Hrad Cimburk u Koryčan

Turistické cíle • Památky a muzea • Hrad

Hrad Cimburk je rozsáhlá zřícenina gotického hradu asi 5 km od obce Koryčany. Nachází se na návrší nad vodní nádrží a postaven byl mezi léty 1327 - 1333. Hrad dal postavit Bernard z Cimburka, který se sem roku 1348 přestěhoval z původního hradu Cimburk nedaleko Moravské Třebové.

Hrad je typickým představitelem tehdejší architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzského obranného typu. Protáhlá dvouvěžová bergfritová dispozice spolu s použitím nadstandardních architektonických a kamenických postupů činí z něj památku prvořadého významu.

Hrad v roce 1358 koupil moravský markrabě Jan Jindřich. V roce 1375 ho zastavil Zikmundu z Letovic a v roce 1398 uvázal Čenkovi z Drahotuš. V roce 1407 hrad přepadl a obsadil další zástavní držitel Vok IV. z Holštejna. V roce 1429 přenechal Vok V. z Holštejna hrad svému příbuznému Štěpánovi ze Zdounek a Vartnova. Za česko-uherských válek byl hrad dobyt uherským králem Matyášem. Poté proběhlo několik vlastnických přesunů, až hrad nakonec roku 1523 odkoupil Vilém z Víckova. Po roce 1523 a 1661 byl hrad přestavován.

Hrad se skládal z jádra a Předhradí. V čele lichoběžníkového jádra stál ve smyčce hradby okrouhlý bergfrit, vedle něhož byl v obvodové hradbě proražen sedlový portál vstupní brány s malým předbraním. V zadní části jádra stál do tvaru písmene L zalomený palác, který v 1. patře jižního křídla obsahoval nákladnou arkýřovou kapli. Jádro obíhal parkán, ze kterého na západě vybíhalo Předhradí. Jeho mohutná jižní hradba byla ukončena druhou okrouhlou věží na polygonálním plášti. Ta střežila původní první hradní bránu. Situace zástavby v těchto místech je značně nepřehledná, několik po sobě jdoucích navzájem se překrývajících fází umožňují více možných interpretací, o nich se odborníci přou. Podle některých byla brána sevřena mezi dvě okrouhlé věže, podobně jak bylo obvyklé u francouzských hradů. Od první brány vedly kroky příchozího parkánem kolem celého jádra do předbraní a do jádra.

Koncem sedmnáctého století ztratil fortifikační význam a začal sloužit jako sídlo lovčího a k ubytování lesního personálu. Poslední kapitola živých dějin jednoho z nejhezčích moravských hradů se uzavřela v roce 1709. Od počátku 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu, byl opuštěn a chátral. O jeho záchranu se lidé pokoušeli ve třicátých a v padesátých letech dvacátého století. Od roku 1994 se o něj stará občanské sdružení Polypeje.

Nyní se na hradě během sezony koná několik zajímavých akcí. Od 1.5. 2008 je zpřístupněna další část prohlídkové trasy, a to vyhlídka na šíjové hradbě pod Strážnou věží. Tato vyhlídka je zabezpečena kovaným zábradlím. Je z ní krásná podívaná na panorama Chřibů. O hrad stará občanské sdružení Polypeje, které se snaží o záchranu, dokumentaci a zpřístupnění památky.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=373

Kdysi na hradě vládl Bernard, který byl považován za podivína, morouse a kruťase a na svém hradě i v okolních lesích nesnesl nikoho cizího, a když na svých divokých loveckých vyjížďkách někoho takového potkal, špatně se mu potom vedlo. Jednou v lese uviděl stařenku s vnukem Adamem, kteří tam sbírali klestí. Zle se na ně obořil a odvlekl je na hrad. Tam je zavřel do plesnivého vězení a několik dní je nechal o hladu. Potom je vyvedl na nádvoří, kde na stařenku a malého hocha čekala mučidla. Stařenka prosila o milost, ale marně. Pacholci ji zmrskali pruty, a když se vrhli na jejího vnuka, stařenka nevydržela poslouchat nářek dítěte a skočila z hradeb do hlubokého příkopu pod hradem. Potom osiřelého Adama Bernart uvrhl znovu do vězení. Mrtvá stařenka byla tajně pohřbena hluboko v lesích, aby lidé nenašli její hrob. Mezitím dlel Adam v žaláři a asi by vězení nepřežil, kdyby se nad ním neslitoval žalářník. Občas mu donesl nějaké jídlo, a také ho utěšoval v jeho neštěstí. Uběhl nějaký čas a krutý pán si vzpomněl na Adama. Propustil ho z vězení a hodný žalářník ho vyprovodil do lesa, kde mu ukázal místo, kam pohřbili jeho babičku. Potom se Adam vydal do světa. Na své pouti došel do jedné myslivny, kde myslivci vypověděl svůj příběh a poprosil ho o službu. Starému myslivci se Adam líbil, a tak ho přijal. Adam se pomalu naučil rozumět lesu a zvěři, a když dospěl, převzal za starého myslivce stráž nad lesem. Adam byl šťastný, jenom litoval, že se jeho štěstí nedožila babička. Občas zašel k místu babiččina odpočinku, aby jí pověděl všechny novinky. Jednou se tam zase tajně vydal, když tu uslyšel volání o pomoc. Pospíšil si blíže a uviděl muže zápasícího s velkým vlkem. Už, už chtěl zakročit, když tu si všiml, že je to krutý Bernart. Adam si vzpomněl na všechny rány, které mu tento člověk zasadil a couvl. Ale tu se v jeho duši ozval druhý hlas, který říkal, že dobrý člověk vždy pomůže bližnímu. Přiskočil tedy a proklál vlkovi hrdlo nožem. Pokousaný Bernart Adama nepoznal a děkoval a sliboval mu vše možné za jeho pomoc. Adam však nic nechtěl a prozradil Bernartovi, kdo je. Bernartovo temné svědomí se zastydělo za své hanebné činy a od té doby byl Bernart jako vyměněný. Pryč byla jeho krutost a morouství, takže ho lid začal mít rád.

Text ze serveru www.domek.cz

Otevírací doba