Havířov – nádražní "Brusel"

Zbourat nebo nezbourat. V pravdě otázka hodná kralevice dánského. Poslední rozhodnutí hovoří o nebourání, nicméně zřejmě něco ubude. Řeč je o nedávno dosti diskutované budově nádraží v Havířově.

Železniční koleje tu vedly od roku 1910 a probíhaly územím tehdejšího Šumbarku, což je dnes městská část samotného Havířova, který byl vlastně založen až v roce 1955 v rámci mohutného zprůmyslnění celého Ostravska. To havířovské nádraží z let 1964–69 je vlastně první v řadě nových staveb moderních nádraží v ostravském železničním uzlu. Následovaly Vítkovice (1967) a Ostrava hl.n. (1974).

Význam nádraží v Havířově je v jeho architektonickém pojetí. Výpravní budova vznikla podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou. Ten zvítězil v soutěži z r. 1959. Hlavní část budovy je tvořena jednolitou hmotou v podobě plochého kvádru s ustupujícími boky bez okenních otvorů. Průčelí obrácené k městu (na JV) je tvořena velkou prosklenou stěnou, díky níž proniká do budovy dostatek denního světla.

Podle stylu z přelomu 50. a 60. let minulého století se nádraží řadí do tzv. Bruselského stylu. Ten se u nás rozvinul kolem roku 1958 v souvislosti se světovou výstavou Expo ´58. Designérský a architektonický styl byl příjemnou změnou po úporném období socialistického realismu, které v druhé polovině 50. let přeci jen začalo postupně ztrácet na síle. V samotném Havířově budova přeci jen působí osvěžujícím dechem ve srovnání s monstrózní architekturou, kterou můžeme vidět např. na tamní Hlavní třídě. To je asi nejtypičtější ukázka sorely, kterou má návštěvník v okolí k dispozici.

Bruselským stylem se vlastně architekti nenápadně přihlásili k tradici kvalitní meziválečné architektury, která se u nás projevila např ve stylu funkcionalistickém, ale i v ryze českém architektonickém kubismu.

Nádražní hala je rozdělena do dvou pater. V přízemí jsou pokladny pro prodej jízdenek, občerstvení, toalety a podobné nezbytné služby. Diagonální schodiště vede do patra, kde byly umístěny další služby a obchody. Tato část je momentálně nepřístupná.

Op-artový strop zaujme svou dynamikou. Můžeme v něm vidět i odkaz na český kubismus. Na levé (západní) straně dominuje 65 m2 skleněná mozaika Vladimíra Kopeckého.

Před nádražím stávala plastika Směrník Václava Uruby. Vlivem neúdržby se začala rozpadat, po opravě je k vidění u Městské nemocnice Ostrava (od r. 2015).

Malá, nebo žádná údržba se bohužel projevila i na celém nádraží. Proto se dokonce hovořilo o jeho demolici. Po četných protestech jak odborné, tak i laické veřejnosti se od tohoto záměru ustoupilo. Nádražní halu občas zaplní umělci či výtvarníci a doufejme, že se nádraží dočká i kýžené opravy.