Hnanice – sv. Wolfgang ve stručnosti

Kdo přijel do malebné jihomoravské vísky Hnanice, musel si minimálně při pohledu na majestát svatostánku na zdejším rynku (skoro bych řekl náměstí) připadat že zde skoro panuje středověk, nebo doba těsně po.

Ona totiž té návsi (jak by se mělo prostranství správně nazývat) dominuje velkolepá stavba poutního kostel, zasvěcená svatému u nás takřka neznámému, sv. Wolfgangu. Dnes se ale celý okolní prostor hrdě nazývá náměstím sv. Wolfganga. Minimálně zevnějškem se totiž na stavbě někdy od roku 1510 (kdy byl vysvěcen) příliš nezměnilo.

Samotné Hnanice jsou v písemnostech doloženy v roce 1200, coby majetek louckého kláštera (to je u Znojma). Dle záznamů byl v místě nalezen léčivý pramen, na kterém přibyl koncem 13.století kostelík se studnou, zasvěcenou patronu kostela. K prameni se konaly poutě a procesí, tudíž opat kláštera vymohl v r. 1471 povolení sbírky na stavbu nového kostela. Tenkrát se tomu říkalo odpustky a jak vidno, nepostavil se z nich jen jeden hodně velký kostel v Římě ale šlo tak vybrat i na stavbu hnanickou.

Řekli bychom, že základní kámen novostavby byl založen roku 1482, kdy se začala vztyčovat mohutná západní věž. Dodejme, že mohutnost nebyla samoúčelná, věž s ochozem měla v té době i fortifikační účel. Po té začala stavba monumentálního trojlodí. Do nich se dnes vstupuje bočními pozdněgotickými portály s vyznačeným letopočtem 1483. Na tympanonech portálů najdeme figurální výjevy s erby tehdejšího biskupa v Olomouci Jana Filipce. Reliéfy jsou připisovány Nicolausu Gerhartovi z oblasti kolem Dunaje.

V interiéru by se měl dát najít erb dalšího biskupa, Stanislav Thurza (1498). Stavbou trojlodí byl v podstatě stavební vývoj dokončen, místo plánovaného pozdně gotického presbytáře zůstal závěr kostela v podobě původní kaple, přesněji původního kostelíka.

Určitou vadou na kráse, je poničení kostela v období Třicetileté války, kdy byly poničené klenby v hlavní kostelní prostoře nahrazené barokními valenými bez gotických žeber. Chrám dostal i nový krov.

Po roce 1657 došlo i k výměně, spíše doplnění poničeného mobiliáře barokním vybavením.

Ačkoliv se tak stavba nedochovala ve zcela neporušené podobě, dodnes je skvělým dokladem kontinuálního vývoje. Nejstarší části ještě s románským založením je tak kostelík se studnou. K ní je jihozápadně přistavěna kaple sv. Linharta s trojbokým závěrem. V těchto prostorách jsou stále k vidění gotické stropy. V této části se návštěvníkovy i podaří nenápadně nahlédnout do sakristie s patrem, kde je umístěn depozitář. Sakristie je přistavěna k závěru původního kostelíka. Hlavní prostor chrámu je členěn do tří lodí majestátními gotickými sloupy. Klenba mezi nimi je barokní. V hudební kruchtě jsou na krajích dochované hvězdicové klenby, prostřední je valená.

Vstupy do hlavní lodi jsou opatřeny masivními železnými dveřmi s gotickým zámky. Na jižní straně je na tympanonu reliéf Krista s anděly, na severní straně Zvěstování Panny Marie.

Z první čtvrtiny je hlavní oltář s malbou Narcise Schnitzera. Vrchol oltáře tvoří socha Boha Otce s anděli, po bocích má svaté Augustina a Mikuláše. Severní loď je zdobena oltářem sv. Anny z poloviny 18. století, volně zde pak stojí sochy sv. Florián, sv. Jana Nepomuckého, korunování Panny Marie a samostatné Madony. Jižní loď je zdobená oltářem s figurální výzdobou, dle reliéfu mostu tak můžeme určit za patrona sv. Jana Nepomuckého.

Hlavní loď osvětlují vysoká okna s lomenými oblouky, za zmínku stojí gotická rozeta nad jižním vstupem. Pohledově nejnovější velkou částí vnitřní výbavy jsou varhany z roku 1940 s elektromechanickým ovládáním.

Zvony na věži jsou různého data, nejstarší z roku 1480, další je zánovní (1997). Nový je i v sanktusníku (1999).

Po roce 1945 neměla stavba snadný osud, Hnanice leží v podstatě v hraničním pásmu, kde se vše odehrávalo pod dohledem bedlivých pohraničníků a s výhledem na ostnaté dráty. S opravami a pravidelnou údržbou se tak začalo až po roce 1989.

Zmínku si zaslouží i patron kostela. Sv. Wolfgang pocházel ze Švábska, žil 10. století. Po studiích v Reichenau a Würzburgu se stal mnichem v Einsiedelnu ve Švýcarsku, později knězem, misijně působil v Maďarsku, biskup v Řezně. Měl i podíl na zřízení biskupství v Praze. Svatořečen byl za ctnostné a moudré řízení svěřených úřadů, školení duchovních, školství, pomoc chudým. Zemřel roku 994 v Pupingu u Lince.