Holašovice – menhirový kruh aneb jihočeské Stonehenge

Jihočeská vesnice Holašovice proslula zejména svým zapsáním do seznamu památek UNESCO v roce 1998. Zdejšímu selskému baroku už zřejmě nestačilo přívlastkové označení Vesnická památková rezervace. V současné době už Holašovice lákají své potenciální návštěvníky – a případné donátory – i další zajímavostí. A tou je menhirové pole za vesnicí; pole, které Vás dozajista nebije kladnou energií.

Megalitický kruh, vytvořený z obřích kamenů, disponuje – údajně - nejsilnější energií ze všech tuzemských megalitů, postavených člověkem (já osobně jsem ale zůstal touto energií „nepolíben"). Jihočeskou novodobou „umělou“ obdobu slavného – a o něco staršího - kamenného komplexu v jižní Anglii vytvořil místní stavbař – a majitel pozemku - Václav Jílek. Jeho louka je dnes nazývána Holašovický kruh, Holašovický kromlech nebo Jihočeské Stonehenge.

Celá stavba kromlechu byla dokončena v srpnu 2008. K vytvoření dolmenu, tedy položení plochého kamenu na vrcholy tří menhirů, došlo - v rámci oslav letního slunovratu - dne 25. června 2011.

Všechny kameny pocházejí z okolí Holašovic, původní vzdálenost od obce nikdy nepřekročila 15 kilometrů. Soustava pětadvaceti žulových kamenů zde – podle psychotroniků - vytvořila novou energii, synergicky zesílenou. Prvky v kruhu o průměru 30 metrů na sebe vzájemně působí. A k meditacím je prý nejlepší gigantický menhir – solitér (ale má už vedle sebe „miminko“) o hmotnosti 19 tun, který klidně postává nedaleko kruhu. Místní mu prý říkají Skála.

Původně se němělo jednat o megalitický kruh, ale o galerii krásných kamenů pod širým nebem. Mnohé zřejmě stávaly v místech, kde později soudruzi rušili meze a vytvářeli celinu. Ten úplně první vybagroval pan Jílek v roce 2000 na místní návsi, ty ostatní pak postupně shromažďoval několik let. Nad ten největší se tvůrce odvážil až po roce a půl známosti.

Pan Jílek do té doby vlastně menhiry ani neznal. Nakonec se rozhodl vytvořit novodobou megalitickou stavbu až po nastudování mnoha knih a po poradě s psychotronikem Pavlem Kozákem (bál se trapasu, kdyby poskládal nesmyslný útvar). Dnes „stavitel“ říká, že již náročnost těchto staveb je důkazem, že Keltové museli mít hodně velký důvod jim věřit, když se s nimi tak nadřeli.

Hollašovické kruh je tzv. kromlech, tedy okrouhlé seskupení jednotlivých vztyčených kamenů, menhirů. Rozměry kromlechu byly stanoveny psychotronicky, stejně tak proběhl i výběr jednotlivých kamenů.

Mnozí návštěvníci Holašovic najednou přijíždějí se svíčkami, kamínky či bubínky, někteří se sem chodí i pomodlit. Některým kameny připomínají svými tvary různá zvířata nebo třeba Madonu. Atmosféra místa je dána i nasvětlením nebo hrou stínů. O kamenný kruh se zajímají turisté z domácích luhů a hájů i i cizinci. Ve zdejším informačním centru se dnes již můžete vybaviit nejen ústními informacemi o této zajímavosti. Pro pohany je dobrou zprávou i to, že necelý kilometr od kromlechu se nachází Mohylové pohřebiště knovízské kultury doby bronzové.

Součástí menhirového areálu, který Vás na chvíli přenese do Skotska, Anglie, Irska nebo Bretaně, je rybníček, jehož břeh lemují stromy i menší menhiry, a pahorek, na jehož úpatí najdete informační tabuli, která Vám - mimo jiné – poradí, jak menhiry správně používat. Nachází se zde také kasička na dobrovolné finanční příspěvky, použité na údržbu areálu. I my jsme přispěli.