Františkánská zahrada
Turistické cíle • Příroda • Zahrada
Nevelká zahrada u kostela Panny Marie Sněžné mezi Václavským a Jungmannovým náměstím vznikla původně jako mnohem větší středověká zahrada kláštera karmelitánů po roce 1348 v rámci první části výstavby Nového Města. Od roku 1604 patřila řádu bosých františkánů, kteří ji několikrát obnovovali. Zahrada měla výrazně užitkovou funkci, byli zde bylinářské, květinářské i zelinářské záhony a ovocné stromy, františkání zde pěstovali i koření. Po vyplenění kláštera i vedlejšího chrámu pražskou spodinou a venkovskými loupeživými bandami byla v 18. století zahrada znovu založena, byl obnoven pavilon v jejím středu, jehož strop vyzdobil mnich Benedikt freskami. V západním křídle býval letní refektář a klášterní lékárna a u severní zdi byla vyhloubena studna. Za druhé světové války zde němečrtí okupanti vyhloubili dvě protipožární nádrže, které výrazně narušily ráz historické zahrady. Postupně byly zasypány až v letech 1980 a 1985. V letech 1989 - 92 byla zahrada uzavřena, aby se uskutečnila její generální rekonstrukce podle návrhu architekta Josefa Kuči a s pomocí arch. Ivany Tiché. Výtvarnou výzdobu provedli ak. sochaři Stanislav Hanzík (prameník Chlapec s mušlí a plastika Ezop) a Josef Klimeš (prameník Divoženky, též Poletuchy). Po ukončení úprav byl vstup od Václavského náměstí z pasáže Alfa opatřen branou s 16 plastickými výjevy ze života sv. Františka od ak. sochaře Karla Císařovského. Současný půdorysný rozvrh zahrady je shodný s raně barokním členěním.