Drahotuše - farní kostel sv.Vavřince
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Drahotuše, bývalé městečko v těsném sousedství Hranic, je od minulého režimu jejich místní částí. Časy největší slávy dodnes připomíná množství historických památek. Bezpochyby nejvýznamnější je chrám sv.Vavřince, nejvýraznější budova celého náměstí. Báň kostelní věže se převysoko tyčí nad střechami domů a v rovinách Moravské brány plní službu majáku, který cestujícím na trati Přerov - Ostrava podává informaci, že se jejich vlak blíží k městu Hranice. Chrám svatého Vavřince stojí na místě svého stejnojmenného předchůdce, kterým byl rovněž zděný, byť nesrovnatelně menší kostelík. Návrhy na stavbu nového svatostánku vypracoval místní farář Ondřej Kellner, čemuž při pohledu na krásnou dominantu rynku hned tak někdo neuvěří a bude díky tomuto faktu stavbu považovat za boží zázrak... Vážení návštěvníci, nerouhejte se - žádný div se zde neudál! Místní farář byl kněz architekt (mimochodem velice šikovný) a další sakrální stavbu, vzniklou podle jeho návrhů, můžete spatřit ve Velkém Újezdě. Výstavba nového chrámu v Drahotuších probíhala v letech 1784-88 pod vedením novojičínského stavitele Josefa Goriga. A ten mu vtiskl pozdně barokní podobu. Na slavnostní vysvěcení si musel nový kostel počkat až do léta 1810, ale zase ta sláva stála zato, neboť křtícím olomouckým biskupem nebyl nikdo menší, než Alois Kolovrat Krakovský.
Přízemí věže, kterým prochází hlavní vstup do chrámové lodi, je v současnosti návštěvníkům volně přístupné. Vlastní vchod vlevo zdobí dřevěná socha Ježíškova pěstouna, svatého Josefa, napravo jej symetricky doplňuje skulptura svatého Antonína. (Je zde také umístěna informační nástěnka, která vás seznámí s historií kostela a nejvýznačnějšími viděnými "poklady" interiéru, a ze které jsem čerpal nejzákladnější fakta pro článek i já). Nyní ale už přistupme blíž k hlavnímu vchodu a podívejme se na všechnu tu krásu, jejímž jednotícím prvkem je mramor. Je součástí kamenné dlažby, na níž stojí na první pohled starobylé Dubové lavice. Je to ale dílo místních stolařských mistrů F.Paličky a J.Petráše až z roku 1950. Hlavním středobodem našeho zájmu se určitě stane hlavní oltář, který zdobí obraz Umučení svatého Vavřince. Samotná hmota oltáře je zkombinována ze čtyř barevně rozdílných druhů mramorů, které do ladného harmonického celku spojil sochař Ferdinand Neumann z Kroměříže. Pro nás laiky při pohledu na tu krásu budiž nápovědou fakt, že "zúčastněný" karalský a veronský mramor tvoří bílé plochy, barvou černou je rámuje kámen haličský a prostor mezi nimi svou žlutí rozjasňuje mramor slezský.
Kromě hlavního oltáře zaujme kazatelna a křtitelnice. Obě jsou dílem Jana Ležátky z Kroměříže. Zatímco na stavbu hlavní části kazatelny mistr použil mramor, na její horní část dřevo a ozdobil ji figurkami evangelistů, hlavní ozdobou křtitelnice je sousoší sv.Jana Křtitele s klečícím Ježíšem. Po stranách lze spatřit křtící kmotry, oděné do bizarních, na dvěstě let starých oděvů. (Předlohou jim prý byli - se soudobou módou jdoucí - bohatí drahotuští měšťané.) Dalším nádherným prvkem interiéru jsou oba boční oltáře. Levý patří svatému Valentýnu a kromě obrazu tohoto světce od J.Wondleho tu spatříme sochy sv.Václava a sv.Vojtěcha. Pravý boční oltář je zasvěcen Panně Marii Bolestné a obrazu bohorodičky od J.Kastnera z Vídně dělá společnost svatá Ludmila a Anežka. "Sochprostý" není samozřejmě ani hlavní oltář: zde můžeme v jeho nejhornější části vidět sousoší Nejsvětější Trojice, obklopené poletujícími andělíčky a po stranách oltáře naproti sobě stojí svatý Petr a Pavel. A při popisu interiéru nesmíme zapomenout na hodnotné obrazy křížové cesty, o něž se zasloužil nám už známý umělec - J.Kastner z Vídně...