Františkov – pomník převaděčům

Jednoho zimního dne jsem si na Šumavě udělal pěší výlet, při němž jsem šel také po silnici směrem od Kvildy na Borovou Ladu. Kousek za obcí Františkov se nachází na pravé straně mostek přes Černý potok (název Teplá Vltava by se měl pravděpodobně užívat až od soutoku Černého a Vydřího potoka u obce Borová Lada).

Po překonání mostku jsem ušel po zasněžené louce, patrně po lesní cestě několik málo desítek metrů. Záhy vidím na okraji lesa pomník Králi - Králům Šumavy. Pomník je velmi dobře přístupný a viditelný. U silnice je také ukazatel. V případě jízdy autem, je potřeba zaparkovat v obci Františkov.

Pomník králům Šumavy je věnovaný převaděčům, kteří se po únoru 1948 stali nekorunovanými králi šumavského hraničního prostoru. Pomáhali lidem přes uzavřenou hranici při cestě z Československa do svobodného světa. Malý pomníček připomíná nešťastnou dobu, kdy byli lidé a jejich rodiny zavíráni do kriminálu při neúspěšném pokusu o přechod hranice nebo dokonce tady zemřeli. Na hranicích bylo zastřeleno skoro dvě stě lidí, další desítky zahynuly na drátech s vysokým napětím.

Před rokem 1989 byl známý film od Karla Kachyni „Král Šumavy“ z roku 1959, který pojednává o hrdinných strážcích hranic a bezohledném převaděči. Ve skutečnosti bylo na Šumavě převaděčů více. Nejznámější je asi jméno Franz Nowotny (zvaný Kilián), rodák ze šumavských Starých Hutí. Pocházel ze staré německé pašerácké rodiny a jako převaděč si přivydělával již v předválečných časech. Po válce byl sice odsunut do Německa, ale to mu nemohlo zabránit při jeho cestách do bývalé vlasti. Prchající si vyzvedával u Vimperka v hospodě U sloupu a vedl je pašeráckými stezkami skrz temné lesy a šumavské močály až na Bučinu. Od roku 1947 převedl mnoho lidí při svých skoro dvou tisících cestách přes čáru. Svou uvažovanou trasu nikomu neprozrazoval, cestu často měnil a tak nikdo netušil, kudy se vydá tentokrát přes hranice. Jeho trasa byla evidována v análech StB jako Kanál 54.

Dalším známým Králem Šumavy byl Josef Hasil. Ale těch, kteří znali dobře zdejší prostředí a pomáhali lidem, bylo víc.

Dnešní zastávka u pomníčku, který se nachází právě na trase zmiňovaného kanálu 54, je příjemným zpestření výlety po této části Šumavy. Pomník sestává z pamětní desky usazené do kamene. Nápis na ní vzpomíná na lidi z obou stran hranic i na ty, kteří pomáhali převádět svobodomyslné občany do Německa. Slavnostní odhalení se konalo 19. 6. 2004.