Loading...
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Na dohled od zříceniny hradu Lukova se nad sedlem s upravenou studánkou vypíná zalesněný vrcholek zvaný Tanečnice. Na oficiálních mapách se s tímto názvem nesetkáte, informaci poskytnou jen Mapy.cz. Ale i na nich je v západní části zvolna klesajícího a na 0.5 km dlouhého vrcholového hřebenu zobrazena pouhopouhá jedna jediná ikonka skalního útvaru. Zatímco jihovýchodním svahem tohoto kopce klesá od hradu k horní části obce Lukov zpevněná cesta a na těchto stráních pohledem o větší kamínek nezavadíte, na odlehlejším strmějším svahu Tanečnice se tu s nimi snad jakémusi čertisku roztrhl pytel! V délce více jak 400 m se pod vrcholovým temenem táhne pásmo, v prostoru dost chaoticky uspořádaných skalních útvarů. Většinu z nich tvoří drobnější výchozy skalních lavic a menších mrazových srubů. Rozhozeny bez ladu a skladu tu ze svahu z lesní půdy trčí také jednotlivé balvany a solitérní skalky, ale najdou se tu i shluky daleko výraznějších a vyšších skalních seskupení. Přírodní vlivy a selektivní zvětrávaní na těchto pískovcích a slepencích karpatského flyšového pásma nepostupovaly podle jednotného vzorce, a tak se tu - (vedle naprosto fádních lavic a na sebe vyskládaných balvanů), setkáváme i s hezky tvarovanými a geomorfologicky hodnotnými ukázkami přírodního sochání kamene.
Po samotném vrcholku hřebene prochází také nepřehlédnutelný slušně prošláplý chodník, z něhož je většina skalních výchozků pod námi dobře vidět. Na konci hřebene, který je nejblíž Hradu Lukovu, prý kdysi stával opevněný tábor obléhatelů. Z tohoto nejvyššího místa hřeben i chodníček stále klesají téměř západním směrem až k jakémusi nádvoříčku, které je obklopeno amfiteátrem nižších skal. Pod hlavním skaliskem se černá tajemný vchod puklinovité jeskyňky. Na skalní stěně je umístěna plaketka, věnovaná zesnulému trampskému kamarádovi. Od těchto skalek se chodník prudce stáčí vlevo a klesá k zatáčce zpevněné cesty od hradní zříceniny. Parkoviště pod sochou sv.Jana Nepomuckého na horním konci lukovské ulice, zvané "Hradská," už je odtud jenom co by člověk jedním z lukovských kamenů dohodil.