Loading...
Obec Hronský Beňadík je i se svými jedenácti stovkami obyvatel součástí Slovenská brány a její dominantou je půvabný, převážně gotický, benediktinský klášter, který od roku 1970 právem patří mezi slovenské národní památky. Vznik tohoto opevněného klášterního komplexu na skalním ostrohu nad obcí a při cestě spojující Podunají s hornickými městy bývá datován do II. poloviny 11. století a v současné době je veřejnosti opět přístupný. Mnozí označují tento klášter za jednu z vůbec nejkrásnějších památek na Slovensku.
Stavba románského kláštera byla dokončena v roce 1075, kdy byl slavnostně vysvěcen za přítomnosti uherského krále Gejzy I., který také bývá označován za jeho zakladatele. Z podoby původního klášterního komplexu se však mnoho nezachovalo (jednalo se zřejmě o nejstarší klášter na Slovensku, kterému dominovala trojlodní bazilika), z mobiliáře přežil pouze velký dřevěný kříž a pískovcová křtitelnice.
V I. polovině 14. století klášter zchátral a jeho budovy byly strženy. V letech 1345 až 1375 pak došlo ke stavbě současného klášterního komplexu. Zemi tehdy vládl král Ludvík I. Uherský a architektuře Madam Gotika. Klášterní svatostánek díky tomu získal křížové klenby, gotické trojlodí, dvojici mohutných věží a později i pozoruhodný gotický portál z konce 14. století, který však byl výrazně doplněn ve století devatenáctém. V období pozdní gotiky pak vzniklo jižní křídlo s křížovou chodbou i křídlo opatské, které bylo dokončeno až v roce 1508. Kostel získal velmi cenný gotický mobiliář, včetně vzácných oltářů, ale ani ty se do dnešních dnů z drtivé většiny nedochovaly.
V roce 1483 dostal klášter od krále Matyáše Korvína relikvii Kristovy krve v podobě kousku Veroničiny roušky, aby zde vzápětí (v roce 1489) vznikla pozdně gotická kaple stejného zasvěcení. Možná i proto byl klášter vždy považován za významné centrum středověké kultury a vzdělanosti. Od počátku 16. století byl klášterní komplex – z důvodu hrozícího tureckého nebezpečí – postupně opevňován, takže z něj v podstatě vznikla renesanční pevnost s mohutnými hradbami a dělovými baštami (a také keramickým vodovodem). Turci však klášter přesto vážně poškodili a ten pak byl v 17. i 18. století jen postupně opravován. Nově byla postavena pouze – dnes zrekonstruovaná a přístupná – velká sýpka.
V létě roku 1881 zachvátil klášter požár a poškodil ho natolik, že musel být následně téměř celý přestaven, a to ve stylu puristické neogotiky. Projekt přestavby, která proběhla v letech 1882 až 1889, vypracoval Ferenc Stomo. Tehdy zmizely nejen mnohé původní architektonické prvky, ale také vstupní brána s padacím mostem. Také zbytky gotického mobiliáře (např. deskový pašijový oltář) „zmizely“ v dnešním ostřihomském Křesťanském muzeu. Proto při další renovaci na přelomu 19. a 20. století získal klášterní kostel několik neogotických oltářů.
Základ klášterního komplexu tak i dnes tvoří rajský dvůr s arkádovou křížovou chodbou, který obklopují klášterní budovy se severním kostelem sv. Benedikta opata a Panny Marie. Průčelí této trojlodní baziliky charakterizuje impozantní gotický portál s dvojicí věží. Kostel je zaklenut křížovými klenbami, na jeho jižní straně dokonce najdeme část křížové klenby, pocházející ze starého gotického kláštera. Zajímavé je, že renesanční přestavba areál kláštera téměř ztrojnásobila. Kostel se tehdy víceméně stal obrannou severozápadní baštou. Z tehdy vzniklých okrouhlých bašt se však do současnosti v původní podobě dochovala pouze jedna.
V interiéru klášterního kostela se za nejcennější považují tři dochované plastiky z původního hlavního oltáře, relikvie Boží krve, pozdně barokní křtitelnice z konce 18. století, pozdně renesanční mramorový epitaf z konce 17. století a varhany z roku 1714. Zmínit musíme také fresku se sv. Jiřím, která vznikla pravděpodobně v letech 1414 až 1423 a která byla - spolu s freskami Ukřižování Krista a Přechod židů přes Rudé moře - v 18. století zamalována barokní bělobou. Freska zobrazuje sv. Jiří jako rytíře, který bojuje s drakem (symbol zla) o princeznu (alegorie dobra). V klášteře se nachází také hrobka významného šlechtického rodu Koháry.
Klášter bývá pro veřejnost otevřen od května do října (záleží na období, ale o prázdninách je to od úterý do soboty v čase 10:00 až 18:00 a v neděli od 12:00 do 18:00 hod.) a vstupné zde bývalo dobrovolné. V současné době se však již platí 3 eura (zlevněné vstupné je za 2 €). Organizované prohlídky trvají přibližně 30 minut a maximální počet návštěvníků v jedné skupině je 25. V kostele se také konají bohoslužby, svatby i různé kulturní akce, včetně koncertů.
Klášter, který slouží i jako duchovní centrum (v podstatě tedy jako jistý druh psychoterapie) se stále průběžně rekonstruuje, a to zejména díky tzv. Norským fondům. Zajímavé ovšem je, že se jedná v podstatě o monumentální neogotickou památku, o které se však všeobecně říká, že ve své podobě skvěle spojuje gotiku, renesanci i baroko, stejně jako prvky architektury sakrální i fortifikační.
Zcela na závěr si ještě můžeme prozradit, že se tento klášter nachází v okrese Žarnovica, v kraji Bánskobystrickém a že jeho návštěva není v žádném případě ztrátou času ani peněz.