Historické zajímavůstky starých Kročehlav, díl třetí

To příště vlastně bylo už nazítří. Nedalo mi to a vypravil se ještě dál na sever. Vzal jsem to zase kolem oblíbeného Konga (upozorňuji, že bez zastavení) čekal jsem, že pod ním budou nějaké zajímavé zbytečky. A ono nic co by mě zaujalo. Nejbližší odbočkou jsem zamířil k východu a ocitl se u zadní části hospody, kterou, tu kdekdo zná pod názvem U Meisnerů (dnes snad Baráčnická). Tím pádem jsem se ocitl v Rychtářské ulici a přičinil se o první úlovek. Nevím, co baráčníci těmi hlavami mysleli, ale proč ne. A není tam jedna.

O pár kroků dál je kamenné stavení, které dost starobyle vyhlíží. Možná se jedná o původní, několikrát přestavovanou stodolu statku, který byl asi u počátku kročehlavské historie. Některé detaily i přestavby dosvědčují.

Před zmíněným statkem se ocitneme, když tenhle objektík obejdeme. To už jsme v ulici Milady Horákové a zíráme na zbytky statku, který měl v Kročehlavech číslo popisné 1. Zase zbytek hospodářské budovy. V samotném statku byly jakési dílny místního ČSAD. Potom to koupil nějaký pán, shodou okolností stejného jména, jako člověk, který byl těsně předtím odejit ze stavebního úřadu, a nechal to zbořit. Včetně sklepení s bohatým sloupovím, o kterém skoro nikdo nevěděl a které podle pozdě dohledaných dokumentů měl na svědomí Jan Blažej Santini (tak bylo uváděno v denním regionálním tisku). Měl tam prý být jakýsi autosalon, ale už pár let je tam jen zbořeniště. Pár fragmentů sloupů je snad dodnes uloženo na magistrátu.

O maličko lepší pohled se naskytnul skoro naproti. Vedle výše zmiňované hospody je jakýsi volná plocha, podle nápisu na plotě ještě nedávno autobazar, a na zadní zdi veselý obrázek. No, spíš zbytky. Nevím, jestli jsem si to vymyslel, nebo jsou to rané vzpomínky (do Kročehlav jsme se přistěhovali, když mi šlo na čtvrtý rok), ale přišlo mi, že k tomu obrázku patří zahradní Restaurace, procházka s tátou, malinovka a pro tátu pivo. No táty už se nezeptám, je duben a on v únoru umřel.

Stočil jsem se k jihu. Od rybníka je pěkný pohled na pivovar, však tem rybník (a jeden další, zaniklý) k tomu rybníku patřil. Led tu původně bratři benediktini, kteří to vlastnili, těžili. Pivo se tu už dávno nevaří, ale nový majitel objekt docela opravuje. Ale dneska jsem k pivovaru nemířil, cílem byla bývalá ves Štěpánov. A ten rybník tu měli doslova za humny. Je odtud krásný výhled na Kladno, ale tu historii jsem ve svažitých uličkách hledal dlouho marně. I když určitý kontrast dvou civilizací tu k vidění byl.

Potom i trocha „ historie“ a taky dobrodružství. Zavřený krámek s dnes už neobvyklým nápisem jsem nemohl opominout, ani jsem si nevšiml dětiček, které tam zevlovaly a byly zvědavé: „Pán něco fotí, páne, co fotíte.“. Ze vrátek vyběhla jejich starší sestra a obula se do mě: „Co jste fotil, snad ne ji.“ a ukázala na jednu ze snědých holčiček. Ujistil jsem ji, že to opravdu nemám zapotřebí, že to byl jen ten krámek, a dal jsem se na pomalý, leč taktický ústup. Než přijde ještě starší brácha. Abych ukázal, že se nebojím, ještě jsem se na rohu ulice zastavil a aparátem namířil na domeček, o kterém léta vím, že se tu prodává med, ale toho, že tu bývala hospoda, jsem si všiml až teď. A když jsem byl už v ráži, byl tu i objekt původně asi oplývající řemeslnou výrobou.

Ale obé už není v Štěpánově, ale znovu v Kročehlavech. Stejně jako nedaleká, původně honosná vila. Bývalá její sláva je zřejmá z pohledu od Štěpánova, ale od východu ještě více.

Začínal jsem mít pocit, že si mě domorodé obyvatelstvo začíná všímat víc, než je zdrávo. Dál k severu jsem se neodvážil, zbaběle jsem prchl na Zastávku mandelinky (tak tu nářečně říkáme MHD, vedou se spory, jestli nějaké původní zbarvení autobusů nepřipomínalo amerického brouka, nebo jestli to původně neznamenalo mandl-linka, teď už se v autobusech většinou nemandlujeme). Měl jsem štěstí, zrovna jsem tu mandelinku stihl.