Loading...
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo
Vrch Gothard je pískovcový vrch nad městem Hořice který vznikve čtvrtohorách. Byl osídlen osídlený pravěkými lovci a sběrači v době kamenné před 25 až 30 tisíci lety. Archeologické nálezy poblíž barokního kostelíku sv. Gotharda jsou dokladem pozůstatků lidu lužické kultury popelnicových polí, ty novější pak slovanského osídlení z mladší i pozdní doby hradištní.
Název Gothard vrch dostal od německy hovořících řeholníků strahovského kláštera, kteří jej spolu s částí tehdejších Hořic, tehdy ještě vsí, i několika okolními vesnicemi získali od pražského biskupa. Odehrála se zde vítězná bitva orebitů v čele s tehdy již slepým vojevůdcem Janem Žižkou a opoziční kališnickou šlechtou vedenou Čeňkem z Vartenberka. Památnost vrchu zvýšily během hladomoru v 18. století lidové pouti i víra v zázračnou studánku, jejíž voda pomáhala proti nemocem a hladu.
Po událostech kolem rakousko-uherského vyrovnání se i na Gothardu v letech 1868 - 1869 konala protestní shromáždění vlasteneckých táborů lidu. Dnes je vršek Gothardu se dvěma, na sochařskou výzdobu bohatými, hřbitovy — starým a novým — místem posledního odpočinku zesnulých, okolní pamětihodnosti pak lákají k prohlídce i poučení zájemce o historii a umění. Na níže zmíněné památky navazuje sochařský park U sv. Gotharda s moderními skulpturami vzešlými z tradičních symposií sochařů.
Žižkův pomník (1873)
Při příležitosti 450. výročí Žižkova vítězství v bitvě u Hořic nad Čeňkem z Vartenberka vznikl z podnětu místního Sokola na vrchu sv. Gotharda první pomník slavnému vojevůdci v Čechách. Autorem návrhu byl hořický sochař Pavel Jiříček (1851 — 1880), který se spolu se svým bratrem Josefem podílel i na zhotovení sochy. Přestože Žižka velel v bitvě již jako slepý vojevůdce, umělci jej ztvárnili hrdě vzpřímeného s páskou pouze přes jedno oko a s palcátem v rukou. Slavnostní odhalení pomníku přerostlo v národní manifestaci proti rakousko-uherskému útlaku za účasti pěti tisíc vlastenců z Čech, Moravy i Slovenska.
Svatogothardský kostelík
Stojí na místě kaple zbudované strahovskými řeholníky ve 2. pol. 12. stol. Barokně byl Svatogothardský kostelík přestavěn na přelomu 17. a 18 století. Prostá vnitřní výzdoba sestává z plastik svatých zhotovených studenty sochařské a kamenické školy. Za hladomoru v letech 1770 — 1771 proslul kostel jako poutní místo, k jehož slávě přispěla také „zázračná studánka“ (u silnice pod sochou Jana Žižky, není dochována), která dávala podle pověry vodu léčivou a „sytící“, protože prý zvyšovala objem pokrmů. Čtenáře povídek hořické spisovatelky Věnceslavy Lužické potěší poukaz na okénko nad vchodem do kostelíka. Patří světničce, kde smutně žila Frantina se špitálníkem Venclíčkem v povídce Polednice.
Janderův pomník (1879)
Nákladem hořického Sokola byl s vděčností postaven pomník významnému hořickému rodáku a vlivnému učenci nejen za přímluvu o záchranu Gothardu, jemuž hrozil zánik kvůli těžbě kamene na stavbu královéhradecké silnice, ale i za archeologické práce jím zde prováděné. Autorem sochy byl opět Pavel Jiříček (1851 — 1880), autor sousedního Žižkova pomníku. Prof. Dr. Josef Ladislav Jandera (1776 — 1857), abé Strahovského kláštera a profesor matematiky Univerzity Karlovy, je zde zobrazen v šatu příslušníka strahovských premonstrátů. Za druhé světové války byl pomník poškozen Hitlerovou mládeží, v letech 1946 — 48 byla hořickou školou v dílnách Teobalda Kaderky (1914 — 1966) provedena v ostroměřském pískovci zdařilá kopie.
Památník obětem války prusko-rakouské
Památník obětem prusko-rakouské války nad hromadným hrobem 1100 pruských i rakouských vojáků padlých 3. července 1866 v bitvě u nedaleké Sadové má tvar pseudogotického jehlance a stojí nalevo za branou starého hřbitova. Autorem je hořický sochař Josef Jiříček (1835 — 1895). Náklad byl uhrazen ze sbírek hořických občanů. Celkem 13 hrobů šlechticů, důstojníků a kadetů najdete v jihovýchodním koutě starého hřbitova.
Hřbitovní portál (1893 - 1907)
S myšlenkou postavit monumentální vstupní bránu do nového hřbitova přišel první ředitel sochařsko-kamenické školy Vilém Dokoupil (1852 - 1927). Novorenesanční architekturu navrhli profesoři Bohuslav Moravec a Antonín Cechner, sochařskou výzdobu pak Mořic Černil (postava Anděla, církevní emblémy a kruhové výplně) a Quido Kocián (secesní plastiky Smrt a Vzkříšeni po stranách portálu). Záměrem školy bylo zaměstnat oba studijní obory (sochařský i kamenický) a vytvořit dílo trvale obohacující město. Portál vznikal celkem 14 let, vyžádal si 139 540 kamenosochařských hodin práce studentů i jejich profesorů a nakonec dosáhl výšky 14,5 m. Na novém hřbitově odpočívají mnohé osobnosti i umělci z Hořic, kteří se na stavbě podíleli.
Hřbitovní park s barokními sochami
Sochy sv. „Bílého“ Gotharda (nalevo) a sv. Václava (napravo při pohledu směrem k portálu) z druhé poloviny 18. století na prostranství před hřbitovním portálem jsou díly některého z žáků Braunovy školy z nedalekého Kuksu. Svatý Gothard byl přenesen ze stavebních důvodů z míst u dnešní Invalidovny. Bílým byl snad pojmenován po okolních třešňových sadech v době Jarního květu. Okolní staleté lípy byly vysázeny v roce 1817 profesorem Janderou, u Žižkova pomníku pak během jeho slavnostního odhalení v roce 1873.
Riegrův obelisk
Blok kamene na tento obelisk byl vylomen ručním nářadím jako monolit v lomu v Podhorním Újezdě v roce 1903, aby se poté stal obdivovaným exponátem výstavy v Hořicích, kde Riegrův obelisk prezentoval zručnost kameníků. Přeprava z obce, 10 km vzdálené od Hořic, byla velice složitá a trvala celkem čtrnáct dní. Náročným úkolem byl tehdy pověřen poslední z cechu hořických formanů Václav Jandera, který k přepravě potřeboval 12 párů koní a 4 páry volů, silniční mostky kvůli těžkému nákladu musely být zpevněny. Teprve po výstavě bylo rozhodnuto o místě trvalé instalace, a to v severní části gothardského návrší, odkud se nejvíce líbil pohled na město poslanci za hořický okres F. L. Riegrovi. Václav Weinzettl, druhý ředitel sochařsko-kamenické školy, navrhl konečnou podobu tohoto sloupu. Nejprve byl tento gigantický kámen nahrubo opracován a poté vztyčen na předem připraveném třímetrovém podstavci. Během 20 dní byl obelisk zvedán pomocí důmyslných ručních kladkostrojů hořickým stavebními mistry. Pak bylo dílo opracováno do finální podoby a zavěšeny tři kruhy spojující znaky země České, Moravské a Slezské do koruny Svatováclavské. Odkaz monolitu hlásá: „Buďme jednotni!“ a tři kruhy: „Buďme svorni! Pak vás nikdo nepřemůže…“ V září 1907 byl obelisk za přítomnosti slavných osobností a tří Riegrových vnuků slavnostně předán veřejnosti.
http://www.horice.org/cz/kultura-a-pamatky/pamatky-a-zajimavosti/vrch-gothard/