Procházka Hořickým chlumem
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Hořice, náměstí | Asfalt | 0,0 km | ||
Vyrazíme od parkoviště (stále ještě zadarmo, neuvěřitelné!!!) na horní konec náměstí, kde je hlavní turistický rozcestník. Na něm zvolíme žlutou značku směr Hořický chlum. Kolem kulturáku a mateřské školy se vymotáme za město nad zahrádkářskou kolonii (foto 1) k rozhledně (foto 2). | ||||
Hořický chlum, rozhledna | 1,9 km | |||
142 schodů nahoru a zase dolů (foto 3 – 9). Červená značka nás pak odvede k Lukaveckému kříži (foto 10) a po kraji lesa k rozcestí. | ||||
Pod Hlohovou kaplí, rozcestí | 2,9 km | |||
Pokračujeme po zelené značce, která nás zavede lesem dolů k hotelu Dachova (foto 11). Vaří tu výborně, taky tu bývá dost plno. Od hotelu jdeme dále po zelené TZ krásným lesem (foto 12 – 14) k Jeníkovu (foto 15 – pohled ke Zvičině). | ||||
Dachova | 3,4 km | |||
Bystřice (foto 16 a 17) | 5,8 km | |||
Přejdeme most, za ním vystoupáme vpravo a opět lesem po úbočí Vřešťovského chlumu (foto 18 – 20). | ||||
Pod Doubravou | Asfalt | 7,8 km | ||
Zde zelená končí, dále nás vedou společně červená a žlutá TZ. Po silničce dolů k mostu přes Bystřici a naopak nahoru k restauraci Doubravka. | ||||
Doubravka (foto 21) | Asfalt | 8,6 km | ||
Tady je jeden turistický nepovedenec. Sice je tu rozcestník červené a žluté značky, ale chybí směrník odkazující na jinou žlutou značku, vedoucí 40 metrů odtud, na kterou se chceme dostat. Naštěstí to je jednoduché. Jen projdeme kolem hospůdky, přejdeme silnici a jsme na ni. Projdeme kolem domova důchodců a za chvilku už jsme v Sochařském parku. Ten projdeme celý (foto 22 – 25), pokocháme se výhledy, lesem dojdeme k sochám pařezovým (foto 26 a 27) a následně ke Kalíšku (foto 28 a 29). | ||||
Kalíšek | 10,8 km | |||
Za Kalíškem | 11,0 km | |||
Asi 100 metrů za pramenem narazíme na roh plotu areálu koupaliště. Značka zde odbočuje doprava, my se ale dáme naopak doleva. Lesní cestou stoupáme k hlavní silnici. Na ni cesta vyúsťuje u hlavní tribuny nad startem a cílem motocyklových závodů 300 zatáček Gustava Havla. | ||||
Kemp | Asfalt | 11,5 km | ||
Hned za areálem kempu odbočíme vpravo. Projdeme kolem Masarykovy věže samostatnosti s památníkem (foto 30 a 31) k rozcestníku Cesty legií pod Hlohovou kapličkou (foto 32). | ||||
Hlohová kaplička | Asfalt | 11,9 km | ||
Od ní už jen sejdeme po společné červené a zelené značce dolů na náměstí (foto 33 a 34). | ||||
Hořice, náměstí | Asfalt | 13,0 km | ||
Konec trasy |
Velice příjemná, nenáročná procházka, jejíž délka cca 13 km ji přímo předurčuje pro jedno víkendové odpoledne. Z hořického náměstí se nejprve vystoupá do kopce na Hořický chlum k rozhledně (žlutá TZ). To je sice stoupání, ale pohodlné a nijak dlouhé. Výhled z rozhledny je kruhový a nádherný, jen musíte mít štěstí na počasí. My ho zrovna letos moc neměli, dálky byly v oparu a dohlednost končila Zvičinou. Loni to bylo ještě horší, v mlze se ztrácely i Hořice. Jinak ale odtud uvidíte – vlastně co bych psal, podívejte se sem (https://www.turistika.cz/mista/rozhledna-horicky-chlum--2) a jen doplním i Kunětickou horu a Chvaletice. Kterým směrem co je, se dozvíte na vstupence, kterou pořídíte za 10 Kč.
Druhým cílem bude hotel Dachova a nedaleké koupaliště (https://www.turistika.cz/mista/horice-koupaliste-dachova). Pravda, v říjnu už to na koupání nebylo, ale my tu jsme na pěší túře a ne kvůli vodě. Kolem dokola (stará čeština pro toto označení měla krásné slovo „vůkol“) jsou samé lesy, krásné, vzrostlé a plné hub. Zelená značka nás vede k řece Bystřici u Jeníkova a nad Bystřicí pak jdeme lesem pod Doubravu, kde zelená TZ končí. Spadneme k bohužel už jen ruině bývalého Panského Mlýna, vystoupáme na okraj Hořic k restauraci Doubravka a po žluté TZ se vracíme do lesů Hořického chlumu. Jedná se o hodně zajímavou část trasy, protože nejprve prochází novým sochařským parkem. Pískovcová sochařská díla sem přibývají postupně a jsou sem převážena díla, která byla původně na jeden rok umístěna na labském nábřeží v Hradci Králové v rámci akce Nábřeží sochařů. Navíc jsou z mnoha míst parku i krásné výhledy do kraje, takže tady mají Hořičáci opravdu báječné místo k relaxu. Mimochodem – pod parkem je domov důchodců a takhle nějak bychom si jeho ideální okolí představovali.
V lese nad parkem se pak ukrývají kousek od sebe další zajímavosti. Nejdříve jsou to opět „sochy“, ale trošku jiné. Jsou to pařezy poněkud upravené do podob různých zvířátek a skřítků, tedy něco pro děti. (Taky je tu Kouzelná pr..., tedy vlastně řiť, kterou když políbíte, splní se vám vaše přání.) Ani ne půl kilometru odtud potom dojdeme k pramenu výborné vody Kalíšku. Po dalších pár metrech dorazíme k rohu areálu již známého koupaliště a máme na vybranou. Buď dále po žluté značce k hotelu Dachova a nad Hořice po zeleně značené cestě, po které už jsme šli z rozhledny, nebo odbočit doleva po neznačené cestě do prostoru startu a cíle 300 zatáček Gustava Havla a k Masarykově věži samostatnosti (viz https://www.turistika.cz/mista/horice-masarykova-vez-samostatnosti). Doporučuji tuto variantu, zabloudit se nedá. Od věže se už jen sejde dolů z kopce a jsme zpět na náměstí v Hořicích.
Když se řekne Hořice, většinou se lidem vybaví zmíněné závody motorek, kamenosochařství, snad i proslulé Hořické trubičky. My ale máme Hořice spojené ještě s jednou pro nás důležitou událostí. Oba s manželkou jsme sem dojížděli z Hradce Králové na střední školu, na „hnojárnu“. Tady jsme se seznámili, „dali do kupy“, k Věži samostatnosti chodili randit a z lesů nedaleko vozili domů houby. A tak asi není divu, že když jsme pak spolu přežili i studia na různých vysokých školách a moji následnou vojnu, založili jsme společnou tradici, kterou dodržujeme už 28 let. Vždy v říjnu vyčleníme jednu sobotu, vezmeme velký koš na houby a vyrazíme do Hořic na stejný okruh – ten, který tu popisuji. Mění se. Rozhledna nebyla, sochařský park nebyl, Kalíšek vypadal jinak, žlutá značka kolem něho nejdřív nebyla, pak vedla jinudy, i ta naše škola, kam nikdy neopomeneme zajít, vypadala jinak (a jmenovala se jinak). Ale krásně je tady pořád. Však se přijeďte přesvědčit sami.