Florencie (Firenze) a její nejkrásnější památky (sakrální stavby II. – kostely)

Často se říká, že kostel je výkladní skříní každé obce, důkazem jejího bohatství a kulturnosti místních obyvatel. Z tohoto úhlu pohledu je Florencie obcí velmi bohatou, plnou vzdělaných až osvícených lidí. Celé město Florencie je v podstatě obrovským výstavným muzeem s obyvateli, kteří vždy milovali okázalost. Přesto je většina zdejších památek postavena se vkusnou elegancí a mnohdy i neokázalou strohostí.

Ve druhé části popisu zlatého fondu zdejších historických památek si představíme nejkrásnější a nejvýznamnější kostely Florencie. Jejich číslování navazuje na předchozí část.

5) Kostel sv. Kříže (Chiesa Santa Croce)

Stavba, právem považovaná za jednu z nejhodnotnějších památek Florencie, je vybudována ve stylu italské gotiky. Dnešní průčelí baziliky je novogotické, pochází z roku 1853 a jeho autorem je architekt Niccolo Matas. Stavba samotného kostela, který je součástí klášterního komplexu , však byla dokončena již roku 1385 a chrám byl následně vysvěcen v roce 1447. Jedná se o velké dílo významného architekta Arnolfa di Cambio. Mramorové novogotické průčelí se třemi štíty zdobí sochy, jejichž autorem je Giovanni Dupré. Raritou je zde symbol Davidovy hvězdy. Původní zvonice shořela na počátku 16. století, ta současná je neogotickou stavbou z roku 1842. Trojlodní interiér chrámu je vlastně takovým italským Pantheonem (ve smyslu mauzoleem), v kostele jsou totiž pohřbeni velcí mužové celé florentské a italské historie, mnohdy i rozporuplně přijímané postavy. Tak zde můžeme vidět vedle sebe náhrobky velkých umělců jako Michelangela Buonarrotiho nebo Lorenza Ghibertiho, vynálezců a vědců typu Galilea Galileiho nebo Guglielma Marconiho i „filosofa fašismu“ Giovanniho Gentileho. Je zde i Dantův náhrobek, ale to je jen zbožné přání Florenťanů, protože tento velký básník je pohřben v Ravenně. Do podlahy chrámu je zapuštěno dalších 276 náhrobků z období 14. až 19. století. V kaplích chrámu můžeme rovněž obdivovat Giottovy fresky z I. třetiny 14. století. A protože se jedná o klášterní komplex budov, lze si projít i klášterní zahradu s Brunelleschiho kaplí nebo navštívit zdejší muzeum Museo dell´Opera di Santa Croce.

6) Kostel sv. Michala (Chiesa di Orsanmichele)

Zajímavá budova, kde se v přízemí nachází krásný dvojlodní kostel ve stylu florentské pozdní gotiky konce 14. století, horní část sloužila do 16. století jako sýpka, v současné době se zde nachází výstavní prostory. Fasáda tohoto chrámu je vlastně učebnicí sochařství. Nachází se zde čtrnáct 14 výklenků, v nichž stojí sochy světců – patronů tehdejších florentských cechů. Autory jednotlivých soch jsou i nositelé takových jmen jako Ghiberti nebo Giambologna, nejcennější je však určitě Donatellův sv. Marek, vyrobený pro cech pláteníků.

7) Kostel sv. Lorence (Chiesa San Lorenzo)

Zřejmě nejstarší florentský kostel, vysvěcený již roku 393. Jeden z největších chrámů ve městě připomíná zmenšeninu zdejší katedrály, vždyť také jeho současnou podobu vytvořil v roce 1423 rovněž Brunelleschi. Zvonice chrámu je novější a pochází zřejmě z roku 1740. Zajímavě působí „nahé“ průčelí, které zůstalo bez mramorového obložení, navrženého Michelangelem. Vnitřní „fasádu“ chrámu však již můžeme připsat tomuto velkému umělci. Kostel San Lorenzo je považován za jeden z milníků celého vývoje renesanční architektury. Za hlavní části interiéru lze považovat starou sakristii (Sagrestia Vecchia), novou sakristii (Sagrestia Nuova) a medicejskou kapli (Cappelle Medici. Chrám je v podstatě hlavně hrobkou rodu Medici, jejíž klenotem jsou skvostné Michelangelovy náhrobky. V kostele se nachází i oltářní obraz od Fra Filippa Lippiho nebo náhrobek od Verrocchia. Pozoruhodné jsou i dvě bronzové Kazatelny a reliéfy od místního rodáka Donatella, který je v chrámu rovněž pohřben.

8) Kostel Nejsvětější Trojice (Chiesa di Santa Trinitá)

Stavba Andrey Pisana z 11. století v podobě rozšíření a částečné přestavby ve 13. a 14. století. Jeden z nejznámějších florentských kostelů ve svém jednoduchém interiéru ukrývá mnoho významných uměleckých děl. Původně klášterní kostel je současně i hrobkou rodu Sassetti.

9) kostel sv. Mena na kopci (Chiesa di S. Miniato al Monte)

Původní kaple ze 4. století byla přestavěna do dnešní podoby v 11. století. Určitě upoutá zdobné průčelí se vzácnými arkádami a mozaikou z 12. století i nedostavěná zvonice z 16. století. Interiér je nádhernou ukázkou florentské románské architektury. V chrámovém trojlodí se nachází mramorové intarzie i slavná krypta, středověké fresky i krásná Kazatelna. A také velké mozaika Žehnajícího Krista v apsidě.

Mnoho dalších cenných sakrálních památek v tomto výčtu z prostorových důvodů chybí. Jedná se – a to jmenuji skutečně pouze významné „staré stavby“, tedy ty z období 10. – 16. století – zejména o tyto kostely: Chiesa di S. Salvatore al vescoco, Chiesa di Badia, Chiesa di S. Carlo dei Lombardi, Chiesa di S. Salvi, Chiesa dei Apostoli, Capella Brancacci (součást kostela S. Maria del Carmine), Chiesa di Santo Spirito, Chiesa d´Ognisanti, Chiesa della SS. Annunziata, Všechny uvedené chrámy jsou něčím historicky významné, architektonicky zajímavé nebo se mohou pochlubit vzácnou výzdobou svých interiérů.

Na závěr ještě jedna poznámka. Když se návštěvník Florencie bude hodně snažit, najde i zde sakrální památky z období baroka. Kostel Chiesa di S. Fredino in Cestello (tedy něco jako sv. Fredy v košíku) je zřejmě nejkrásnějším z nich.