Siena – náměstí Piazza del Campo
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí
Piazza del Campo je hlavním náměstím toskánského města Siena. Současně také náměstím nejkrásnějším, nejoriginálnějším, nejvýznamnějším a nejnavštěvovanějším. Jeho zvláštní tvar lastury je známý po celém světě, stejně jako množství zdejších památek i nenapodobitelný - dvakrát ročně konaný – dostih Il Palio, kde na koních bez sedel soutěží zástupci jednotlivých částí Sieny. I kvůli němu si náměstí zachovává svou neutralitu a není součástí žádného městského okrsku, stejně jako dominanta náměstí, tedy radniční Palazzo Pubblico z přelomu 13. a 14. století. Obvod náměstí, dlážděného cihlami do podoby „rybí kostry“, je 333 metrů a celý jeho prostor je rozdělen do devíti částí, což má připomínat zdejší Vládu devíti. A hned na úvod si také můžeme prozradit, že toto náměstí je od roku 1995 právem zapsáno – coby součást historického centra Sieny – na seznam kulturních památek UNESCO. Nebo fakt, že zde v roce 2003 své živé album Piazza del Campo nahrávala slavná prog-rocková skupina PFM.
Historie náměstí Piazza del Campo, které můžeme bez uzardění považovat za krásné umělecké dílo, je od samého počátku spojena s trhy v centru města a s radnicí i dalšími veřejnými budovami. První psaný dokument, který hovoří o prostorové uspořádání „Pole", pochází z roku 1169. Zmiňuje Campus Sancti Pauli a zahrnuje v popisu také prostory za radnicí. Až v této době totiž město Siena kupuje pozemky, na kterých později postaví první domy, lemující současné náměstí. Děje se tak v letech 1194 až 1270. V té době už je v Sieně u moci tzv. Vláda čtyřiadvaceti. Celý prostor náměstí je však stále ještě hlavně tržnicí a místem setkávání občanů města. Platí už ale první „stavební zákon“ (z roku 1262), podle kterého mohou mít zdejší domy max. trojdílná sdružená okna a směrem do náměstí nesmí jejich jednotnost narušovat žádné terasy a lodžie. A poté se již začíná šetřit na správném místě a ke slovu přichází aristokratická Vláda devíti (1287-1355).
V této době se začíná stavět radniční palác, který byl od počátku sídlem starosty a kanceláří „magistrátu“, do té doby rozptýlených v objektech církevních i soukromých. Současně radnice dává impuls k novému uspořádání náměstí a od konce 13. století začíná skupovat všechny soukromé budovy na Campo, které pak na začátku století následujícícho renovuje a rozšiřuje. Stavba radniční věže proběhne v letech 1325 až 1344, v roce 1333 se náměstí vydláždí a v letech 1347-1348 přibudou obvodové chodníky. Ještě před tím, tedy v období let 1334 až 1346 zde Jacopo di Vanni Ugolini předvede své umění při vybudování veřejné kašny. I celé následující období vytváří vláda Sieny právní předpisy, jejichž cílem je architektonicky standardizovat podobu průčelí domů na náměstí. I proto dojde k demolici kostela sv. Petra a Pavla a jedinými změnami už pak jsou jen výzdoba městské kašny Fonte Gaia na počátku 15. století (Jacopo della Quercia) a jisté historizující úpravy v 19. století. Díky tomu zůstává toto náměstí ukázkou vznešené umělecké harmonie, urbanistické estetiky města a jednoho z vrcholů italského středověkého stavitelství.
Součástí náměstí je dodnes 11 z původních 12 přístupových bran (jsou ale celkem dovedně maskovány v různých úrovních, takže si jich mnohdy ani nevšimneme) a celá zastavěná plocha se může pyšnit skvělým geometrickým plánem, jehož těžištěm je bezesporu Palazzo Pubblico, který jakoby uzavírá prostor náměstí. Radnice však zdaleka není jedinou zajímavou budovou mezi „mobiliářem“ Piazza del Campo, který si ve zkratce představíme.
Radnice neboli Palazzo Pubblico či Palazzo Comunale byla postavena v letech 1298 až 1310 a stala se následně sídlem vlády Sienské republiky, tzv. Vlády Devíti. Ve své podobě kombinuje cihlu, kámen a zdobné prvky z bílého mramoru. Nad radnicí se tyčí hlavní dominanta města, tedy 102 metrů vysoká věž. Jedná se o radniční zvonici zvanou Torre del Mangia naboli „mangiaguadagni". Nejvyšší stavba svého druhu v celé Itálii byla postavena v letech 1325 až 1348 a všechny její čtyři rohy jsou dokonale orientovány dle světových stran. Pod věží se nachází otevřená lodžiová kaple Cappella di Piazza, tedy malý mramorový svatostánek, který byl postaven v roce 1352 jako poděkování Panně Marii za ukončení morové epidemie, která město zasáhla v roce 1348.
Kašna Fonte Gaia pochází z roku 1386, kdy se stala prvním veřejným zdrojem vody v celém městě. V letech 1409 až 1419 kašnu vyzdobil svými sochami a reliéfy Jacopo della Quercia a kašna se stala originální ukázkou geniálního spojení gotické tradice a renesanční „moderny“. Dnes už zde ale vidíme pouhé kopie (originály najdeme v muzeu), které v roce 1868 zhotovil Tito Sarrocchi.
A ve zkratce musíme zmínit také několik městských paláců. Palazzo Chigi – Zondadari je nejstarší budovou, která byla přestavěna v roce 1724 dle návrhu Antonia Valeriho. Cihlový palác Sansedoni pochází z I. poloviny 13. století, aby byl přestavěn a rozšířen v roce 1339 (Agostino di Giovanni). Na místě někdejšího kostela sv. Petra a Pavla pak stojí Loggia della Mercanzia, kterou navrhl Ferdinando Fuga a která byla postavena v roce 1763. Za zmínku stojí také blok budov zvaný Case De Metz, objekt Costarella dei Barbieri s věží Torre delle Sette Seghinelle (na místě brány Porta Salaria z 11. století, kde je dnes jednoduchá, ale důležitá pasáž, spojující náměstí s Via Francigena a tedy i Dómem) nebo Palazzo d'Elci. Tento palác s cimbuřím se nachází na západní straně náměstí a ve 13. století se jednalo o první sídlo vlády města. V 17. a 18. století prošel celý objekt komplexní rekonstrukcí.