Hotel Meran na Václavském náměstí v Praze

Stejně jako na první pohled zaujme Grandhotel Europa, tak ještě více nás mnohdy zarazí štíhlý a vysoký objekt v jeho sousedství - hotel Meran, který sice vypadá jako "chudý příbuzný" sousedního domu, ale to vůbec není pravda.

Na jeho místě stál původně dům, který býval zván jako "U Kolářů" či "U Příbramských" (důkazem toho je dochovaná kamenná deska s nápisem: "Zde slowe od starodawna v Kolárzu ginak u Pržibramskych L. P. 1618.", jež se po zbourání domu dostala do sbírek Městského muzea pražského) a dříve rovněž jako "U komorníků", "U Malířů" a "U Goliášů" (podle soupisu z 22. ledna 1636, v němž je uvedena existence 12 zde žijících katolíků). Poprvé tu musel stát již při zakládání Nového Města Pražského v roce 1349 (viz https://encyklopedie.praha2.cz/udalosti/790-zalozeni-noveho-mesta-prazskeho), protože panovník v rámci přidělovacího řízení zabaveného křížovnického majetku stanovil nabyvatelům všech sousedních pozemků, "...ať začnou do měsíce po přidělení pozemku budovati a stavěti tak horlivě, aby po osmnácti měsících od doby tohoto přidělení mohli pohodlně přebývati a prodlévati ve zmíněných budovách, nedbalce však po stihneme trestem podle rozhodnutí našeho soudu..." V roce 1381 byl jeho vlastníkem kovář Jakeš s manželkou Kateřinou, dcerou Ješkovou (zapsán jako Jaxo; jeho dílna je zde doložena v letech 1386, 1394 a 1399), roku 1400 kovář Lev (zapsán jako Leon), v roce 1634 Jiří Ladislav Skutík z Palmberka, roku 1638 Samuel Příbramský, v témže roce Alžběta Skutíková z Palmberka, roku 1845 děti po Eleonoře Hájkové, v roce 1881 Josef Weinert, o 2 roky později Aloisia Weinertová a roku 1892 Vilém Weinert. Rodina Weinertova provozovala v objektu od roku 1879 hotel "Garni" (v roce 1891 byl jeho ředitelem Vilém Weinert), v němž čepovala plzeňské pivo a limonády od karlínské továrny Dr. F. Zátky. Vedle toho tu bývaly různé živnostenské provozovny, např. roku 1891 přesídlil do domu z čp. 823 bandážista Karel Berger.

Sám hotel byl zbourán v dubnu 1904, aby na jeho místě vznikla novostavba čp. 825, vybudovaná stavitelem Quido Bělským podle projektu architekta Aloise Dryáka z let 1903-1904, téměř současně se sousedním hotelem Evropa, přičemž ještě 1. února 1904 byla sborem obecních starších zamítnuta stížnost majitelů čp. 825 Viléma a Aloisie Weinertových na výměr, jímž byla povolena přestavba sousedního hotelu "U arcivévody Štěpána". Sama výstavba jejich objektu byla dokončena o 2 roky později a hotel byl následně pojmenován jako "Meran". Roku 1910 žil v čp. 825 majitel biografu "Lucerna" František Öser.

Později následovaly různé dílčí dodatečné úpravy, ať již exteriérové, tak zejména interiérové. V roce 1913 bylo firmě Hortis a spol. povoleno zřízení výkladce na domě čp. 825, k jehož dokončení došlo počátkem následujícího roku. Tehdy se rovněž stal nájemcem hotelu Antonín Vojáček. V roce 1923 byla do rejstříku firem zapsána společnost "Hotel Meran, Julius Hájek", jejíž náplní bylo provozování hostinské a výčepnické živnosti v hotelu. V historii hotelu se zde stala řada neštěstí a sám podnik přitahoval řadu různých pobertů, např. 26. dubna 1923 zde ukončili svůj život z nešťastné lásky mladí milenci a 13. května 1931 se v něm střelil do prsou a poté vyskočil z nádvorního okna ve 4. poschodí nezaměstnaný číšník Karel Žížlavský. O 3 roky později byl majitel hotelu vydírán, že pokud nezaplatí 10 000 Kč bude zavražděn. Z pachatele se vyklubal 19letý bývalý zaměstnanec Vojtěch Hlavatý a tak bychom mohli pokračovat. Roku 1937 se stali vlastníky hotelu sourozenci Julius a Marie Hájkovi. Za 2. světové války byl hotel zabrán Němci a přejmenován na hotel "Luna", aby byl hned po osvobození navrácen původnímu majiteli.

Po znárodnění byl hotel v roce 1954 provozně spojen s hotelem Evropa. Za této éry přišel hotel o původní secesní výtah. Díky restitucím se roku 1991 dostal zpět do soukromých rukou a došlo k jeho obnově pod původním jménem. Nejprve byli vlastníky původní majitelé Julius a Marie Hájkovi, následně však Marie odprodala svůj podíl bratrovi. V následujících letech prošel objekt rekonstrukcí a modenizací, která však přinesla rušivou úpravu přízemní směnárny. V roce 2017 získal hotel 3. místo ve své kategorii v soutěži Hotel roku a 18. ledna 2020 zemřel Ing. Julius Hájek. Co se týká stavebního popisu, bude nejlépe nahlédnout do knihy "Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1)" a zacitovat o objektu z ní:

"Hl. průčelí náročně řešené, secesní, vyvinuté v ploše odpovídající mimořádně úzké parcele, řadí se k nejpozoruhodnějším svého druhu u nás. Zachovalo se v pův. formě, doplněno v přízemí obnovenými dveřmi a výkladci, zároveň se vstupní markýzou podle pův. projektu.

Dispozice hl. budovy plochostropá, pojata jako příčný třítrakt zachovávající dosud pův. formu i detaily řemeslného charakteru. Uprostřed dispozice pův. schodiště s bohatým zábradlím, prostory mají spíše drobné měřítko, hotelové pokoje až intimního rázu. Vzadu ve dvoře třípodlažní stavení v přízemí klenuté plackami, spojené s hl. budovou bočním křídlem s vlastním schodištěm."

Na závěr musíme ještě uvést to, že 22. prosince 1964 byl hotel Meran spolu se sousedním hotelem Europa zapsán do státního seznamu kulturních památek a od 13. prosince 1992 je navíc součástí světového dědictví UNESCO. Více o objektu, náležejícímu dnes Martinu Hájkovi a Štěpánce Svobodové Hájkové, lze dohledat na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/hotel-evropa-152023 nebo na stránkách hotelu: https://www.hotelmeran.cz/cs/.

Hotel Meran na Václavském náměstí v Praze na mapě