Fričovo muzeum v Lázních Bělohradě

Kdo nezná podrobněji reálie tohoto lázeňského města, tak si nejspíše říká, proč zrovna v Lázních Bělohradě vzniklo muzeum našeho významného přírodovědce MUDr. Antonína Jana Friče (30. července 1832 Praha - 15. listopadu 1913 tamtéž), když byl pražským rodákem a v našem hlavním městě si budoval veškerou svou profesní kariéru. Vysvětlení je prosté, neboť stejně jako mnoho jiných osobností trpěl různými neduhy a ty si začal léčit v roce 1900 právě v Lázních Bělohradě, kam pravidelně v létě zajížděl na tamní slatinné koupele, jež mu dělaly dobře. Vedle toho putoval městem i okolím a nesmírně si obé oblíbil, zejména ho zajímala geologie celého Bělohradska, přičemž v městě samém si získal velkou úctu a patřil k těm lidem, s nimiž se každý rád zastavil a podebatoval. Roku 1903 pak přišel s nápadem, že by bylo dobré, aby se v Lázních Bělohradě zřídilo muzeum a tento návrh byl podpořen i zdejším rodákem K. V. Raisem. S touto ideou vedení města nejen souhlasilo, ale přímo souznělo, a tak se jí nekladly žádné přílišné překážky a v tisku bylo publikováno následující prohlášení:

"Provolání.

V Bělohradě, lázeňském místě u Jičína, zjištěny velmi příznivé poměry jak osobní tak místní ku založení malého místního musea, které má býti obrazem přírodních, archeologických i průmyslových poměrů tamějšího okolí.

Okolí to je velmi zajímavé z ohledu na geologické poměry, neb se zde stýkají prahory, útvar permský a křídový, vystupují tu v homolích čediče s hojnými nerosty a rašelina, která zavdala podklad ku skvétání tohoto lázeňského místa. Místní zvířena i květena poskytne mnoho zajímavého a četné památky předhistorické a národopisné, dosud roztroušené po soukromých sbírkách, jakož i ukázky průmyslu zdejšího naleznou dobrého umístění v tomto malém místním museu.

Nížepsané komité zve tudíž příznivce té myšlenky ku příspěvkům věcným i peněžitým. Dary a příspěvky zaslány buďtež na městský úřad v Bělohradě u Jičína.

Místo pro budovu poskytlo již sl. obecní zastupitelstvo Bělohradu v sadech K. V. Raisa.

V Bělohradě u Jičína v září 1903.

Prof. Dr. Antonín Frič.
Jindřich Pižl, obchodník.
V. Vlach, majitel hotelu.
Alois Hoch, ředitel měšť. školy."

Jako nejvhodnější místo byla vybrána městem darovaná lokalita pod školní budovou, kam pražský architekt a zeť MUDr. Antonína Friče Otto Tille umístil svůj antikou inspirovaný objekt, jenž byl vystavěn v roce 1904 místním zednickým mistrem Janem Poličanským za finanční podpory mnoha známých osobností, z nichž největší částku věnoval právě MUDr. Antonín Frič (900 K). Nesmíme však zapomenout ani na příspěvky ministerstva kultu a vyučování (4 000 K), komité umělecké výstavy (1 200 K), bělohradské obce (400 K), Občanské záložny (400 K), P. Jana Sehnala, ředitele školy Aloise Hocha, obchodníka Jindřicha Pižla a poštmistra Václava Malého. Kromě toho dali vlastníci místních cihelen stavební materiál (cihelna Černý a Šulc z Hořic 4 000 cihel, Jahnova z Ostroměře 2 300 cihel) a jiní dodali ještě povozy (Václav Vlach a P. Jan Sehnal je poskytli na 13 dní), takže celkový náklad na muzeum obnášel 10 175, 67 K.

Vzniklá instituce, k jejímuž slavnostnímu otevření došlo 11. září 1904, se stala jednou z nejstarších lokálních muzeí u nás, jež bylo výjimečné i tím, že v budově bylo rozvrženo přesné místo pro přírodní, archeologické a národopisné sbírky, pro jednotlivá oddělení byly připraveny skříně a kde do nich nebylo místního materiálu, byla skříň ponechána skoro prázdná, neboť obsahovala pouze vzor, jenž pocházel odjinud. Příkladem budiž skříň pro pazourkové a jiné kamenné zbraně s jediným mlatem. Stejně na tom byla i národopisná sbírka s 1 zlatým čepcem a 1 starou výšivku. Netrvalo však dlouho a vše bylo do posledního místa zaplněno různými darovanými věcmi. Přírodní sbírky vyplňovaly tehdy 2/3 sálu, jehož rozměry byly 11 x 7,38 x 4 m (v průčelí a na levé straně geologické sbírky a v jeho středu botanické a živočišné sbírky). Zbytek byl věnován starožitnostem, národopisným a dějepisným předmětům, a to včetně významných let 1848 a 1866. Průmysl byl zase zastoupen plátenictvím, knoflikářstvím a košíkářstvím. Velké skladiště bylo umístěno přímo pod tímto sálem. Návštěvnost byla přímo ohromující, neboť např. roku 1905 prošlo muzeem 1 793 návštěvníků.

V roce 1915 byla před muzeem vysazena lípa a vztyčen kámen s letopočtem, upomínající na 500. výročí upálení Mistra Jana Husa. Postupem času se však jeho sbírky stále rozšiřovaly a nebyly kde uložit, natož je vystavit, a tak muselo dojít k přístavbě muzea v podobě 2 bočních křídel, s čímž přišel místní Muzejní spolek. Tu opět navrhl architekt Otto Tille, povolena byla městským zastupitelstvem 25. září 1924 a zrealizována byla staviteli Josefem Janečkem (vypracoval plány a rozpočet) a Arnoštem Hišmanem (zadána mu stavba za 59 000 Kč). Na budovu byly rovněž umístěny pamětní desky se jmény místních obětí 1. světové války. Aby se nemuselo strachovat o peníze, tak obecní zastupitelstvo odsouhlasilo záruku na půjčku do 50 000 Kč. Povolení k užívání bylo uděleno 13. září 1925. Od té doby sloužilo muzeum občanům i návštěvníkům ze širokého okolí a lázeňským hostům k poznání místního kraje, zejména však sbírkami nerostů a místního folkloru, jež byly po přístavbě rozšířeny o národopisné předměty a věci denní potřeby. Od meziválečného období se již sbírky nerozšiřovaly, aby vše zůstalo jako za dob MUDr. Antonína Friče, a to včetně jím navržených skříní k uložení sbírek. V jižním křídle byla navíc nějakou dobu umístěna městská knihovna.

Roku 1935 náleželo muzeum mezi hlavní výstavní objekty Jubilejní výstavy vědy, umění a písemnictví v Lázních Bělohradě. O 5 let později zhotovil stavitel Oldřich Vinčálek plán přístavby obou křídel a v roce 1941 vypracoval její rozpočet. K realizaci však nikdy nedošlo. Po osvobození od německé okupace se však péče o muzeum zmenšila tak, že začalo chátrat. Základy budovy narušoval čilý dopravní ruch, který stále stoupal, ale rovněž stav sbírek se nedal označit za příliš uspokojivý. Od 50. let 20. století se objevila řada výzev k jeho opravě, ale nic se nedělo. V roce 1973 se k nim přihlásila dokonce místní organizace Svazu protifašistických bojovníků. To již bylo muzeum několik let pro veřejnost uzavřeno, k čemuž došlo roku 1966 a sbírky byly nejprve umístěny ve staré škole v Uhlířích a Čisté u Staré Paky, aby pak přešly pod správu muzea v Nové Pace. Teprve po listopadu 1989 se skutečně hnuly ledy a město začalo do budovy, jež byla 22. listopadu 1994 prohlášena kulturní památkou, investovat. Do opraveného objektu se začaly sbírky vracet až v roce 1994, kdy došlo též k jeho znovuotevření. 15. listopadu 2013 byla slavnostně odhalena pamětní deska 100. výročí úmrtí MUDr. Antonína Friče (viz https://www.youtube.com/watch?v=esQ83j3Waq8). V roce 2017 byl naopak proveden nátěr střechy a všech oplechování, jenž byl realizován Vlastimilem Portychem z Miletína.

I dnes se v něm nacházejí přírodní zvláštnosti a vlastivědné exponáty jakožto dílo Dr. A. Friče, dílo K. V. Raise a doplňkové výstavy, které se mění zpravidla po měsíčním až půlročním období (např. roku 2011 Neznámí známí, v roce 2012 Toulky městem na starých pohlednicích, roku 2013 125. let Bělohradského Sokola, roku 2014 100 let od vypuknutí 1. světové války - Válečný život v zázemí na Bělohradsku, v roce 2015 2. světová válka v Lázních Bělohradě). Kromě toho se zde uskutečňují různé akce, z nichž tradiční událostí je zdejší medobraní. V muzeu je však situována i obřadní síň (viz http://www.lazne-belohrad.cz/urad/svatebni-obrady/fotogalerie-obradnich-mist/obradni-sin-ve-fricove-muzeu/). Více o muzeu zde: http://www.lazne-belohrad.cz/kultura/fricovo-muzeum/.