Většina návštěvníků Krušných hor zná tuto 869 m vysokou horu z toho, že zde lyžovala, případně tudy šla při své turistické túře. Dost lidí zarazí tento název a vytane jim kolikrát na mysli otázka: "Proč se tento kopec jmenuje zrovna takto?" Dokonce se některým stane to, že zamění slovo "bouřňák" s výrazem "buřňák" a ti pak nechápou už vůbec. Avšak s čeledí středních mořských ptáků z řádu trubkonosých opravdu Bouřňák nic nemá společného. Pravdu má ten, kdo si dá dohromady to, že toto pojmenování bylo odvozeno od bouřky, protože od dávných dob v těchto místech často bouřilo, i když tento český výraz je poměrně mladý, neboť staletí byl používán jeho německý ekvivalent Stürmerberg, známý z řady knih, např. z několikadílného Sommerova díla "Das Königreich Böhmen" nebo z knihy Johannese Burkhardta "Das Erzgebirge. Eine orometrisch-antropogeographische Studie: Mit einer Karte" z roku 1888. Teprve zasloužilý učitel a zakladatel krušnohorské české turistiky Karel Lím z Duchcova utvořil oficiálně současné české pojmenování, i když čeští horníci z Hrobu ho používali již koncem 19. století, i když vedle varianty Bouřňák existovala i verze Bouřlivý. Stejně jako místní potok Grundbach či Riesenbach obdržel český název Bouřlivec.
V rámci historie prošla přes Bouřňák, jehož okolí bylo osídleno již v neolitu (jedním z důkazů má být před rokem 1932 nalezená silicitová dýka, a to asi 1 km severozápadně od jeho vrcholu, když bylo upravováno cvičiště u Bendlovy chaty; podle starých německých zápisů byly některé kamenné nástroje objeveny v 19. století přímo na svazích hory), během častých vojenských konfliktů několikrát vojska (naposledy roku 1945 Rudá armáda), jinak se tu až na těžbu stříbra, olova i uhlí (vrt do boku hory v roce 1847 se ukázal nerentabilním) nedělo nic velmi významného. Teprve na přelomu 19. a 20. století se stala hora, dosud využívaná pouze k lesnímu hospodářství (v 18. století je tu zmíněno pěstování buků, jedlí a smrků; viz I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 -
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c025 a stabilní katastr z roku 1842 -
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT354018420) a pastvinářství, oblíbeným východiskem výletů na všechny strany, protože je z ní překrásný rozhled do celé hnědouhelné pánve od Ústí nad Labem až k Chomutovu, jíž dělají společnost malebné kopečky Českého středohoří, vrchy kolem Žatce i Loun a za dobrých podmínek bývá odtud vidět též Ještěd, Říp a dokonce Křivoklátské lesy. O horu se zajímaly jak německé, tak české turistické spolky a tělovýchovné organizace, protože oba národy ji braly jako svou a v dobách vypjatého nacionalismu nedokázali pochopit, že může náležet oběma, aniž by se něco změnilo, když tu žili vedle sebe v míru a pokoji již od dávných dob, protože místní horalé se mohli vždy spolehnout pouze na sebe.
Akčnějšími však byli němečtí domorodci, neboť již 6. srpna 1887 se v Moldavě uskutečnila první schůze nově založeného místního odboru Nové Město-Moldava (něm. Neustadt-Moldau) Teplického horského spolku, na níž bylo rozhodnuto pečlivě vyznačit výstup na Bouřňák. Nebylo to nic divného, protože Bouřňák býval často navštěvován saským králem Albertem I. Saským (viz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_I._Saský), když pobýval v nedalekém Rehefeldu. Nemohl totiž odolat zdejšímu nádhernému výhledu a v okolní přírodě si vždy oddychl od všedních panovnických povinností a starostí. K němu nutno ještě připočítat příslušníky bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců, jimž náležely místní pozemky a nemůžeme zapomenout na řadu jejich významných hostů, kteří byli zváni do těchto míst na hony a vyjížďky na koních, jež byly mnohdy také zakončovány výhledy z hory.
Vrcholem turistického snažení, tentokrát v české režii, se stala výstavba turistické chaty v letech 1927-1930, která vznikla podle plánů architekta Dr. Josefa Höricha (viz
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/vrchol-bournak-v-krusnych-horach), slavnostně otevřena byla 8. června 1930 senátorem Emanuelem Hrubým (jako zajímavost musím uvést, že se této slavnosti zúčastnilo kvůli špatnému počasí "pouhých" 1 500 lidí, což je i na dnešní dobu neuvěřitelné číslo) a svého času se dostala dokonce do černé kroniky, když tu měla být v roce 1932 znásilněna a držena proti své vůli Vlasta Halašová, což však bylo při pozdějším soudním přelíčení vyloučeno. Údajným únoscem měl být její zaměstnavatel Jaroslav Liška z Mladé Boleslavi, jehož bratr hotel Bouřňák provozoval. Úmysl jejího postavení se objevil ještě za Rakouska-Uherska, ale teprve roku 1922 začaly tyto ideje získávat reálné kontury. Není to nic divného, protože výstavba chaty vyšla na více než 1 milion Kč, z toho 18 000 Kč stál pozemek a 40 000 Kč zavedení vodovodu. A kdyby se na ní nepracovalo brigádnicky, tak by nejspíše nikdy ani nestála, jelikož by stavba byla nad možnosti českých organizovaných turistů.
Nedlouho poté se však pouhé německo-české soupeření stalo prakticky válkou a jeden druhému ukazoval, že Bouřňák náleží jemu. Na české straně se jednalo zejména o sbory Stráže svobody, resp. o 97. místní sbor Stráže svobody Hroby, který zde pořádal řadu propagačních pochodů a polních cvičení. V rámci propagace sem však mířili rovněž motoristé, např. v roce 1931 zdolal Bouřňák v rámci Horské soutěže Autoklubu republiky Československé svou škodovkou JUC. Miloš Mečíř a tatrovkou Ing. Dr. Jaroslav Votruba. Turismus byl narušen až připojením našeho pohraničí k Třetí říši, avšak hned po osvobození se rozjel přinejmenším se stejnou vervou. Zdejší sportovní vyžití ještě podpořila roku 1975 založená turistická akce "S mapou a busolou kolem Bouřňáku".
Když se dostalo do módy lyžování (prvním místním českým lyžařem se stal roku 1897 řídicí učitel z Hrobu Karel Lím), tak se dostalo také sem. Nejprve bez jakéhokoliv zázemí a lyžování na Bouřňáku vedla Česká obec turistická ve spolupráci s 97. místním sborem Stráže svobody Hroby. Jako příklad zmiňme zejm. závody ve sjezdovém lyžování, které se zde uskutečnily 31. ledna 1937 ve 2 kategoriích - do 20 let a od 20 let, případně v lednu 1951 závody pracující mládeže z Teplicka. Teprve v 50. letech 20. století zde vzniklo lyžařské středisko se 2 vleky na Bouřňák a 3 krátkými vleky na cvičných loukách a na slalomovém svahu (pravidelné dětské lyžařské zájezdy se však na Bouřňáku konaly již od roku 1946), provozované lyžařským oddílem TJ Lokomotiva Teplice, jež zde s určitými změnami a rozšířeními (v roce 1956 bylo započato se stavbou jednoduché lanovky z Hrobu k chatě na Bouřňáku, roku 1960 byl vybudován těžký lyžařský vlek a v roce 1971 byla na jižním svahu dokončena horní a dolní stanice lyžařského vleku) funguje do dnešní doby (viz
https://www.scbournak.cz). Z druhé strany pak vznikla k 10. výročí založení Horské služby v Krušných horách stanice Horské služby, u níž byl roku 1971 vybudován přístřešek pro skútr a v roce 1988 získala nové větší prostory s lepším sociálním vybavením a garáží. V době největší slávy bylo toto místo známé různými závody ve sjezdovém lyžování, zejm. v obřím slalomu a slalomu v rámci Českého poháru nebo krajských přeborů mužů a žen, pokud nezmíníme ještě od roku 1967 každoročně probíhající Memoriál Pavla Mišty a Zdeňka Vobořila, pořádaný Horskou službou ČSTV ve spolupráci s lyžařským oddílem Baníku Osek. Pouze Límova chata (takto byla oficiálně pojmenovaná v roce 1975, 4. prosince 1989 se vznítila jeho střecha od svíčky v podkroví a škoda byla odhadnuta na 200 000 Kčs), z níž se stal posléze Hotel Bouřňák, je dnes uzavřena a údajně v rekonstrukci, která by měla být dokončena tak, že bude v roce 2025 opětovně otevřena. Snad se opětovně dočkáme, že to na Bouřňáku bude opětovně žít, a to nejen v zimním období, jak tomu bývalo ještě dříve, kdy tu 4. října 1975 byla slavnostně odhalena pamětní deska zakladateli české krušnohorské turistiky Karlu Límovi, vytvořená akademickým sochařem Františkem Rabelem.
Na závěr je ještě třeba zmínit to, že Bouřňák je známý též z přírodovědeckého hlediska, a to nejen kvůli výskytu různých vzácných minerálů a hornin (baryt), ale také kvůli místní bučině, jež byla 2. března 1979 prohlášena radou ONV v Teplicích chráněným přírodním výtvorem o celkové výměře 3,26 ha (viz
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=663), z něhož se k 1. listopadu 2022 stala Přírodní památka Buky na Bouřňáku. Vše zmíněné tak lákalo na Bouřňák všechny možné lidi, dokonce i umělce, z nichž jmenujme zejm. malíře Augustina Ságnera a jeho kresby chaty na Bouřňáku. Ale asi málokdo se dnes najde, aby navázal na již jmenovaného pedagoga Karla Líma, který sem vystoupal do své smrti 20. září 1958 více než 2 000x a tento krušnohorský kout měl tak rád, že na jeho počest složil též turistický pochod "Bouřňák".