Houska (Blatce) – hradní kaple

Pokud někdo tvrdí, že na Housce není nic k vidění, asi tam nikdy nebyl. Minimálně hradní kaple – občas označována jako kaple Archanděla Michaela – musí nadchnout každého skutečného milovníka gotické architektury, středověkých fresek a strašidelných tajemství. Vždyť právě tato kaple má stát nad skalní průrvou, která vede přímo do hlubin pekelných. A protože je prý Houska naším nejstarším hradem, nedostal se žádný čert díky tomuto „špuntu“ na povrch zemský už hodně dlouho. A spravedlnost tím někdy dost trpí …  

Gotická kaple na východní straně severního křídla hradu Houska je stejně tajuplná jako celý hrad. Neexistují totiž o ní téměř žádné dobové dokumenty, takže lze jen předpokládat, že byla pravděpodobně vybudována v 70. letech 13. století (tomu také odpovídá první písemná zmínka o Housce pocházející z roku 1291). V závěru 16. století (cca 1590) byla kaple – stejně jako celý hrad - výrazné upravena a do hry vstoupila renesance. V té době byla kaple rozdělena dřevěným stropem do dvou podlaží a původní gotické fresky byly zamalovány. Další rekonstrukce kaple proběhla v letech 1823 až 1826 a v období II. světové války pak došlo k zazdění oken na severní straně kaple.

V roce 1928 zde došlo k paradoxní situaci, kdy sice byly znovuobjeveny původní fresky (hned tehdy je prý restaurovali akademičtí malíři bratři Boháčové z Volyně), ale současně zde prováděná rekonstrukce napáchala obrovské škody. Významný český architekt Karel Fiala nerozeznal zazdění oken a kapli s východním presbytářem zrekonstruoval jako dvoupodlažní.

Je docela zajímavé, že do stěn gotické kaple byl druhotně osazen renesanční portál, který je až neobvykle skromný a nezdobný (jednoduchá bosáž a výrazné klenáky). Neobvyklý je také fakt, že se podlaha kaple nachází o něco níže než dlažba nádvoří, takže se do kaple sestupuje.

Kaple má pětiboký závěr, který je zaklenutý šesti paprsky žebrové klenby a jedním čtvercovým polem s křížovou klenbou. Je však nutno přiznat, že z klenebního systému téměř 11 m vysoké kaple se toho mnoho nedochovalo. Původní žebra totiž byla odebrána.

Zajímavostí jsou kamenná sedile, která zdobí závěr kaple a její severní stěnu. Původně se jednalo o dvojice sdružených malých arkád, současná podoba je smutným výsledkem Fialovy rekonstrukce. Jejich vrchol tvoří trojlisty a ty nejzachovalejší sedile najdeme ve východní části kaple. V severozápadním rohu kaple je umístěno točité schodiště, které vedlo na tribunu (ta však „nepřežila“ renesanční přestavbu). Zcela originální nejsou ani okna, ta západní dokonce nejsou ani na svém původním místě. Na druhou stranu je ovšem potřeba si uvědomit, že ještě na počátku minulého století se v literatuře běžně uvádělo, že hrad Houska žádnou kapli nemá.

Tím nejcennějším jsou zde ovšem středověké fresky, pocházející z období okolo roku 1330. Mohlo by se tedy jednat o jedny z nejstarších fresek ve střední Evropě. Navíc se mohou pyšnit i svou tematikou, kde kromě tradičního Ukřižování, sv. Kryštofa nesoucího Ježíška a výjevů ze života Panny Marie najdeme také např. Archanděla Michaela jako rytíře bojujícího s drakem (tedy zpodobněním ďábla) nebo vážícího lidské duše (to je velmi vzácný výjev). Unikátní je také levoruká lučištnice (že by satanský symbol) v podobě kentaura. V uplynulých deseti letech (zejména však v roce 2019) byly fresky v jednolodní románsko – gotické hradní kapli restaurovány.

U těch fresek ale ještě chvíli zůstaňme. Zmíněná levoruká světlovlasá lučištnice – kentauřice, mířící na člověka a nacházející se nad vstupem na točité schodiště, je opravdu velmi zvláštním výjevem, který by mohl symbolizovat věčný souboj dobra se zlem. Podle některých prý krásná lučištnice není kentaurem, ale neznámé zvíře ji pouze částečně zakrývá. Vyskytly se však i názory, že tato freska vznikla až v období Třicetileté války, kdy tímto způsobem chtěli švédští vojáci znesvětit katolickou kapli. Podle některých odborníků stejně pochází část fresek z 16. století.

Pozoruhodný je také zástup svatých, které nelze rozlišit podle jejich atributů. Archanděl Michael bodá draka kopím do tlamy chrlící oheň a stojí mu přitom na křídle – tedy opět dobro a zlo. Postava s křídly je ovšem oblečena do oděvu binců. Ukřižování zobrazuje Ježíše přibitého na kříž, dva lotry zaháknuté za ruce na kříže a dva světce ve spodní části.

Sv. Kryštof je snad 5 m vysoký obr, vzhledově připomínající pohanská božstva. Archanděl Michael je při vážení duší opět zachycen v neobvyklém, poddanském, krátkém pláštíku a s mečem nad hlavou (zřejmě symbol Slova božího). Levou misku s dušemi stahuje dolů malý ďáblík, předpokládanou postavu andílka zničilo pozdější okno.

Fresky v hradní kapli Archanděla Michaela (?) sice dávno ztratily na barevnosti, ale určitě jim zůstala jejich nezpochybnitelná tajemná krása. V každém případě je však návštěva této kaple skutečným vrcholem celé prohlídky hradu Houska (neobvykle je zařazena hned na její úvod). Už jen kvůli ní stojí za to se ke zdejším branám pekla opakovaně vracet.

A na závěr ještě jeden malý bonus. O kapli se nemluví pouze jako o zátce v bráně do pekla, ale tvrdí se o ní také, že je prostor pod kaplí vstupem do Agarthy, časoprostorovým tunelem (Karel Hynek Mácha by mohl vyprávět), podzemní chodbou spojující Housku s hradem Bezdězem nebo tajným „sejfem“ s pokladem nacistů a archivem SS.