Divec

O tom, jak vzniklo pojmenování této vsi, se vedou spory již staletí. Někteří tvrdí, že pochází od toho, že se zde lidé divili všemu novému, jiní jsou naopak názoru, že zde žili divocí lidé, což podporuje také prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H":

"Divec (lid. Dívec, v Dívci, do Dívce, Dívečák), ves 7 km sv. od Hradce Králové: 1417 villarum Bukowine et Dywecz, Sedl. z A. schwarz. v Třeb.; 1500 ves Zdívce (k Červ. Hoře), RT. II, 528; 1654 a 1790 Diwecz, BR. XII, 971 a Schaller XV, 250; úř. 1854 Divce, 1886 Divec.

Jako slova stařec, slepec, věštec a p. vznikla z adj. starý, slepý, věští a p., tak jm. Divec vzniklo zpodstatňující příponou -ьcь ze stč. adj. diví ʻdivokýʼ, stsl. divьjь ʻwildʼ. Bylo to tedy prvotně příjmení usedlíkovo."

Podobně se vyjadřuje František Ladislav Sál ve své publikaci "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.": "Lidé, jež se prvotně usadili na pozemcích nynější obce, byli nejspíše divoké povahy, vášniví a náruživí, nestarali se mnoho o stromoví, nešlechtili ho a nechali růsti divoce. Proto nazvána celá osada Divec. Divce znamenaly však též divočiny, pustý, nezpracovaný kraj, a proto osada, založená v divoké krajině, porostlé prastarými, velkými a hustými lesy, nazvána Divec. Zakladatel mohl slouti Divek nebo Zdivec, osada po něm Divec, Divce, Zdivec, Zdivce. (Lidové.)"

Tato lokalita severovýchodně od Hradce Králové byla osídlena již v době kamenné, což dosvědčuje nález kamenné sekyrky. V lese Dehetníku pod Spáleným kopcem byla objevena sídelní jáma, v níž se nacházela keramika a vrtaný kamenný sekyromlat. Nejstarší písemná zpráva o Divci, který byl též dříve zván jako Zdivec či Zdivce, se uchovala z počátku 14. století z doby působení české královny - vdovy Elišky Rejčky v Hradci Králové, která vedla mimo jiné i inkviziční procesy proti kacířům z Černilova, Divce, Librantic a Dobrušky. Další zpráva je datována rokem 1417, kdy byla ves rozdělena mezi Hynka z Červené Lhoty a Opatovický klášter, přičemž oba se přeli o svá práva. V polovině 15. století patřil Divec Petrovi z Adršpachu a v roce 1500 jej přikoupil Mikuláš Trčka z Lípy ke smiřickému panství. Od poloviny 16. století náležela vesnice Alšovi Rodovskému z Hustířan. Po něm se na vsi vystřídali: Hrušovští z Hrušova, Mikuláš Bořek Dohalský, Zikmund Mladota ze Solopisk a roku 1624 ji držel Jan Hamza ze Zábědovic, načež v roce 1631 přešla do vlastnictví Adama Erdmana Trčky z Lípy. Tím začal Divec zažívat osudy trčkovského panství se všemi útrapami a rebeliemi. Páni měnili majitele usedlostí podle vlastní zvůle, ba dokonce i jména poddaných. Pavla Hance Neumanna (ve vsi žilo několik přistěhovaných Němců) překřtili ve vrchnostenských análech na Pavla Honsnejmana. 28. října 1643 táhlo Divcem švédské vojsko pod Königsmarkem k Jaroměři. Roku 1651 bylo ve vsi 49 obyvatel, z nichž jen 4 byli katolíci, mezi nimi rychtář Jan Fryndl a konšelé Jan Nejman a Pavel Pultr. V roce 1654 byli v Divci 4 sedláci, 2 chalupníci, 2 zahradníci a 2 stavení byla pustá a rozbořená. Po roce 1654 bylo postaveno 9 nových chalup. V 17. století bylo v Divci několik typických selských gruntů.Pultarovský, Hrnčířovský, Andresovský a Duchanský. Pro zadluženost měnily později majitele a byly děleny podle rozhodnutí panské kanceláře, když nevolník nemohl plnit své povinnosti vůči pánovi. V roce 1697 se divečtí krčmáři Pultar a Provazník utkali s kupcem Kratochvílem ve Smiřicích proto, že mu vyhrožovali koupí soli jinde. Z tohoto důvodu bylo proti nim použito násilí a páni s kupcem si přisadili. Jindy byl zase Jiří Konečný celý rok vězněn pro kacířský blud v panské šatlavě. Roku 1713 bylo o 1 pusté stavení méně. V roce 1730 byli v Divci 4 sedláci, 11 chalupníků a 3 zahradníci. O 12 let později zběhl hospodář na Andresovském gruntu Matouš Sovák pro víru do Slezska. 18. září 1756 se mezi Černilovem, Smiřicemi a Divcem utábořilo pruské vojsko. Roku 1781 se přihlásilo v Divci 5 rodin k evangelické církvi. V roce 1842 bylo takové abnormální sucho, že se obilí nesekalo, ale trhalo a dobytek se živil listím z lesa. O rok později měla ves 30 domů a 192 obyvatel.

Roku 1849 se stal Divec samostatnou politickou a katastrální obcí. V letech 1852-1854 byla stavěna obcí pozdější okresní silnice. 3. července 1866 se utábořili na návsi uprchlíci z Věkoš, Plácek a Pouchova. V roce 1889 koupila obec od obecního strážníka Jana Falty domek čp. 41 pro účely místního chudobince. Roku 1890 byla k chudobinci přistavěna obecní kovárna. V roce 1906 byl založen sbor dobrovolných hasičů (SDH) a vystavěna hasičská zbrojnice, jež byla opravena v letech 1936 a 2000. Roku 1908 bylo povoleno odškolení Divce a 5 čísel z Černilova a zřízení vlastní jednotřídní školy. Proti tomu podala protest obec Librantice, ale ten byl zamítnut. V témže roce vodní družstvo zřídilo v obci nádrže, jež vyzdilo žulovými kvádry. O rok později byla postavena nákladem 27 700 K školní budova (plány zhotovil stavitel František Černý z Hradce Králové, stavbu provedl stavitel Jar. Pažout z Hradce Králové), v níž se začalo vyučovat 1. září 1909. Děti katolických rodičů chodily od roku 1788 až do zřízení divecké školy do Librantic a ty evangelické do soukromých škol v Černilově. Téhož roku bylo zahájeno odvodňování zdejších pozemků. V roce 1910 byl zřízen podél silnice chodník vroubený javory, akáty a lipami. 26. července 1913 udeřil blesk do stodoly Josefa France z čp. 29, jež shořela. V dubnu 1914 se v Divci hrálo poprvé ochotnické divadlo (v obecní kronice se hovoří již o roce 1913, kdy se mělo hrát představení „Staří blázni“). Z 1. světové války se nevrátilo 7 místních mužů (Josef Pultar z čp. 21, Jaroslav Falta z čp. 232, Václav Falta z čp. 7, Václav Rezek z čp. 247, Václav Vavřinka z čp. 25, Jan Konečný z čp. 28, Václav Falta z čp. 232). V lese Dehetníku a pod Spáleným kopcem se tehdy skrývali ruští zajatci, uprchlí ze zajateckého tábora v Josefově. Do jejich zemljanek donášeli divečtí občané jídlo a zprávy a později přicházeli zajatci do stavení k besedám. Jeden Rus byl při útěku rakouskou stráží postřelen a domácí lidé jej léčili.

19. dubna 1919 byl na obecní návsi vysázen jabloňový „sad Svobody“. 12. října 1919 byla zřízena místní osvětová komise. O rok později došlo k založení divadelního odboru při Republikánské straně čs. venkova. 25. srpna 1921 byla založena místní knihovna. 2. května 1923 byla ustavena Hospodářsko-živnostenská beseda. V roce 1925 bylo k Divci přičleněno 5 domků od Černilova. Šlo o čp. 191, 221, 231, 232 a 247 (byly přečíslovány na čp. 49, 53, 52, 51 a 50). 27. května 1925 uhodilo do Medkova hostince čp. 35. 26. července 1925 byl do obce zaveden z Hradce Králové elektrický proud. Roku 1928 byla zavedena soukromá autobusová linka Opočno-Hradec Králové. 4. července 1929 se přihnala velká větrná smršť, jež poškodila zejména čp. 24, 35, 7, 6, 45 a 50. 20. června 1930 vyhořela stavení čp. 34 a 33. O 5 let později byla postavena obcí nová silnice. 11. srpna 1935 byl vysvěcen nový kříž u Jakubovy studánky v lese Dehetníku. Ten nahradil ten původní z roku 1910. 20. března 1936 byla podél nové silnice vysázena ovocná „Švehlova alej“. 11. července 1937 se uskutečnil v obci župní hasičský sjezd. V roce 1946 byla zrušena obecná škola a budovu převzal MNV. 10. října 1952 vzniklo JZD, jež o rok později provedlo hospodářsko-technickou úpravu půdy a svedlo skot do nově zbudované společné stáje a 1. ledna 1974 bylo připojeno k JZD Librantice. 1. ledna 1976 byl Divec připojen k Černilovu. O rok později převzala bývalou školu Státní vědecká knihovna Zdeňka Nejedlého v Hradci Králové a využila ji pro potřeby královéhradeckého okresního archivu. V roce 1979 byla dokončena přístavba prodejny. Od 1. ledna 1992 je Divec opět samostatnou obcí. Roku 1993 došlo k výměně hlavic veřejného osvětlení. V následujícím roce bylo vybudováno víceúčelové asfaltové hřiště. V letech 1999-2000 byla vybudována kanalizace.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit: kamenný kříž z roku 1867, vedle něhož byla v témže roce zřízena sloupová zvonička, z níž byl zvonek s nápisem: „Věnováno od občanů v Divci r. 1867“ zrekvírován 20. března 1918 (vážil 101 liber a bylo za něj zaplaceno 101 zl. a za korunu dalších 5 zl., během rekvizice bylo za něj zaplaceno 160 K) a následujícího roku nahrazen novým od J. Bělohoubka z Pražského Předměstí u Hradce Králové (o hmotnosti 42 kg s nápisem: „Divec 1919“, bylo za něj zaplaceno 890 Kč). Nejvýznamnějším zdejším rodákem byl vojenský pilot, svobodník Josef Hájek, který zahynul 25. května 1934 při leteckém cvičení na letišti u Ruseku.