HRAD LUKOV

Královský hrad Lukov nedaleko známé ZOO v Lešné u Zlína má dlouhou historii a v jeho držení se vystřídala řada významných šlechtických rodů. Až v 18. století byl opuštěn a změnil se v malebnou zříceninu.

Hrad Lukov je poprvé zmiňován roku 1332, kdy náležel pánům ze Šternberka, ale archeologické nálezy dokládají jeho existenci již v první polovině 13. století. Nasvědčuje tomu také údaj z listiny královny Konstancie z roku 1235, kde je vzpomínán “plebán lukovský Lambert”. Hrad Lukov byl ve středověku královským hradem značného významu.

Matouš ze Šternberka podnikal z hradu loupeživé výpady na Moravu a do Uher, dále měl spory s uherským loupeživým rytířem Bielkem z Kornice. Ten sídlil na hradě Lednici a tuto situaci dokonce řešili králové Jiř z Poděbrad a Matyáš Korvín  v roce 1466. Spory posloužily jako jedna ze záminek vpádu Uhrů do Čech a na Moravu, při němž byl Lukov asi roku 1469 vojskem krále Matyáše dobyt a poškozen. Památkou na toto obléhání jsou pozůstatky obléhacích bašt na Tanečnici a Králkách a valový systém v sedle pod Tanečnicí. Studna odhalená při průzkumu tohoto tábora svědčí o zdlouhavosti a náročnosti vojenské akce, která byla proti hradu podniknuta a snad i o významu, kterou útočník jeho dobytí přikládal.

Šternberkové drželi Lukov až do roku 1516 a za jejich vlády byl vybudován sloužili jeden z hradních paláců, kaple a rozsáhlé Předhradí se dvěma nárožními věžemi. V roce 1516 získali hrad Kunové z Kunštátu - kteří pokračovali ve stavební činnosti na hradě - a o 32 let později Nekšové z Landeka, kteří na něm sídlili až do počátku 17. století.

Po smrti Lukrécie Nekšové v roce 1614 připadl hrad jejímu manželovi, kterým byl slavný vojevůdce Albrecht z Valdštejna.  Ten prý roku 1608 zasadil pod hradem Valdštejnův dub.

Další osudy hradu jsou spojeny s válkami. Za té třicetileté se hradu dotkly prudké boje. V letech 1621 - 1627 jej opanovali vzbouření Valaši v čele s Janem Adamem z Víckova, ale v říjnu 1627 je odtud vypudili císařští pod vedením generála Marradase. To však již byl hrad oficiálně majetkem Štěpána Šmída z Freyhofenu kterému ho Albert z Valdštejna prodal roku 1624.

V roce 1643 se Lukova s pomocí Valachů zmocnili Švédové, kteří jej při svém ústupu 1. října značně pobořili. Po třicetileté válce již byly na Lukově prováděny pouze nejnutnější opravy a hrad živořil. Od Freyhofenů jej v roce 1663 koupili Minkvicové z Minkvicburku, poté jej ještě krátce vlastnili Rottalové (1710) a konečně od roku 1721 Seilernové. Ti však neměli o udržování hradu zájem; nějakou dobu zde sice ještě byly vrchnostenské kanceláře, ale i ty byly v roce 1773 přeneseny do vsi, hrad byl opuštěn a změnil se ve zříceninu.

Hrad Lukov býval opravdu hodně rozsáhlý a prostor se vstupní věží a to kde se dnes procházejí turisté, jsou jen zlomek plochy hradu. Od vstupní věže vybíhá obranná zeď, zakončená věží Johanka, který hrad bránila proti nepřátelskému dělostřelectvu. Tam, kde dnes najdete občerstvení stávaly hospodářské budovy a konírny. Cesta ke hradu pozvolně stoupá od obce Lukov a na této straně také bývala brána do téměř čtyřúhelníkového Předhradí o ploše zhruba 125 × 110 m. Dnes po ní není ani stopy, protože hradba, v níž byla proražena, se sesula v prakticky celé svojí délce. Předhradí bylo jen minimálně zastavěno a v jeho nejvyšším bodě bývala pětiboká věž Svatojánka. Předhradí zesiluje půlválcová bašta, která zabraňovala proniknutí nepřítele do šíjového příkopu. Ten dosahoval šířky 26 a 34 metrů a most přes něj spočíval na čtyřech dochovaných kamenných pilířích. Příchozí se po mostě dostal do obezděného předbraní a následující věžovitou branou vstoupil do prostoru jádra. To se rozkládalo na téměř obdélníkové ploše 67 × 19 m. Stabilita hradby na severu byla zesílena sedmi kamennými opěráky, na ostatních stranách obklopil jádro parkán, na jihu dokonce dvojnásobný. 

Ještě v šestnáctém století procházela cesta jižním parkánem, jehož šířka byla zhruba ve své polovině přehrazena raně gotickou branskou věží, kterou zde i dnes najdete. Za tou se cesta po dalších asi deseti metrech lomila k severu a vstoupila další branou do vlastního hradního jádra. Z pravé strany byla tato brána střežena štíhlou románskou věžicí s břitem, která je dnes vestavěna do zdí, ale je pěkně viditelná. Věžice měla průměr 5 m a byla plná. V jihozápadním rohu jádra hradu odkryl archeologický průzkum J. Kohoutka základy čtverhranné románské věžice o půdorysu 4,5 × 4 m. Dnes zabírá tato místa palác, který již nejpozději ve 14. století vyplnil celou západní stranu jádra. V přízemí a suterénu má vždy po dvou valeně zaklenutých místnostech.

Druhý hradní palác stojí na východě. K nejstarším objektům hradu patřil románský kostelík, jehož existenci lze zřejmě spojovat s onou zprávou z roku 1235 a který byl bohužel prakticky zcela zničen pozdějšími přestavbami. Za Nekšů z Landeka došlo k výstavbě jižního palácového křídla, které také v konečném důsledku znamenalo odstranění kulaté románské věžice a přímo souvisí s přeložením vstupu do jádra; cesta k němu procházela od té doby východním parkánem s nějakou provozní budovou. Opevnění západního parkánu bylo zřejmě ve stejné době zesíleno dvěma pětibokými nárožními baštami.

Pozoruhodná jsou rovněž obléhací opevnění na polohách Králky a Tanečnica a tábor v sedle pod Tanečnicí. Dosud nebylo rozhodnuto, zda některé z těchto fortifikací nemohly sloužit i jako předsunutá opevnění hradu - zejména bašta na Králkách svojí polohou k takovým úvahám přímo vybízí. Tyto místa vám lépe osvětlí Naučná stezka v okolí hradu Lukov, mapu dostanete v pokladně hradu.

Z hradu Lukova se do dnešní doby zachovaly rozlehlé zříceniny. Zejména v jádře lze vyzvednout Trosky západního paláce, v němž se dodnes dochovaly některé místnosti a prostory suterénu. Výškovou úroveň značně zvýšily druhotné nánosy. V nejlepším stavu se dochoval most přes šíjový příkop s věžovitou bránou, která byla v nedávné době opravena a zastřešena.

http://www.castles.cz/hrad-lukov/

Otevírací doba a vstupné

Cestou k návšteve ZOO v Lešnej u Zlína sa nám konečne podarilo navštíviť aj dlho planovaný hrad Lukov vo veľmi peknom prostredí juhozápadnej časti Hostýnskych vrchov, ktorý je po svojej oprave vyhľadavaným turistickým cieľom.

Hrad Lukov bol postavený v prvej štvrtine 13. storočia za vlády Jana Jindřicha. Najstaršia dochovaná zmienka o ňom je z roku 1235. Slúžil ako centrum súdnej, vojenskej a hospodárskej správy pre oblasť v predhorí Hostýnských vrchov. Od roku 1332 na hrade pobýval rod Štrenberk. O dva roky neskôr sa vo svojom životopise zmieňuje Karel IV a uvádza ho medzi vykupenými moravskými statkami. Od roku 1371 hrad opäť vlastní rodina Štrenberk. Po roku 1373 si hrad bratia Jan a Zdeněk zo Štenberka rozdelili na dva diely, ich konflikt nakoniec viedol až k rozdeleniu rodu na dve vetve - holešovskú a lukovskú. Koncom 14. storočia bol hrad rozšírený o kaplnku a rozsiahlé predhradie s nárožnými vežami, z ktorých jediná Svätojánska sa zachovala dodnes. Spojenie podhradia so staršou časťou hradu bolo zabezpečené mostom cez hradnú bránu.

Po roku 1400 bol v jadre hradu vstavaný aj ďalší nový palác. Za husitských vojen bol Hrad Lukov oporným bodom katolíkov. V následujúcej česko - uhorskej vojne ho v roku 1469 dobyli vojská uhorského kráľa Matyáša Korvína.

Na začiatku 16. storočia hrad získal významný rod pánov z Kunštátu a za vládnutia moravského zemského hejtmana Jana Kuny z Kunštátu prebehla prestavba hradného jadra a bol vybudovaný dolný hrad. Vznikla tak nová, renesančná pevnosť, z ktorej časti sa dochovali dodnes. Roku 1548 hrad odkúpili Nekšoví z Laneku. Poslednou dedičkou hradu bola Lukrecia Nekšová, ktotá si za druhého manžela vzala Albrechta Václava Eusébia z Valdštejnu, ktorý po jej smrti získal celý tento majetok. Po obsadení švedským vojskom pod vedením generála Torstensona v roku 1643 bol hrad vypálený a došlo k strhnutiu jeho hradieb, čo už predznamenalo jeho neskorší postupný zánik.

Po núdzových opravách v 17. storočí bol ešte hrad sídlom hospodarskej správy niekoľkých majiteľov až do poslednej štvrtiny 18. storočia, odkedy už bol úplne opustený a ponechaný vlastnému osudu a stal sa miestom pre získavanie lacného stavebného materiálu.

Na rozsiahlej zrúcanine hradu od roku 1983 prebiehal archeologický prieskum, od roku 1987 bola zahajená jeho postupná pamiatková obnova zásluhou aktivistov Spolku priateľov hradu Lukov a mládežníckeho hnutia Brontosaurus.

Pri prehliadke hradu sa vchádza do hradu po moste cez hlbokú priekopu. Most je postavený na štyroch mohutných kamenných pilierov, po jeho prejdení sa dostanete vstupnou bránou do areálu hradu. Hneď vedľa vstupnej brány je veža, v ktorej je umiestnená malá expozícia z dejín Lukova. Ďalej následujú pozostatky zvyšky južného paláca a druhej brány ,,horného hradu,, ktorej výška prejazdu podľa prieskumov dosahovala výšku asi 2,6 metra. Počas prestavby bola brána zamurovaná. V tejto časti je dnes neskorogotický portálok a vchod do sklípku s valenou klenbou. Za nádvorím je najzachovalejšia časť hradu, je to západný palác, ktorí tvorí pivničný priestor s množstvom artefaktov, prízemie a terasa s výhľadom do širokého okolia. Po drevených schodoch sa vystupuje na najvyššie miesto hradu, ktorým je pozostatok Svätojanskej veže.

O hrade koluje viac povestí. Podľa jednej z nich sa v podzemných chodbách stále ukrýva poklad striebra a zlata, ktorý tam v minulosti zakopali templári počas krátkej doby, kedy tu sídlili.

Vstupné na hrad je dospelí 30,- Kč, deti od 6 -14 rokov a seniori 20,- Kč. V pokladni pred hradom je možnosť občerstvenia, zakupenia si turistickej známky, pohľadnice, alebo získania razítka do notesu. Na hrade sa nám páčilo a všetkým tým, ktorý dokazali hrad premeniť z rujny do dnešnej podoby určite patrí poďakovanie. Prístup k hradu je po značenej ceste z obce Lukov neďaleko mesta Zlín.

Oslavy na hradě Lukov - 400 let od založení kláštera ve Štípě.

Zřícenina gotického hradu opředeného mnoha pověstmi se rozkládá nad stejnojmennou obcí nedaleko Zlína, obklopena krásnou přírodou Hostýnských vrchů. O pokladech ukrytých v hradním podzemí se můžeme jen dohadovat, o jeho obyvatelích však víme více. Každoročně tu totiž zimují netopýři.

Sklepení hradu využívají jako svůj zimní úkryt netopýři. Nejčastěji je to netopýr černý, který je vázaný na okolní listnaté a smíšené lesy (ve sklepích zimuje až 15 jedinců). V některých letech se objevují i další druhy, jako je netopýr ušatý, večerní či hvízdavý. V areálu hradu se lze se životem a ochranou těchto pozoruhodných savců blíže seznámit díky informační ceduli na Domě Rudolfa Matouše, který stojí na předhradí. Děti se mohou pobavit luštěním zábavných úkolů v pracovním listu Netopýři na hradech a zámcích. Každoročně v květnu se na Lukově koná Den stromů, součástí této akce je stanoviště s netopýří poradnou a ukázkou handicapovaných netopýrů ze záchranné stanice Ornis Přerov.

V roce 2016 obdržel Spolek přátel hradu Lukova za svůj pozitivní přístup ke zdejším letounům památeční plaketu „Náš soused je netopýr“.

Zřícenina hradu Lukov.
V malebné přírodě Hostýnských vrchů se svým poutním místem Svatý Hostýn,je taky zřícenina hradu Lukov.
Jeho historie,včetně změn majitelů,je tak rozsáhlá,že je lépe navštívit stránku www.hradlukov.cz,kde se dozvíte více podrobností o tomto hradu.
Je třeba vyzdvihnou práci a činnost " Spolku přátel hradu Lukov ",který se o něj stará a to velice dobře a proto se hrad roku 2016 stal Kulturní památkou roku.
V těsném sousedství tohoto hradu je naučná stezka Králky,do které taky patří Přírodní památka skalního útvaru Králky.I tento skalní útvar stojí za pozornost.
Ideální místo pro návštěvu rodin s dětmi a děti se zde dost vyřádí,zvláště,když si na hradě a jeho okolí hraji na rytíře.
Na hradě je taky samoobslužný stánek s pitím.Je zde taky bouda s občerstvením.