Dolní nebo Moravská Libina – kaple sv. Antonína z Padovy

V centru rozlehlé obce Libina v závěru Hornomoravského úvalu objevíme poměrně rozsáhlý kostel, zasvěcený drakobijci, sv. Jiří. Stavba svědčí o velikostí obce již z dřívějších časů. Ale abychom byli přesní, původně šlo o obec celým názvem Německá Libina, tedy Deutsch Libau, takže musí být ještě druhá Libina, česká (přesněji moravská), tedy Moravská Libina (ačkoliv se uvádí Böhmisch Libau, a ne Mährisch…). Dnes už se to tolik nerozlišuje, maximálně se řekne Horní a Dolní Libina, což celkem odpovídá i geografickému členění, ta Horní je vskutku položená výše a k tomu i severněji, Dolní Libina je už skoro v rovině, tedy tam, kde se poslední výběžky hanušovické vrchoviny (přesněji Úsovské pahorkatiny) mění v nížinu úrodné Hané, tedy již zmíněného Hornomoravského úvalu.

Původně byly obě Libiny svébytné vsi (dalo-li se to o feudální době tvrdit), starší byla možná ta Moravská, někdy z druhé poloviny 13. století, Německá je doložena kolem poloviny 14. století. Ke spojení do jedné obce došlo v roce 1960, k Libině ještě řadíme výše položené Obědné, v prostoru nad nádražím.

Protože obě vsi měli dlouhou dobu jinou vrchnost, i bohoslužebné záležitosti si každá část řešila různě. Větší Německá Libina mívala vždy svůj kostel, menší Moravská to štěstí neměla, takže obyvatelé museli na bohoslužby docházet a to do Nové Hradečné, kam byla ves přifařena.

Je ale možné, že nějakou menší církevní stavbu ale ve vsi měli.

Skutečně důstojnějšího svatostánku se místní dočkali v roce 1753 s výstavbou barokní kaple, která je zasvěcená sv. Antonínovi, tomu z Padovy. Nejedná se ale o žádnou kapličku, ale dalo by se říci, že jde o minikostel. Stavba má totiž skoro vše, co pořádný kostel potřebuje. Jednolodní stavba s půlkruhovým závěrem je orientovaná podle tradičních postupů Snad chybí jen kostelní věž, tu musí nahradit běžný sanktusník se zvonem.

V kapli se běžně konají bohoslužby, takže má i malou sakristii, aby se mohli celebrující na svůj úkol připravit. Vnější uspořádání je celkem jednoduché, jedinou ozdobou fasády jsou obdélníkové lesény. Průčelí je zakončeno ozdobným trojúhelníkovým štítem. Okna jsou s půlkruhovým zakončením. Na čelním štítě jsou po stranách okna dvě prázdné niky, zřejmě se počítalo s nějakými sochami.

Vnitřní prostor je zastropen plochou křížovou klenbou. Stěny kaple jsou členěny obdélníkovými polosloupy a poměrně masivními římsami. Hlavní oltář tvoří schrána na liturgické předměty se zlaceným křížem, po stranách s andílky. Nad schránou je v ozdobném rámu milostná soška Panny Marie s Jezulátkem. Nad oltářem je velký obraz se sv. Antonínem, po jeho straně socha letícího anděla. Nad vstupem do presbytáře je na oblouku vyveden nápis Svatý Antoníne, oroduj za nás. Po stranách presbyteria jsou obrazy Krista a Panny Marie s planoucími srdci. Na straně sakristie v hlavní lodi je kazatelna se sochou kazatele, na druhé straně socha Matky Boží. Po stěnách jsou zavěšeny patrně keramické obrazy Křížové cesty.

Kaple má i svou hudební tribunu s varhanami, které původně pochází ze šternberského kláštera augustiánů. Podle hodnocení v celkem dobrém stavu, uvažoval se i o jejich elektrifikaci.

Kaple sice není zahrnuta mezi památkově chráněné objekty, nicméně po velké opravě v roce 2018 je nepochybně ozdobou nejen Dolní Libiny.

Před kaplí je kamenný kříž z roku 1859. Z nápisu na zadní straně víme, že jeje nechal zhotovit Václav Klug, přesněji Wenzl, takže lez usoudit, že v té době i ta moravská část obec byla dosti německá.

Ještě jedna stavba si v Dolní Libině zaslouží pozornost, konkrétně poměrně velká stavba na opačné straně silnice se zajímavou takřka barokní střechou s pálenou krytinou, na císařských katastrálních mapách z r. 1834 s č.p. 69, v současnosti 125.