Historické zajímavůstky starých Kročehlav, díl prvý

Ony ty Kročehlavy se nám trochu roztáhly. Jih a jihovýchod obsadila sídliště, od toho nejstaršího z let padesátých až po ta dostavovaná v osmdesátých letech, nejjižněji je průmyslová zóna, která se začala stavět v letech devadesátých a staví se dodnes, ale ta nejstarší dochovaná zástavba se nachází na sever od sídlišť (staré Kročehlavy a bývalá samostatná ves Štěpánka nebo Štěpánov) a vlastně i na západě ve čtvrti Výhybka. No a patří sem i dvě sítenská sídliště. Hranice katastrů vede prostředkem údolí, přes které se klene od sedmdesátých let dvacátého století most. A i ten má zajímavou historii, o té ale možná až někdy.

Abych pravdu řekl, moje dokumentování těch „původních“ Kročehlav začalo vlastně chozením na pivo. Když je pěkné světlo, beru si fujinku s sebou, a občas něco cvaknu. Třeba ten plot, za kterým byl před lety ukryt velký Ostrý knírač nebo vrata, která pamatují i lepší časy. Přidalo se i malebné označení ulice, nebo porostlá zeď.

A tady jsem si najednou uvědomil, že se věci i tady začínají strašně rychle měnit. Chvíli poté, co jsem vystavil břečťanem obrostlou cedulku na fotomapách, byla přemístěna na vedlejší sloup (a tak jsem to opravdu nemyslel), zato za dvěma rohy vyrostlo opevnění, za které by se nemusela stydět věznice.

Nejdřív jsem se jen tak ochomýtal při jižním okraji a zjistil jsem výskyt zajímavých artefaktů. Nevinná ozdůbka vrat je to, co oko potěší (tedy pokud si jí kolemjdoucí vůbec všimne). Vzrostlé jehličnany jsou tu spíš výjimkou, ale tenhle obrázek je jich plný (pohled do Dlouhé ulice). Potom se mé procházky začaly prodlužovat. Nejprve jsem se vypravil k severu. Historický hydrant ve Vrchlického ulici už jsem měl vlastně dlouho vyhlídnutý. Stojí nedaleko od nyní neblaze mediálně proslulé hospody Kongo, kam si ve své domýšlivosti pozvali televizního poltrgaista (pro neznalé, šramotícího ducha) a on jim, asi celkem po právu, znectil Kuchyni. Ale pivo tam mají slušné.

Tady jsem uhnul k východu, abych se dal vzápětí k jihu Dlouhou ulicí. Pamatuju tu přeci, že vilky kolem ní byly všelijak zdobené. Zbylo naprosté minimum. Zateplování a nové fasády se zachováním původních prvků výzdoby je asi dost drahé a vlastně to ani nikoho nezajímá. Ale přeci malé a leckdy půvabné kousky zbyly. Ani by se nechtělo věřit, že drobná dlaždice je součástí daleko většího celku, který zdobí velkou část průčelí. U některých domečků kousky možná dříve bohaté výzdoby omylem neopadaly, některé, podstatně jednodušší, ještě docela drží.

Tohle jsem bral jako neúspěch, ulovil jsem málo, stáhl jsem se radši na pivo. Nejvzácnější úlovek jsem měl ale až při návratu a byl z Unhošťské ulice. No ono to vlastně není nic moc, ale druhý den už tam stálo lešení a teď už to dávno neexistuje. Sice to opravdu trochu neúspěch byl, ale tušil jsem, že pokud se ponořím do bývalého města hlouběji, objevím ještě mnoho zajímavého. Tedy příště.