Evangelický kostel v Krnově
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Stránky na Wikipedii
Webovky sboru ČCE
Dějiny evangelické církve v Krnově:
Krnov byl prokazatelně již v polovině 13.stol. německým právem vyhlášen za město.
15. a 16. stol. - velké duchovní hnutí, které v tehdejší době uchvátilo celou Evropu, nenechalo nedotčené ani duchovenstvo, šlechtu a německé měšťanstvo ve Slezsku. Tím více, že v čele slezského duchovenstva stál vratislavský biskup Jan von Thurzo, který byl velkým ctitelem humanitních věd, a také přál obnově církve skrze evangelium. Příliš dobře věděl o nevalné mravní situaci v církvi. Postavil se za humanisticky vedené reformy v církvi a byl v srdečném písemném styku s Erasmem Rotterdamským. Poslal dokonce svého vynikajícího notáře Dominika Schleupnera k Lutherovi a Melanchtonovi ke studiu do Wittenbergu. Luther i Melanchton napsali v r. 1520 smrtelně nemocnému von Thurzovi vděčné a potěšující dopisy, které ho však již nezastihly živého. Luther jej označil za nejlepšího německého biskupa.
V r. 1523 byl farářem ve Vratislavi zvolen Johann von Hesse, který se zde stal reformátorem. I když vévodství krnovské nepatřilo s vratislavským do jednoho knížectví, přece stáli vévodové a knížata s vévodstvím vratislavským v úzkém politickém styku. Mladší bratr biskupův Stanislav von Thurzo byl biskupem v Olomouci, kam patřil tehdy i Krnov. V jeho době se na území Moravy protestantismus velmi rozšířil. Panství krnovské se dostalo do majetku pánů Schellenbergů, z nichž jeden byl v přátelském styku s biskupem braniborským (Brandenburg) a studoval s ním v Praze. Oba měli za vychovatele Johanna von Hesse z Vratislavi. Jiné zprávy tvrdí, že Georg von Schellenburg z mrzutosti nad náboženskými novotami, které se vloudily do země, své vévodství prodal. Ať tak či tak, pravdou zůstává, že reformace církve v krnovském vévodství od začátku silně zakořenila.
Protestantskému hnutí též prospělo, že vévodství získala jedna větev Hohenzollernů, a to prostřednictvím markraběte Georga von Brandenburg - Ansbacha. 1524 - Georg von Brandengurg zakoupil vévodství Krnov za 58 900 uherských zlatých. Markrabě Georg byl horlivý přívrženec a ctitel Dr.M.Luthera. Jako vlivný člen dvorní rady značně podporoval reformační hnutí v Uhrách. V náboženském spise, který r. 1530 předložil králi Karlu V. na říšském sněmu v Augsburgu, prohlašuje, že raději nabídne svoji hlavu katovi, než by odstoupil od své konfese - byť jen o vlas. Georg zavedl v Krnově Lutherovo učení. Jsou známy i případy, kdy pro přílišnou horlivost došlo i k násilí. Svoji reformační činnost na krnovsku započal zrušením františkánského kláštera v Hlubčicích a minoritského kláštera v Krnově. Mnichy vyhnal a klášterní prostory proměnil v sýpky a v nemocnici, kapli Panny Marie v hostinec. Tato zpráva není historicky zcela podložena. Další opatření bylo, že dal z farního kostela odstranit několik oltářů a přizpůsobil ho pro evangelické bohoslužby. Také opatřil pro kostel evangelického duchovního a pro školu učitele. Dále jmenoval seniory, kteří byli podřízeni superintendentovi, a ten měl své sídlo v Krnově. Vypracoval řád a zavedl synody, na nichž se evangelíci radili o náboženských záležitostech.
1533 - Georg nařídil magistrátu povolat ještě jednoho kaplana, protože farář a český kazatel na všechnu práci nestačili. Také navrhl vzít do služby kostelníka a ráno i večer zvonit. Po říšském sněmu (v Augsburgu) zavedl markrabě Georg na svých panstvích kázání slova Božího, duchovní správu a svátosti.
Začátkem 30. let 16. stol. na krnovsku vzniklo 40 evangelických obcí (sborů). V první řadě to byl Krnov. S uskutečněním reformace se také nově organizovalo školství a byla věnována péče mládeži. Kde našlo protestantské učení vyznavače, všude se budovaly školy. Hned na počátku Georgovy vlády byly školy v Krnově a Hlubčicích povýšeny na vyšší státní školy. Vedle náboženství se učila latina, gramatika, dialektika a především hudba. Vyučování konali duchovní a učitelé. Georg také dbal na chudé - Slezská kronika o něm uvádí, že byl bohabojný a dobročinný. Krnovská městská rada zaznamenala: "Roku 1549 ve středu 21.prosince se rozloučil se světem jeho knížecí jasnost, urozený pán a kníže, Georg markrabě z Brandenburgu a vévoda slezský z Krnova, náš milostivý pán a milý otec, který toto město miloval, který potvrdil všechna privilegia a spravedlnost.
Také občany a městskou radu přivedl na evangelickou víru a ze základů vystavěl zámek. Pod vedením jeho knížecí milosti bylo město značně zvelebeno. Jeho duši nechť je všemohoucí a milostivý Bůh milosrdný. Amen." Jeho nástupcem byl syn Georg Fridrich. Náboženské záležitosti se za jeho vlády vyvíjely pokojným způsobem. Církev a školství vedl superintendent. Prvním evangelickým farářem byl magistr Johannes Paulinus. 1540 - odkázal pro případ své smrti majetek své ženě Zuzaně. Patrně brzy nato zemřel, protože v r.1548 je v městské knihovně uveden nový farář - magistr Georgius Miller. 1553 - jako český farář je uváděn Johannes Caster. Ten měl za úkol kázat česky také těm evangelíkům, kteří se v hojném počtu scházeli z okolních vesnic. V českém kostele byly konány kromě kázání i křty, oddavky a zpověď. Český kostel Wenzelskapelle stál na místě dnešního divadla. Údajně v něm kázal i Komenský na svém útěku r.1624 - není historicky doloženo. 1558 - zemřel další krnovský farář Georg Friterius, a sice na mor.
1545 - 1563 - se konal tzv. Tridentský koncil (boj proti protestantismu). Působení jezuitů ve Slezsku začíná až po smrti císaře Maxmiliána 1576. Jejich počínání bylo pod ochranou vratislavského biskupa Gerstmanna. 1569 - od tohoto roku je uveden jako superintendent magistr Johannes Seiboth, který s magistrem Jacobusem Pelikánem (českým kazatelem), Andreasem Kunettem a Wenzlem Schusterem se staral o duchovní správu v Krnově. V r. 1579 Seiboth zemřel. 1584 - jako superintendent uveden Jacobus Unger, kterému vypomáhali kaplani Johannes Bittich, Jacobus Pelikán a Georg Kinzl. 1595 - Jacobus Unger patrně zemřel. Uveden nový farář a superintendent Andreas Preudenhammer. Jeho českým kaplanem byl Matheus Capsa. Na jeho místo nastoupil 1603 Matheus Freunden. K povinnostem superintendentů patřilo provádět vizitaci kostelů, škol a zvláště synodů. Změny církevních řádů byly v pravomoci vévody a jeho radních pánů, nikoli synodu. V církevních věcech rozhodovali radní páni s podporou superintendentů. 1602 - 1607 - nepochybným znamením, že protivníci protestantů se cítili dost silnými, je, že v těchto letech v Opavě vyháněli evangelické kněze. Uprostřed ryze evangelického občanstva prováděli toto dílo dost bezohledně. 1609 - dne 20.srpna si nechali slezští obyvatelé předložit Rudolfův majestát. Biskup Karel ho však neuznal a naopak tvrdě a neúprosně pokračoval v utiskování protestantů.
Tři osudná jména pro protestanty: Oppersdorf, Lichtenstein a Dohna.
Císařská a papežská moc se spojily a tak nastoupila protireformace. 1621 - (po bitvě na Bílé hoře) 28.února došlo k jednání v Drážďanech. Markrabě Georg byl označen za jednoho z nejvýznamnějších povstalců, byl dán do klatby a ztratil veškerý majetek ve Slezsku. Georg se však nedal tak snadno porazit. Sebral své vojsko a bojoval proti moci císařské. Jeho zápas ukončila náhlá smrt 24.3.1624 u Leutschau. Téhož roku v červenci vévodství krnovské obsazeno císařským generálem hrabětem Hannibal von Dohnaem, horlivým katolíkem. Vojsko bylo rozpuštěno a přátelé markraběte byli ohroženi na svobodě i na životech. Mnozí byli zatčeni a převezeni do Opavy. Ve městě i na venkově řádila soldateska a k tomu ještě zuřil mor. Nastal veliký hlad a velká drahota.
1622 - 15.3. dal císař Ferdinand zrušit krnovské vévodství a přidělil je Karlu von Lichtensteinovi. Nastal obrat ve vztahu k víře. 1623 - znovu zřízen minoritský klášter. 1625 - hrabě Lichtenstein přijel do Krnova, třem kazatelům zakázal vyučovat náboženství a městským farářem jmenoval katolického kněze Wenzeslause Hafelicha. Ustavil katolické úředníky a dovolil biskupovi, ať pošle misionáře, kteří by lid přivedli ke katolické víře. Naděje na obrat nastala, když se ke Krnovu blížily jednotky manfeldské. Kníže vyzval obyvatele, aby se vyzbrojili proti blížícímu se nepříteli. Dostalo se mu však opačné odpovědi a ve městě vypukla vzpoura. Podvelitel kníže von Weimar obsadil Krnov bez těžkostí. Odsud činil výpady až do Olomouce. 1627 - císařský velitel Dohna znovu dobyl a obsadil Krnov. Plenil ve městě. V červenci obsadil Krnov velitel Wallenstein a město podepsalo kapitulaci. S jeho příchodem nastalo pro Krnov další utrpení. Občany dal odzbrojit. Přední měšťany uvěznil na radnici. Obvinil město z velezrady a vzpoury. Lidé poznali, že doba je velmi zlá a že jde o úplné vymýcení protestantismu. Byli vyhnáni všichni evangeličtí kněží, odňaty kostely a školy. Po četných souženích a trýzněních se krnovští rozhodli poddat se nátlaku.
Knížecí soudci, hejtman, radní páni, rychtář, konšelé, cechmistři, starší a celá obec se úřední listinou zavázali (18.3.1630): "My, hejtman a radní páni knížecího lichtensteinského města Krnova, tímto veřejně prohlašujeme: My a všichni naši jsme si nebyli vědomi toho, že jsme byli odváděni od samospasitelné víry a tak jsme bloudili. Následkem toho jsme se dostali do mnohého neštěstí a nouze. Teď ale, skrze zvláštní poslání Boha všemohoucího, jsme se mohli obrátit k prastaré, pravdivé, římskokatolické a apoštolské církvi, za což božské všemohoucnosti patří chvála a dík. Všichni v jednotném souhlasu s městem, konšelé, porotci, starší, cechmistři a veškeré občanstvo prohlašujeme, že my i naši potomci budeme v samospasitelné římskokatolické víře stále setrvávat. Od nynějška a na věčné časy žádný nebude přijat za poddaného ani ve městě, ani na vesnicích nebude trpěn, jen kdo je římskokatolické církvi z celého srdce oddán. Chceme také přísně zakročit proti zločincům a stále zaujmout pevný postoj vůči tomuto statutu. Obzvláště žádáme ratifikaci císařské a královské milosti našeho nejmilostivějšího císaře, krále a pána. Tuto listinu s vědomím všech jsme opatřili pečetí a tak tento statut potvrdili.
Actum - Krnov 18.března Anno 1630." 1630 - 10.8. sám kníže Lichtenstein píše císaři, že bída v Krnově je tak veliká, že početnější rodiny nemají v domě ani kousek chleba. Tato skutečnost zůstala nepovšimnuta a město Krnov se stalo r.1631 shromaždištěm nově najímaných vojáků. 1631 - 13.1. Maxmilián kníže z Lichtensteinu… na zámku v Lednici potvrzuje statut z 18.3.1630. Téhož roku 24.2. císař Ferdinand II. potvrdil statut a za úplatu udělil městu Krnov milost. 8.března oznámil knížeti Lichtensteinovi text dopisu a dodal toto: "Aby to chudé, skoro zruinované a o veškerou potravu přišlé město, které také upadlo do mnohých dluhů, mohlo znovu začínat, nemá být na šenkovním právu ani město ani vesnice zkracovány…" 1639 - v Krnově se usadili dělostřelci. V zápise ze 4.dubna je uvedeno, že jednotlivé vesnice jsou již zcela vyčerpané, takže mnozí již nemají ani kousek chleba. Obyvatelé byli biti a dobytek jim násilně odebrán ze stájí. 1642 - Krnov obsazen Švédy. Přišli údajně jako ochránci evangelické víry, ale brzy se stali velikými trýzniteli. Pro dlouhodobé utrpení je země tak vylidněna, že v některých vesnicích zůstalo z dvaceti sedláků jen pět. Také půda je sotva z poloviny obdělávaná. Následkem stálého shromažďování vojska uprchla většina obyvatel za země. Ti co zůstali, ze zoufalství složili ruce v klín. (zápis z roku 1643)
1644 - 1645 - hejtman Johannes Schwester byl nucen prodávat městské louky, pole i domy, aby měl čím platit částky požadované od švédských generálů. 1648 - uzavřen mír, ale švédské vojsko zůstává i nadále v Krnově. Odchází až 21.7.1650. Po odchodu Švédů začalo nové utiskování zbylých evangelíků. Pronásledovatelé se zaměřili na kazatele, učitele a na evangelické knihy. Když viděli, že jezuité nemají úspěch, sáhli k násilnostem. 1651 - od tohoto roku až do r.1656 se muselo přísahat na náboženský statut z r.1631. Do žádného úřadu nesměl být přijat příslušník jiné církve než katolické. Po r.1656 se přísahalo i na občanský statut. Teprve od r. 1709 se skládal slib pouze na statut občanský.
1671 - protože mnozí setrvávají v "kacířské" víře, posílá olomoucký biskup dva jezuity, aby v Krnově a Hlubčicích konali misii. Tito, doprovázeni vojáky a obecními sluhy, prohledávali domy a brali lidem bible a postily. Evangelickým rodičům brali děti a posílali je do jezuitské koleje do Opavy. V pátek dokonce nahlíželi lidem do hrnců, aby se přesvědčili, zda zachovávají předepsaný půst. Déle než ve městech se udržel protestantismus navzdory pronásledování a útlaku na venkově. Našli se lidé - predikanti, kteří se objevovali ve vévodství a posilovali venkovany ve víře jejich předků. Také někteří učitelé předčítali z postil v odlehlých chatrčích a na skrytých místech. Jedna taková chalupa byla v Zátoru, kde se konaly tajné bohoslužby. Dařilo se to několik roků. I zde zasáhli jezuité z Opavy - Arnold Engel a Johann Pinter. Jejich činnost donutila mnohé k vystěhování. Nastalo takové vylidnění, že císař Leopold (1657 - 1705) zastavil násilné prostředky rekatolizace. Na nejtvrdší odpor narazili jezuité na panství Hošťálkovy. Již v 16. stol. měli evangelíci na tomto panství dva kostely - v Hošťálkovech a v Nové Vsi. V letech 1604 až 1605 byl na hošťálkovském panství postaven třetí kostel - v Holčovicích. (V té době zde byl pánem Jaroslav Skrbenský.) Evangelická obec byla v době stavby kostela chráněna výsadou, že nikdy v budoucnu nesmí žádná vrchnost - světská či církevní - činit na evangelíky nátlak, nutit je k jinému učení nebo konfesi. Avšak i do těchto tichých údolí pronikli jezuité. Z Nové Vsi, kde se usídlil páter Arnold Engel, byla zahájena protireformace. Kostely v Nové Vsi a Hošťálkovech byly evangelíkům odňaty a podobně se stalo r. 1670 i v Holčovicích. Obce si sice stěžovaly, ale majitel panství Christoph (Kryštof) Bernard von Skrbenský nemohl žalobce proti výslovné vůli císařské chránit. Ale vzdor všemu utrpení se zachovalo protestantské smýšlení na tomto panství až do vlády císaře Josefa I. 1672 - v Krnově zůstali pouze 4 občané evangelického vyznání. Bylo to po 47 letech působení kněze Cornelia Gottweilera, který působil velmi pilně na pokatoličtění všech obyvatel. Mnoho vzácných lidí, řemeslníků i rolníků odešlo během té doby z krnovska do ciziny.
1705 - 1711 - vládl císař Josef I., který byl tolerantního smýšlení. To vzbudilo u evangelíků malinkou naději. Výrazné zakročení pruského krále Fridricha I. a také prosebný list evangelických stavů ve Slezsku vedly císaře ke slibu, že evangelíkům budou dána práva, která byla dohodnuta při míru vestfálském. Jednání se však táhlo bezvýsledně až do roku 1707. 1707 - 1. září - podepsána tzv. Altraustadtská konvence mezi Švédy a císařem. Pro Horní Slezsko měla tato konvence veliký význam - v Těšíně byl postaven jeden ze šesti kostelů, které dal vystavět švédský král Karel XII. Bylo to místo, kam mohli chodit i evangelíci z Krnova, Opavy a také z Hošťálkov. Protestanté kostel pilně navštěvovali. O svátcích čekalo až 20.000 lidí než na ně přišla řada, aby mohli přijmout svatou večeři Páně.
1742 - během slezských válek i po nich navštěvovali protestanté našich vévodství bližší kostely v Prusku, zvláště v r.1742 vystavěné chrámy v Neustadtu a Schnellewaldu. 1779 - počátkem září se sešel větší počet mužů z obcí Holčovice, Dlouhá Ves, Nová Ves, Křížová, Spálené, Jelení, Vraclávek, Hošťálkovy, aby se poradili, kde by se dalo najít místo ke konání náboženství a dalších shromáždění. Usnesli se, že poprosí dobrosrdečnou královnu Marii Terezii o povolení ke stavbě kostela v Holčovicích. Také aby povolila volbu faráře a učitele. Sdělili tento úmysl majiteli panství Karlu Traugottovi von Skrbenskému a prosili ho, aby jejich žádost na vyšším místě podpořil. Ani katolický farář v Holčovicích neměl námitek.
Usnesli se vyslat do Vídně zvláštní deputaci, aby císařovně osobně přednesli svou prosbu. Ale navržení členové deputace nedostali pas a navíc jim bylo vrchním královským úřadem v Opavě přísně zakázáno, aby svou žádost císařovně přednesli. Písemná žádost může být podána jen prostřednictvím vrchního královského úřadu v Opavě. Aby nevyvolali nelibost u majitele panství a u vrchního úřadu, podrobili se a zaslali přes tento úřad v Opavě následující memorandum: "Nejjasnější a velejemná, ovdovělá římská císařovno, také královno uherská, česká, haličská a lodomerická, nejmilostivější císařovno, apoštolská královno a paní, na celém světě je příliš dobře známá vlídnost a mírnost Vašeho královského a císařského Veličenstva, že všichni věrní poddaní se mohou bez nátlaku svobodně přiznat k náboženství a jsou chráněni. Proto se opovažujeme, jako věrní poddaní panstva v Hošťálkovech v českém Slezsku Vaší královské milosti a k vyvýšenému trůnu se na kolenou snížit a svoji žádost poníženě předložit. My příslušníci evangelického augsburského vyznání jsme byli v počtu 2946 duší, kteří jsme se od evangelických rodičů zrodili. V roce 1604 jsme byli se třemi kostely na panství Jeho Excelence barona von Skrbenského v Hošťálkovech omilostněni. Roku 1670 byly nám zase odňaty a byli jsme odkázáni na kostel v Těšíně… Nechť Vaše královská a císařská milost uvažuje a bere k srdci, že když nemocní a umírající mají bez faráře a bez útěchy odejít z této časnosti a není útěchy pro spásu duše, nedá se to k žádnému neštěstí na světě přirovnat. Také mládež nemůže bez učitele cvičit se v slově Božím a v mravném chování … Z těchto pravdivých důvodů se opovažujeme se svolením našeho pána a Jeho Excelence barona von Skrbenského se před trůnem Vaší císařské a královské milosti vrhnout na kolena a úpěnlivě prosit, aby nám Vaše Jasnost z nejvyšší milosti udělila koncesi, abychom mohli na panství Hošťálkovy v obci Holčovice jako středisku postavit evangelickou modlitebnu a abychom mohli povolat duchovního a kostelníka a tak zachovali naši konfesi … Za tuto nejvyšší milost děkujeme s největší oddaností na kolenou." Následuje 24 podpisů.
1780 - krátce před adventem došla odpověď sdělená panským úřadem. Došel rescript od Jeho Veličenstva, ve kterém byla ponížená prosba zamítnuta a bylo zapovězeno o tom mluvit a zaobírat se podobnými myšlenkami. Vlády se ujímá císař Josef II. 1781 - 13. října Josef II. vydává tzv. Toleranční patent, kterým umožnil evangelíkům stavět vlastní kostely a modlitebny, zaměstnat kazatele a učitele. Tohoto práva se ihned chopili potomci někdejších luteránů na hošťálkovském panství. V roce 1782 postavili v Holčovicích vlastní modlitebnu (20.10.1782 první bohoslužby) a ustavili si obec (sbor), k níž patřili též evangelíci a.v. z Krnova. 1867 - krnovští v počtu 60 duší přiděleni k nově se utvořivšímu církevnímu sboru ve Vraclávku, kde nastoupil samostatný a zároveň horlivý duchovní pastýř Gustav Wehrenfennig. Začal dojíždět do Krnova a shromažďovat evangelíky ve městě. Podnět k hledání prostor vhodných pro shromáždění dal r.1872 pohřeb jediného evangelického majitele domu, stařičkého Gottlicha Wilhelma. V tomto roce (29. září) se konaly po staletích první evangelické bohoslužby v Krnově, a sice v bývalé židovské modlitebně.
1874 - farář Wehrenfennig se stěhuje do Korutan. Do Krnova dojíždí opavský farář. Veškerá jednání, která jsou vedena v zájmu krnovských, musí jít přes farní sbor ve Vraclávku, a to až do roku 1879, kdy byli krnovští přifařeni k Opavě. Mnoho obyvatel se stěhuje do měst a tím také přibývá evangelíků v Krnově. 1882 - vrchní církevní rada dne 17. dubna souhlasí s ustavením filiálního sboru v Krnově, který byl přičleněn k Opavě. (Rovněž bruntálský sbor byl přidružen k opavskému.) Na volbu faráře neměli krnovští evangelíci žádný vliv, protože kvůli chudobě nemohli Opavě odvádět příspěvky. Protestanté v Krnově byli z 80% dělníci, služebné, menší obchodníci a úředníci, takže měli co dělat, aby uhradili potřeby vlastního sboru. Do r. 1887 se bohoslužby konaly každý šestý týden, a to - se svolením městského úřadu - v obecné veřejné škole.
V letech 1880-1887 se počet evangelíků zvýšil z 240 na 352 duší, takže místnost už nestačila pro konání bohoslužeb. Staršovstvo požádalo městský úřad, aby se mohli shromažďovat v tělocvičně obecné školy, což jim bylo ochotně povoleno. V této slavnostně vyzdobené místnosti byla 10. června 1889 vykonána (od r.1650 první) konfirmace, kterou přijalo 7 dětí. 1890 - ke konci roku se k evangelické víře v Krnově hlásí 471 duší. Protože protestantů v Krnově stále přibývá, začínají uvažovat o stavbě vlastního kostela. Avšak pokud nepřijde vydatná pomoc odjinud, může trvat ještě dlouhé roky, než bude evangelický kostel připomínat, že před třemi staletími bylo toto město centrem protestantského života v Horním Slezsku.
1898 - bruntálský sbor se osamostatnil, a rozhodnutím vrchní církevní rady ze 7. července byl filiální sbor krnovský oddělen od Opavy a přidružen k Bruntálu. 1901 - ve 29.roce svého trvání začal evangelický sbor se stavbou kostela "… spoléhaje na milost Boží a na účinnou bratrskou pomoc spoluvěřících." Dne 29.4.1901 dostali krnovští evangelíci povolení ke stavbě kostela. Pozemek byl zakoupen od knížete Lichtensteina. Projekt kostela byl vypracován ve firmě stavitele Ernsta Latzela, která též stavbu realizovala. Plány nakreslil vlastně architekt Blasch, který byl tehdy u Latzela zaměstnán. Rozpočet na stavbu kostela činil 32.000 rakouských korun, na stavbu fary pak 25.000 rak.K. Slavnost položení základního kamene se konala 28.6.1901. Kostel byl postaven v novogotickém slohu a ve věži (vysoká 52 m) byly umístěny tři bronzové zvony (odlity ve firmě Gustav Schwabe v Bialé). Varhany postaveny firmou bratři Riegrové, mají 22 registrů a dva manuály s jedním pedálem. Okna nad oltářem byla barevná, ve středním okně byl znázorněn žehnající Kristus. Za zmínku stojí, že tehdejší spolek evangelických žen pod vedením předsedkyně Marie Schuligové věnoval ze spolkových peněz následující dary: malý zvon, krásnou z kararského mramoru vytesanou křestní nádobu, korunní lustry a jiné cenné kostelní potřeby. Stavbu kostela finančně výrazně podpořil Gustav-Adolfský spolek (GAW). Velkou zásluhu na financování stavby a později i na osamostatnění sboru měl tehdejší kurátor major v.v. Friedrich von Hake.
Dne 29.6.1903 na svátek Petra a Pavla byl slezským seniorem Krzywonem slavnostně otevřen a posvěcen. Sbor měl 700 členů. Na konání bohoslužeb dojížděli bruntálští faráři - Paul Pomykacz a Wilhelm Tauber. Dne 24.3.1904 se služby v Krnově ujímá vikář August Urban. Přestože ho lidé měli rádi, za dva roky (31.7.1906) odešel z lítosti nad nedorozuměním mezi členy staršovstva. Po něm nastoupil Johann Theodor Stuber - byl instalován 21.11.1907. Výnosem c.k. vrchní církevní rady ve Vídni 4.6.1909 byl krnovský sbor prohlášen za samostatný. Se svolením církevní rady a se souhlasem sboru ve Vraclávku byly následující obce odloučeny od Vraclávku a přiděleny ke sboru v Krnově: Úvalno, Býkov, Dubnice, Chářová, Brantice, Kostelec, Ježník a Chomýž. Tímto se počet členů krnovského sboru zvýšil na 1000. Farář Stuber zde působil až do 28.2.1920. Jeho duchovenská práce byla označena jako nanejvýš blahodárná. Zemřel 22.2.1922 a byl pochován v Krnově. Za první světové války byly z kostela odebrány všechny tři zvony pro válečné účely.
Od r.1920 (13.6. zvolen, 17.9. se nastěhoval) ve sboru působí farář Ernst Herkommer (24.10.1920 instalován seniorem Haasem), a to až do roku 1945. Dne 11.10.1923 potvrzena změna majitele - namísto dosavadního majitele "Evangelické církve augsburgského vyznání" se majitelem stává "Německá evangelická církevní obec v Krnově". 1.7.1923 odevzdal president německé evang. církve Dr.E.Wehrenfennig sboru v Krnově tři nové bronzové zvony, avšak r.1942 byl velký a střední zvon opět odebrán pro válečné účely.
Po druhé světové válce německý evangelický sbor a.v. zanikl. Farář Herkommer byl s dalšími Němci vystěhován do Německa. 1945 - s příchodem Čechů do pohraničí byla 21.10.1945 zřízena kazatelská stanice Českobratrské církve evangelické - náležela ke sboru ČCE v Ostravě. Prvním duchovním se stal farář Jaromír Kryštůfek. Od 1.1.1949 se sbor osamostatnil. Vznikají nové diaspory - Čaková, Zátor, Třemešná. Kostel i faru užívala také Církev československá husitská - od r.1945 až do 22.3.1961, kdy si zakoupila nový sborový dům. V r.1951 - úprava fary (nynější budova Policie) pro shromáždění v zimě. R.1954 - volba nového staršovstva (kurátorem se stal br. František Daříček, před ním R.Otipka). Farář končí svoji službu k 15.2.1955, kdy odchází na odpočinek. Dalším kazatelem sboru se stává mladý farář Tomáš Holeček - nastupuje 10.10.1955. R.1957 rozšířena modlitebna ve farní budově. 15.11.1961 odchází bratr farář Holeček do sboru v Pržně. V tomto roce též volba staršovstva - kurátorkou zvolena Luisa Němcová. V Krnově nastupuje vikář Jan Hroch.
Roku 1962 sbor ztrácí faru (1.4. odevzdány klíče na místní národní výbor) - ta připadne Veřejné bezpečnosti. MNV přiděluje faráři byt na ulici 25.února (nyní Sv.Ducha) - tento byt pak při rezignaci vikáře Hrocha 4.4.68 sbor ztratil. Nutno dodat, že majitelem fary i kostela jakožto konfiskátu byl pořád stát (od konce války), sbor ČCE byl pouze uživatelem. V r.1963 zhotovena v kostele přepážka, aby prostor pod kruchtou se dal vytopit a používat pro zimní shromáždění. 25.10.1965 - slavnost 20 let sboru. 26.5.1968 nastoupila do služby sestra vikářka Jarmila Strádalová - dojížděla z Bruntálu, kde její manžel Jaromír byl farářem. 6.4.69 volba nového staršovstva - kurátorem se stal bratr Vítězslav Maláč. V době působení vikářky Strádalové upraveny místnosti vedle apsidy na kancelář a druhá na schůzky pro presbytery a mládež. 15.3.1970 sestra vikářka odchází do sboru v Letohradě. Sbor administruje farář Jaroslav Košťál z Opavy.
V r.1971 se podařilo zakoupit řadový dům na Albrechtické ul. 92 jako byt pro kazatele sboru. Provedeny vnitřní úpravy v domě. Též provedena nejnutnější oprava střechy kostela z daru JJ. 1971 - nastupuje nový kazatel - bratr diakon Bronislav Kielar (19.9. ordinace v Hranicích na Moravě, v říjnu nastěhování do Krnova a nástup do služby, instalace 14.11.71). Za působení bratra Kielara byl v letech 1975 až 1978 důkladně renovován interiér kostela podle návrhu architekta Bartáka - vymalování, nové osvětlení, skleněná přepážka, nová kazatelna i stůl Páně (nahradil dřevěný oltář), vybudovány záchody, kostel napojen na vodovod a kanalizaci, instalováno akumulační vytápění apod. Rovněž zhotovena nová fasáda, provedena oprava střešní krytiny na kostele i na věži.
V r.1981 sbor získává kostel v Krasově - nutná oprava krovu, střechy, fasády (němečtí luteráni jej postavili v r.1937, ale po válce byl využíván jako skladiště a tím zchátral). V 70. a 80. létech měl sbor poměrně pevné jádro. Lidí sice do sboru nepřibývalo, ale vzhledem ke komunistickému režimu, který církvi nepřál, byl sbor poměrně živý. Mládež hodně jezdila na seniorátní a jiné akce, pěstoval se praktický ekumenismus (s katolíky, Církví bratrskou, baptisty ..), konala se modlitební shromáždění. V roce 1987 proběhla volba staršovstva - kurátorem zvolen Jiří Marek.Bratr Bronislav Kielar končí svoji službu v červnu 1988 - dává tak sboru možnost hledat nového kazatele. Kielarovi uvolňují faru, ale pořizují si domek na Brantické ulici, takže zůstávají - k prospěchu sboru - v Krnově. Od srpna 1988 do července 1989 ve sboru vypomáhá mladý vikář Jan Lukáš.
1989 - od 1. září nastupuje do služby diakon Milan Moletz. V listopadu padá komunistický režim. Do sboru začali přicházet noví lidé, většinou mladí. V 1.polovině 90.let sbor početně vzrostl. Bratr Milan Moletz se věnoval těmto novým křesťanům, avšak neměl mnoho pochopení pro evangelickou tradici. V březnu 1993 volba nového staršovstva - členy staršovstva se stává několik bratří s letničními důrazy. Sbor jako celek získává charismaticko-letniční charaktar, křestní praxe se dostává do rozporu s řády ČCE - někteří lidé pokřtění v dětství jsou křtěni znovu (ponořením, na vyznání své víry). 1995 - v srpnu rozhovor v Praze se Synodní radou ohledně křtu. V listopadu navštívil sbor synodní senior bratr Pavel Smetana. Situace se krystalizuje a k 1.12.95 dochází k odchodu 76 lidí (asi polovina těch, kteří chodí na bohoslužby) z ČCE a připojují se ke Křesťanským společenstvím (prakticky nová denominace vzniklá v roce 1990 oddělením sboru Praha-Holešovice od ČCE). Kazatel Moletz s rodinou též odchází a sbor zůstává bez pastýře. Administrátorem určen bratr farář Jan Nohavica z Olomouce. Vážně však onemocněl, a tak v červenci 96 ho nahrazuje farář Petr Maláč ze Šumperka (Jan Nohavica zemřel v září 1997).
V červenci 1997 postihla celou Moravu povodeň. Také v Krnově byla velká voda. V okolí kostela tekla v parku a v ulicích. Vnitřek kostela nebyl zaplaven, avšak podmáčení způsobilo, že poklesla a tím byla velmi porušena podlaha. Byly také poškozeny kabelové rozvody elektrického vytápění, které bylo do lavic instalováno v r. 1993. V létě 1998 provedena nová podlaha (nová dlažba) v kostele i v malých místnostech vedle apsidy. Též instalováno nové teplovodní topení do lavic (dva plyn.kotle + radiátory). Cena těchto oprav a úprav byla cca 300 tis.Kč za podlahu a 300 tis.Kč za topení. Na akci využity prostředky z Ministerstva kultury (kostel od r.1986 zapsán mezi kulturní památky) a z mimořádného povodňového fondu Jeronýmovy jednoty.
Rovněž v létě 1998 se opět mění administrátor - faráře Petra Maláče nahrazuje farář Jan Lukáš z Opavy. V srpnu 98 se stěhuje na faru vikář bratr Pavel Janošík - v Krnově si odslouží část civilní služby a pak jednoroční vikariát (povinná praxe absolventů ETF podle nového církevního řádu) - bude zde až do léta 2000. Na faře se realizují některé úpravy - nový plynový kotel, nové radiátory, podlahy v 1.patře, pět oken vyměněno za nová plastová (do dvora). Během let 1996-2000 staršovstvo oslovilo asi 12 kazatelů - kandidátů na duchovního pastýře sboru - bez úspěchu. 2000 - počátkem roku se rozhoduje, že bratr Pavel Janošík po skončení vikariátu nezůstane, ale odejde na jiný sbor.
Staršovstvo udržuje kontakt s bratrem Otakarem Mikolášem, jáhnem ČCE v Hranicích. Po obdržení předběžného souhlasu ze Synodní rady sbor v červenci zvolil bratra Otakara Mikoláše za kazatele sboru. Ten se v srpnu stěhuje do Krnova a od 1.9. se řádně ujímá služby. Instalační slavnost se konala v neděli 29.10.2000.