Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Drobné památky
V Hrabačově přibližně jeden kilometr od jilemnického náměstí stojí malý domek s č.p. 771. Z náměstí v Jilemnici vás k němu přivede červená turistická značka nebo značení naučné stezky „Jilemnice známá neznámá“.
Domek by se nestal turistickým cílem, kdyby v něm před necelými sto lety nežil se svojí ženou nejslavnější český závodník v období před I. světovou válkou Bohumil Hanč.
Když dne 23. března 1913 Bohumil Hanč odcházel z domova na Labskou boudu, netušil, že je to naposledy.
O den později 24. března 1913 se běží „VII. Mezinárodní lyžařský závod distanční na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“. Bohumil Hanč je favoritem. Vždyť je sedminásobným mistrem Království českého a i suverénní seveřané mu při závodech koukají na záda.
Na Labské boudě se prezentuje pouze šest závodníků. Startují v půlminutových intervalech. Bohumil Hanč jde do čela a ostatním ujíždí. Na kontrolním bodu u Sněžných jam se tak nedovídá, že ostatní závodníci již vzdali z důvodu výrazně se zhoršujícího počasí. Počáteční déšť se změnil v chumelenici a následně sněhovou bouři. V poledne při průjezdu kontrolním bodem na Violíku Bohumil Hanč neslyší sdělení rozhodčího, že již jede v závodu sám. Kolem čtvrt na dvě se všichni začínají obávat o osud Bohumila Hanče. Jeho soupeři se ho vydávají hledat. Na Zlatém návrší ještě živého na zemi ležícího Bohumila Hanče nachází Němec Emmerich Rath. Zprvu ho nepoznává, protože je přikrytý kabátem a na hlavě má čepici. Asi jeden kilometr vleče Bohumila Hanče ve sněhové vánici sám. Nemá již mnoho sil, a proto jede pro pomoc. Po třetí hodině se podaří Bohumila Hanče dopravit na Labskou boudu, kde však záhy umírá na podchlazení.
Kabát, kterým byl Bohumil Hanč přikrytý a čepice patřily Václavovi Vrbatovi. Ten přijel na závody svého přítele Bohumila Hanče povzbudit. Když našel Bohumila Hanče jako první, poskytl mu svoje svršky a vydal se pro pomoc. Ve vánici však zabloudil a umrznul.
Tento akt přátelství, kdy Václav Vrbata poskytnul svoje svršky příteli, aby jej zachránil a sám přitom přišel o život, byl impulsem k vyhlášení 24. března Dnem horské služby v ČR.