochtonními druhy, ve zmírnění následků oborního chovu zvěře a odstraňování akátu a pajasanu žláznatého z rezervace. Je třeba vypracovat systém obnovy přestárlých pařezin. Konečným cílem je i odstranění televizního vysílače a vojenského zařízení, přednostně je nutné zamezit nevratnému eroznímu poškození přístupové cesty. Rozsáhlé stepní porosty vyžadují odstraňování náletu křovin; jako nejvhodnější se jeví řízená pastva domácího zvířectva. Historie a kultura Na úpatí Děvína existovala lidská sídliště již v mladší době kamenné. V blízkosti sedla pod Děvičkami je doložena existence opevněného sídliště z mladší doby bronzové, jehož valy jsou dosud zřetelné. Pozdně románský až raně gotický hrad Děvičky je poprvé doložen počátkem 13. století. Ze 14. století pocházejí již málo patrné zbytky hradu Neuhaus na severním vrcholu Kotelné.