Hrad a zámek Klenová u Klatov

Klenový, tak se původně jmenoval vrch nad Janovicemi nad Úhlavou, který byl vybrán pro stavbu hradu. Kopec dostal jméno po klenech, tedy javorech. Byl to vrch porostlý listnatým lesem s převahou javorů.

Na vrcholu kopce byl v době vlády krále Přemysla Otakara II., tedy ve 2. polovině 13.století, postaven gotický hrad. Roku 1291 ho vlastnil Bohuslav z Klenové. Prvními držiteli se tedy stali páni z Klenové a Janovic (jinak Klenovští z Klenové a Janovic). Hrad byl postaven jako dvouvěžový. Hranolová věž se dochovala do dnešních dnů a je tím nejstarším, co se z hradu dochovalo. V době své výstavby sloužila jako strážní a útočištná věž, v 19. století byla romanticky upravena. Hluboký prostor jejího nejnižšího podlaží sloužil jako hladomorna. Druhou věž již dnes nenajdeme. Bývala válcová a stávala pravděpodobně tam, kde na bývalém hradním nádvoří stojí na vyvýšeném místě socha Jaroslava Róny Rytíř s drakem.

Jedním z dalších vlastníků Klenové byl Jiří Harant z Polžic a Bezdružic. Jeho přičiněním bylo na místě černé kuchyně vystavěno hradní renesanční křídlo, tzv. purkrabství. Dnes je purkrabství pěkně opraveno a najdeme ho vedle hranolové věže. Jiří Harant je otcem známého renesančního cestovatele, vzdělance, hudebníka, spisovatele, válečníka a diplomata, Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Kryštof se na Klenové roku 1564 narodil. Později se oženil s Evou Černínovou z Chudenic. Manželství však netrvalo dlouho, Eva zemřela. Kryštof pak nedlouho potom odcestoval se svým švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta. Tuto cestu pak popsal ve známém cestopisu s dlouhým názvem „Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek a odtud do země Svaté, země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii ležící“. Oženil se pak ještě dvakrát. Vyženil hrad Pecka. Jeho život však skončil předčasně a to popravou na Staroměstském náměstí.

Celý areál doplňují nádherné, zdravé, vzrostlé stromy. Hned vpravo za vstupem do celého areálu rostou kousek od sebe dvě lípy. Tady si opět vypůjčím informaci z knihy Tajemná místa Pošumaví od Pavla Kozáka : „Hrad má svůj silový bod a průsečík liníí. Nachází se na travnaté ploše vpravo od brány, kde stojí dvě lípy. … Vyniká především jeho výsledná energie, téměř dvojnásobek průměru…“ Takže u dvou lip najdeme energetické místo hradu a energií je zde možné vyzkoušet.

V knize od Pavla Kozáka je možné se také dočíst, že Klenová má jednu z nejsilnějších energií v okolí Klatov. Bohužel se tady ale stávaly díky některým zlým majitelům hradu i nepěkné věci. To tady na nás může působit nepříjemným pocitem. Mohu s ním souhlasit, co se týče hladomorny v hranolové věži. Tam se návštěvník moc dobře necítí. Václav Hájek z Libočan zapsal pověst, která vypravuje toto : Přibík z Klenové zajal v roce 1447 dva mnichy cestující do Bavor. Domníval se, že jsou to udavači a do Říma nesou zprávy tohoto charakteru namířené proti kališnickému biskupu Janu z Rokycan.  Krutě je mučil a když poznal, že se zmýlil, aby zakryl své jednání, nechal je zemřít v hladomorně v hranolové věži. Že hladomorna je místo proklaté, potvrzuje další pověst, podle které hodil do hladomorny klíče od svého pokladu ďábel Urian. Poklad schoval na hradě Pajreku u Nýrska. Má ho hlídat velký černý pes, kterého se odvážlivci bojí, takže si poklad ještě nikdo nevyzvedl. O tom, že Přibík z Klenové byl válečníkem, pro kterého život jiného člověka moc neznamenal, svědčí další pověst, kterou zaznamenal Josef Biskup ve své knize Z šera minulosti (1936). Přibík zajal své sousedy, Janovické, a uvrhl je do vězení na hradě. Byl to Racek z Janovic a jeho bratři. Ti v žaláři prosili Boha, aby jim pomohl. Když je Bůh nevyslyšel, obrátili se k čertu. Ten se hned ve vězení objevil s nabídkou, když jim pomůže, jeden z nich musí s ním do pekla. Z vězení byli vyvedeni a los padl na nejmladšího bratra. Když se čert s Janem vznesl, ten si vzpomněl na sv.Linharta a slíbil mu postavit k jeho cti kapličku. Svatý Linhart skutečně přispěchal na pomoc a čerta šlehal bičíkem tak dlouho, dokud svoji oběť nepustil. Jan spadl nedaleko Nýrska a tam postavil kapli sv. Linharta, jak slíbil. Aby krutostí pana Přibíka nebylo málo, tvořili spolu se svou chotí krutý pár. O ní se také vypravují pověsti. Říkalo se o ní, že se spolčila s ďáblem. Dovedla krutě ztrestat i nevinné poddané. Mniši, které zajal její manžel Přibík, jí také velice vadili. Údajně se jí nelíbilo jejich učení, tak je nechala umučit k smrti ona. Jiná varianta pověsti říká, že Přibíkově manželce vadil zpěv mnichů, proto je Přibík umučil. Když pak umírala, vyzpovídala se ze svých činů služce a na důkaz svých slov dupla na dřevěnou podlahu komnaty, kde zůstala vypálena její stopa, která se pak ještě dlouho na hradě ukazovala.

Krutých pověstí z doby Přibíkova vlastnictví bylo dost, tak teď jedna zajímavost z pozdější doby. V roce 1817 byl na zámku Zelená hora u Nepomuku objeven tzv. Rukopis zelenohorský. Ten obsahuje části dvou básní, Sněmu a Libušina soudu. Libušin soud popisuje spor bratrů Chrudoše a Šťáhlava o dědictví. Soudí je kněžna Libuše na Vyšehradě. Bratři se mají podle českého práva rozdělit napůl. S tím ale Chrudoš nesouhlasí, chce uplatnit cizí právo prvorozeného. Kněžnu urazí, pronese větu : „Běda mužům, kterým žena vládne“. Libuše tedy vyzve přítomné lechy, kmety a vladyky, aby si pro soudy raději zvolili muže. A zajímavostí, která se vztahuje ke Klenové je to, že bratři jsou „oba Klenovica“, jak je uvedeno v textu básně. Je tedy možné si myslet, že pocházeli z rodu z Klenové. A snad to mohlo býti i impulsem k tomu, proč hrabě Stadion von Thannhausen kupuje zpustlý hrad a upravuje ho v duchu romantismu. Ale, kdo ví...;-)

A já mohu sama za sebe napsat, že hrad skutečně romanticky působí. V tomto smyslu ho pěkně doplňuje zámek jak exteriérem, tak svými interiéry. Na hradě v místě, kde stávala válcová věž, je instalován socha Rytíře s drakem od sochaře Jaroslava Róny. Je sice moderní, ale svým námětem se do romanticky upravené zříceniny hodí. Návštěvník si díky ní může lépe připomenout doby romanitckých rytířských cností. Přibíkovy krutosti, které na Klenové prováděl, jsou snad během staletí zapomenuty a překryty tím lepším. A když se během návštěvy povede počasí a návštěvník na sebe může nechat působit i romantické pohledy na pošumavskou krajinu, může z Klenové vzniknout i srdeční záležitost.

Další zajímavostí je, že les okolo hradu při pohledu na leteckou mapu vytváří obraz srdce. Tímhle lesem ve tvaru srdce je možné se projít. Okolo hradu vede lesem pěšina nazvaná „sochařská stezka“. Hrad a zámek Klenová jsou využívány i jako galerie moderního umění a právě pár těchto uměleckých děl je rozmístěno podél této cesty.

Další srdce pak můžeme najít ve znaku Klenovských z Klenové. V roce 1630 jim bylo přidáno stříbrné srdce do dolní části štítu. Stalo se tak při povýšení do stavu říšských hrabat v Řezně.

Samotný symbol srdce pak značí především lásku a pak i odvahu, statečnost, bojovnost a sebeobětování. To vše se hodí k romanticky upravenému areálu, který dýchá starými rytířskými časy. A rytířské ctnosti jako statečnost, věrnost, odvaha, zdvořilost a víra jsou také záležitostí srdce.