Dům čp. 133 na Velkém náměstí v Hradci Králové

Stavební vývoj tohoto objektu je totožný s těmi okolními, neboť na jeho místě stával původně gotický dům, který byl ve 2. polovině 16. století nahrazen renesanční budovou. Ta v roce 1770 prošla stavebními úpravami, jejichž důsledkem se stal zejména raně klasicistní vzhled fasády. Další přestavby v letech 1850 a 1870 měl na svědomí místní stavitel František Dobrkovský, jenž si při druhé přestavbě vzal k ruce svého syna Antona.

Dům nosil po prvním očíslování staré čp. 130. Jeho prvním známým majitelem byl Jiřík Remarkl (psán i jako Remarkel), po němž byli v roce 1790 zapsáni jako vlastníci jeho dědici. Roku 1806 patřil objekt Marii Ryšánkové a v roce 1826 Václavu a Terezii Stuckheilovým, kteří si sem na nějakou dobu přenesli svůj lihovar, aby ho posléze přenesli do svého malšovického dvora. Z historie této budovy se dočteme v knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana následující: "Vedlejší dům čp. 133 s podsíňkou patřil V. V. Stukheilovi. Zde obchodovala Melicharová se zeleninou a uhlím, uzenář Jan Richter, tchán Aurbeka, Skalického a Karla Peřiny, hodinář Paclt, obuvník Jos. Richter, sklenář Fiala, otec Emana Fialy od Dra. Hellera kupec Šimek, nyní zlatník Krotký, majitel tohoto domu."

Roku 1842 došlo k přístavbě dalšího patra, takže se dům stal dvoupatrovým. K dalším plánovaným úpravám již nedošlo, protože kvůli finančním problémům Stuckheilovy rodiny se objekt dostal do veřejné dražby, v níž ho zakoupili Václav a Marie Kubištovi, kteří nechali v roce 1879 zazdít podsíň a zřídit z ní obchod. Zmíněné práce byly opětovně realizovány výše zmíněným stavitelem Františkem Dobrkovským. Roku 1885 pak stavitel František Z. Černý vybudoval nový obchod s dřevěným portálem, jenž byl podobný těm, které se dochovaly v jiných podsíních. V roce 1892 se rozhodl Václav Kubišta, žijící již v Opočně, že dům čp. 133 prodá, nejprve klasicky a později dražbou, ale to se mu podařilo se značným úsilím až později. Důkazem budiž inzerát v "Národních listech" z 31. srpna 1892:

"Výhodná koupě domu v Hradci Králové.

Dne 3. září t. r. o 9. hodině ranní prodáván bude dobrovolnou dražbou v c. k. notářské kanceláři v Hradci Králové dům čís. p. 133 na velkém náměstí tamtéž s právem várečným.

Dům ten jest dvoupatrový, má prostorný krám, hluboké, studené sklepy, vodovod a plynovod a byl nedávno značným nákladem opraven.

Vyvolací cena obnáší zl. 21.000 a vadium 2.100 zl.

Polovice trhové ceny může na domě proti 5 % súročení zůstati pojištěna."

O 2 roky později ho nakonec zakoupil Václav Rezek, za něhož zde byla roku 1898 zřízena nová natěračská dílna Josef Komárek a syn (vedle natěračství však nabízela též provedení veškerých stavebních prací), a po něm ho zdědila Terezie Rezková, která ho roku 1910 prodala zlatníku a optikovi Vilému Krotkému. Ten nechal spolu se svou manželkou Marií budovu různě opravit a upravit, např. v roce 1910 nechal zřídit nový dřevěný portál a roku 1930 opravil fasády a o 2 roky později střechu. V roce 1940 vlastnili dům Vilém a Marie Krotcí, jimž bylo tehdy nařízeno zvýšení komínů, a roku 1945 pouze Marie Krotká.

Jako se pestře měnili vlastníci budovy, tak se dělo obdobně se zdejšími obyvateli, jimiž byli v roce 1911: studující reálky Josef Beneš, studující gymnázia Josef Beneš, obuvnický pomocník Václav Bernard, truhlářský pomocník František Brzický, krejčovský pomocník Václav Doležal, zlatnický pomocník Josef Douda, úředník České banky Jan Faltejsek, soudní právní praktikant JUC. Jan Hakl, truhlářský pomocník Josef Chleboun, truhlářský pomocník František Jarkovský, soukromnice Anna Kohoutková, soustružník dřeva Jan Komárek, zlatník a odhadce v obecní zastavárně Vilém Krotký, pletařka Cecílie Marková, pradlena Marie Marková, úředník Záložního úvěrního ústavu Josef Nosek, vdova a soukromnice Růžena Nosková, tiskárenský strojmistr Josef Polák, profesor obchodní akademie Hugo Ruffer, soukromnice Emilie Ryšanová, soukromnice Hermína Ryšanová, truhlářský pomocník Josef Svěcený, obuvnický pomocník Václav Šotka. Kromě toho se zde nacházelo hokynářství Anny Kohoutkové, obuvnická dílna Františka Krajandra, zlatnictví a optika Viléma Krotkého a soustružnictví Jana Komárka. O rok později si tu otevřel advokátní kancelář JUDr. Karel Starý. Při pohledu na objekt se člověk diví, jak se tam všichni mohli vejít. Někteří také měli smysl pro humor, protože v noci na 6. srpna 1924 byla policie upozorněna, že se po střeše domu prochází zloděj. Policie okamžitě zareagovala, prohlédla půdu a střechu a zjistila, že se tam pohybovala pouze kočka. Roku 1931 zde bydleli nebo provozovali svoji živnost: krejčí Alois Doubrava, zlatník Josef Douda, vdova Marie Hlavatá, zlatník Rudolf Krotký, zlatník Vilém Krotký, dámská krejčová Božena Svátková, trhovkyně Pavla Štěpánková a nožíř Jan Švarc.

Po osvobození od německých okupantů se však Marie Krotká odstěhovala do Prahy a o dům se příliš nestarala. Již v roce 1945 se opakoval problém se zatékáním střechou, a to opět od sousedního objektu čp. 134. Nastala různá vyjednávání, která však k ničemu nedospěla a roku 1951 bylo navrženo, aby dům obdržel národní správu, k čemuž následně došlo a objekt byl přidělen městskému bytovému podniku. Velké rekonstrukční práce se však po tomto kroku stejně nekonaly, pokud nepočítáme opravu bytu zaměstnance společnosti ERAM v roce 1961 a vybourání propadlých stropů o 8 let později. 14. ledna 1964 byla budova zapsána do státního seznamu kulturních památek. V té době náležela podniku Propagace. V 70. letech 20. století došlo k postupnému uznávání zdejších bytů za zdravotně závadné. Počátkem 80. let 20. století již nebyl dům spravován bytovým podnikem a po sametové revoluci ho získali zpět restituenti, kteří dokončili jeho rekonstrukci roku 2003. Více o tomto domě, dnes patřícím Zdeňku Kröglerovi, Aleně Kröglerové, Ing. Petru a Dagmar Tajzlerovým, jde najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-12542354.