Island (3): Střed (Čarodějné hory Kerlingarfjöll, termální oblast Hveravellir, Strokkur Geysir, vodopády Gullfoss, Bruarfoss, Haifoss a Hraunfossar, Národní park Þingvellir)

Island (3): Střed (Kerlingarfjöll, Hveravellir, Strokkur Geysir, Gullfoss, Bruarfoss, Haifoss, Þingvellir, Deildartunguhver, Hraunfossar a Barnafoss) (07/2017)

Střední část Islandu to je jedna obrovská nekonečná kamenitá pustina, která však ukrývá turistické drahokamy. Největší část vnitrozemí Islandu tvoří centrální vysočina s drsným klimatem, pouze prašnými cestami a bez osídlení. Tuto vysočinu protíná silnice F35, která začíná na jihu za velkou atrakcí - vodopádem Gullfoss a směřuje na sever k pobřeží. Tato silnice je určená pouze pro terénní vozy, na což také upozorňuje tabule při vjezdu.

Nebyli jsme jediní, kdo tady jel s neterénním autem (Ford Fiesta), ale na druhou stranu mnoho takových aut se tady taky nevyskytovalo. Kvalita silnice byla různá a možná se rok od roku mění v důsledku toho, jak ji který rok udržují nebo neudržují. Směrem od jihu byl nejprve povrch docela slušný, jen s "roletou", která je na těchto nezpevněných silnicích všude na Islandu.

Dál ale kvalita cesty začala být drsnější, díry, šutry, rychlost jízdy se značně zpomalila. Tento stav trval až po přehrady na severním konci, kam kvůli elektrárnám na části dodělali asfalt, na části prašnou silnici velmi slušně upravili. Brody na silnici nebyly, pouze v jednom místě se přejížděl bezproblémový potok. Špatný úsek trval od začátku F35 na jihu asi tak 90 km, kousek za odbočku k Hveravellir.

Silnici F208 do známých hor Landmannalaugar se nám projet nepodařilo, za vodní elektrárnou, ke které dodělali asfaltku, začínala hodně špatná F silnice s neupraveným rozježděným povrchem. Chvíli jsme se hrabali v šutrech, ale tam to chtělo opravdu terénní auto. Museli jsme se otočit a vrátit. Proto tato nejznámější horská atrakce Islandu v mém popisu střední části ostrova chybí.

Více o silnicích a jiné rady v úvodním článku č. 1 - odkaz pod tímto textem.

Kerlingarfjöll (Čarodějné hory) – nádherné hory v srdci Islandu, naprostý skvost. Název podle čarodějnic je na místě, z barevných ryolitových hor o nadmořských výškách kolem 1 400 m z části pokrytých i v létě sněhem, to čoudí a je cítit sírou na každém kroku. Samozřejmě to chce vychytat dobré počasí, pak jsou fotky tak barevné, že vám to ani nikdo neuvěří.

Pohoří se výrazně liší od okolního prostředí, a to jak tvarově, tak i barevně. Z naprosté pustiny centrální vysočiny vystupují barevné hory, jejichž panorama uvidíte už z dálky ze silnice F35.

Ke Kerlingarfjöll se přijíždí od F35 odbočkou po F347, kdysi tu byly brody, teď už jsou tu mostky. Cesta vede až k rezortu Ásgarður, kde je kemp a chatky. Výchozím místem do hor je parkoviště, které je z kempu vzdáleno ještě dalších 6 km po prašné silničce. Nebo můžete nechat auto u kempu a jít nahoru pěšky vyšlapanou stezkou (5 km, 450 m převýšení). Prašná silnička nahoru k parkovišti je ke konci dost do kopce, a tak jsme auto nechali asi ve 2/3 cesty a k parkovišti došli pěšky. V jednom úseku byl ještě zbytek sněhové závěje.

Horská část Kerlingarfjöll s geotermálními prameny se nazývá Hveradalir. Jsou tu upravené stezky nahoru a dolů po kopcích, hodně schodů. Kdo chce, může se vydat z této nejznámější části ještě dál do úplně odlehlých částí hor. Chodí se také túry na některé vrcholy, např. nejbližší Fannborg, ale v době, kdy jsme tu byli my (10.7.), byly kopce ještě pod sněhem. Turistická mapa oblasti neexistuje, nějaké informace byly na infotabulích na parkovišti - fotky jsou ve fotogalerii.

Mapa oblasti Kerlingarfjöll na mapy.cz: Kerlingarfjöll (mapy.cz/turisticka)

Hveravellir – je geotermální místo s kempem uprostřed centrální vysočiny v nadm. výšce 650 m, taková oáza v pustině. Čoudí tu fumaroly, bublá bahno, je to moc pěkné. Mezi geotermálním místem a kempem bylo přehrazením potoka vytvořeno jezírko pro koupání. Vedle jezírka je nějaká bouda, ale byla zamčená a neslouží jako převlékárna. Kemp je jednoduchý na travnaté ploše bez stromů, sociálky jsou vyhovující a v ceně kempu. Cena 1 850 ISK/noc/osobu. V budově recepce je restaurace, kde nabízeli snídaně. K Hveravellir se dostanete po krátké odbočce č. 735 z F35. Mapa Hveravellir

Gullfoss (Zlatý vodopád) – je velká atrakce, patří k nejmohutnějším vodopádům Evropy. Leží na řece Hvítá a padá dolů kaňonem ve dvojité kaskádě, kapičky vody unášené větrem tvoří ve slunečném počasí často duhu. Gullfoss patří do tzv. Zlatého okruhu (Golden Circle), tj. místa, která navštíví nejvíce turistů na Islandu. Proto se od parkovišť k vyhlídkám vine jako stužka souvislý zástup lidí. Dostanete se sem po asfaltové silnici č. 35. Mapa Gullfoss

K místu se pojí následující příběh. Když počátkem 20. století chtěli cizí podnikatelé postavit u vodopádu elektrárnu, dcera farmáře Sigrídur, která k vodopádu vodila turisty, pohrozila, že skočí do hlubin, jestli úřady Gullfoss nezachrání. Úřady zakročily, tím zachránily vodopád a Sigrídur teď má u Gullfossu památník.

Strokkur Geysir – přímo u silnice č. 35 nedaleko vodopádu Gullfoss se nachází jedna z největších atrakcí Islandu – geotermální lokalita Haukadalur s gejzíry. V areálu chrlí každých cca 10 minut horkou vodu gejzír Strokkur (česky: chrlit), který je obstoupen davy fotky chtivých turistů. Vodní sloupec dosahuje výšky až 30 m, střídají se vysoká a nízká forma.

V areálu se dále nachází dvě krásná modrá "oka" – Geysir a Konungshver. Gejzir, nebo také Velký Gejzír, již není aktivní od roku 1916, pouze s jedním oživením v roce 1935. Ve své době však chrlil vodu do výšky 80 m. Jeho název se začal používat pro všechny gejzíry světa, a tak vešlo toto slovo z islandštiny do jiných světových jazyků.

V areálu je ještě pidi gejzír Litli-Geysir a další jezírka. Strokkur je stejně jako vodopád Gullfoss na Zlatém turistickém okruhu Islandem, proto očekávejte tisíce návštěvníků ze zájezdových autobusů. Hned vedle areálu je kemp a několik parkovišť. Mapa Strokkur

Bruarfoss (Most přes vodopád) – nazývaný spíše modrý vodopád pro jeho modrou barvu vody. Leží na řece Brúará, je nízký a má tvar písmene U. Díky modré barvě vody v černé lávě je velmi fotogenický. Davy turistů tady nejsou, vodopád je poměrně neznámý, dobře ukrytý v krajině a ani na něj není u silnice žádné upozornění.

Špatně se hledá, pomohla nám navigace v mobilu. Dá se také dobře zorientovat podle turistických map na mapy.cz, kde je Island už docela slušně zpracovaný. Příjezd je po asfaltové silnici č. 37, pak odbočit do osady Brekkuskógur, je to spíše taková chatová oblast v nízkém "lese" (roští). Ke konci osady uvidíte vyježděná místa vedle silnice, kde parkují auta. Odtud je třeba hledat vyšlapanou stezku k vodopádu. Podlezli jsme plot u silnice, který ale již mírně demontovali turisté před námi. Stezka k vodopádu totiž vedla za tímto plotem.

Jméno vodopádu se odvozuje od události z roku 1602, kdy farmář hospodařící za řekou zničil přírodní skalní most přes řeku u vodopádu. Na Islandu došlo v tom roce k velkému hladomoru a on se chtěl ochránit před hladovými pasáky, kteří přišli do oblasti shánět něco k jídlu. Později se ten člověk utopil v řece. Mapa vodopád Bruarfoss

Háifoss (Vysoký vodopád) – nachází se na řece Fossá v pustinách na dohled od sopky Hekly a padá z výšky 122 m. Jedná se o druhý nejvyšší přístupný vodopád Islandu. Těsně vedle je další vodopád Granni (Soused), společně s Háifossem tvoří efektní dvojici vysokých vodopádů padajících do úzké rokliny.

Příjezd k Háifossu není jednoduchý. U hlavní silnice č. 32, ze které se k vodopádu odbočuje, není klasický ukazatel, kterým se na Islandu označují přírodní zajímavosti. Je tu jen malá směrovka, které si ani nevšimnete a pak větší ukazatel k chatě Hólaskógur, která je od hlavní cesty asi 2,5 km daleko.

Ve směru od jihu tedy musíte ještě před hydroelektrárnou odbočit vlevo na silnici č. 332. Po této nezpevněné a velmi nekvalitní cestě jedete asi 8 km na místo, kde se parkuje. Nejedná se o klasické parkoviště, není tu žádné zázemí, jen v kamení vyježděná plocha. Odtud se jde kousek na vyhlídku na vodopád. Mapa vodopád Háifoss

Þingvellir (Thingvellir) je islandský národní park zároveň zapsaný v UNESCO. Název Þingvellir znamená doslovně "parlamentní planina", místo má zásadní historický a národní význam pro Islanďany a je tudíž hojně navštěvováno jak samotnými obyvateli ostrova, tak turisty ze zahraničí. Jeho návštěvnost zvyšuje také fakt, že se lokalita nachází v dobře dostupné vzdálenosti z hlavního města a je zařazeno na program úplně všech zájezdů na Island.

Kolem roku 930 byl v tomto místě svolán první islandský parlament AlÞing (zřejmě první demokratický parlament na světě). Jeho členové byli zástupci z jednotlivých částí ostrova a společně se radili a hlasovali o správě a fungování života na Islandu, a urovnávali spory mezi lidmi. Hlavní události v historii Islandu se konaly právě zde. Místem schůzí parlamentu zůstala lokalita až do roku 1798, kdy byl parlament přesunut do Reykjavíku.

Þingvellir je také velmi zajímavým místem z geologického hlediska. Místo leží uvnitř obrovského riftového údolí na hranici litosférických desek (severoamerická a euroasijská), které se aktivně pohybují. Lze zde velmi dobře pozorovat trhliny a pukliny v zemské kůře. V místě, kde jsou desky od sebe vzdáleny nejvíce, prochází trhlinou zpevněná stezka pro turisty. Po této stezce proudí v sezóně davy lidí. Desky se od sebe vzdalují údajně až 2 cm za rok. Pohyby desek však neprobíhají plynule, např. během několikaleté erupční činnosti sopky Krafly bylo změřeno rozestoupení ker až o 5 m.

Lokalitou protéká řeka Öxará a v parku je také několik jezer. Jezero Þingvallavatn na jihu parku je největším přírodním jezerem na Islandu. Lávová pole jsou tu mírně zvlněná, porostlá mechem nebo vřesem. V puklinách zaplněných vodou je možné se v rámci organizované skupiny potápět.

Dřevěný kostelík Þingvallakirkja, byl v Þingvelliru postaven krátce po přijetí křesťanství na Islandu v roce 1000. Současný kostel, který zde můžete navštívit, byl postaven a vysvěcen v roce 1859. Kazatelna pochází z roku 1683 a oltář z roku 1834. Vedle kostela se nachází pět bílých domků þingvallabaer - bývalá farma postavená v roce 1930 při příležitosti tisíciletí AlÞingu. Nyní se používá jako letní rezidence pro předsedu vlády a jako sídlo správy národního parku.

Parkoviště jsou v Þingvelliru velká a placená (snad jediná placená na Islandu, kromě parkování v centru větších měst). Rovněž WC tady bylo placené. Je to důsledek obrovské návštěvnosti tohoto místa. Mapa Národního parku Þingvellir

Deildartunguhver je nejmocnější termální pramen (vřídlo) Evropy, nachází se v západní části Islandu zvané Reykholtsdalur nedaleko městečka Reykholt. Pramen poskytuje 180 litrů vařící vody za sekundu. Většina vody je využívaná pro vytápění ve městech Borgarnes a Akranes. Potrubí do Akranes je dlouhé 64 km a je nejdelší na Islandu, voda na výstupu v Arkanes dosahuje ještě 80 °C. Při trochu pozornosti si potrubí vedoucího krajinou a zakrytého drny trávy jistě všimnete.

Další využití horké vody je pro vytápění skleníků. Přímo u pramenů v Deildartunguhver si můžete koupit místní rajčata v samoobslužné budce s kasičkou. Půl kila rajčat za 300 ISK. Chuťově nic moc, prostě uměle osvětlovaný skleník. Ale zase neochutnejte, že!

Značení k pramenu není pro turisty u silnice žádné. Místo ale poznáte podle valící se páry. Odbočíte sem ze silnice č. 50 a zaparkujete přímo u pramene, místa vyvěrání horké vody jsou ohraničena a opatřena výstrahou. Mapa Deildartunguhver

Ve městečku Reykholt pobýval nejznámější islandský autor ság Snorri Sturluson, nachází se zde jeho socha. Tento významný muž byl v letech 1215 – 1218 rovněž zákonopravcem sněmu AlÞing, což byl nejvyšší úřad v zemi. V Reykholtu je moderní nový kostel s návštěvnickým centrem a starý dřevěný kostel z roku 1897. Rozvoj malé vesnice začal v první polovině 20. století, kdy byla v oblasti objevena geotermální činnost.

Hraunfossar a Barnafoss jsou vodopády v lávě nedaleko městečka Reykholt. Lávové pole tady má pórovitý povrch, který umožňuje vodě z řeky Hvítá vytékat na povrch a vytvářet tak nízké kaskádovité vodopády. Dostanete se sem po silnici č. 518, zaparkovat je možné na parkovišti přímo u vodopádů.

Hraunfossar (Lávový vodopád) je nízký vodopád, který je tvořen menšími potůčky modré ledovcové vody vytékající z černého lávového pole. Vypadá velmi působivě a trochu to připomíná scény z Vinnetoua s tím rozdílem, že v Chorvatsku jsou samozřejmě bílé vápence. Mapa Hraunfossar

Barnafoss (Dětský vodopád) ani jako vodopád nevypadá, voda protéká úzkou skalní roklí, ale spíše jako prudší říčka než vodopád. Název pochází z legendy, kdy se v místě utopili dva malí chlapci, kteří se rozhodli jít sami hledat rodiče, kteří v té době byli v kostele na vánoční mši a chlapce zanechali samotné doma.

V blízkosti (značená odbočka ze silnice č. 518) se nachází největší lávová jeskyně na Islandu Víðgelmir. Jeskyně je více než 1 500 metrů dlouhá, uvnitř byly nalezeny pozůstatky lidského osídlení z doby Vikingů, které jsou dnes uloženy v muzeu. Prohlídka jeskyně je možná pouze s průvodcem, vyfasujete helmu a začátek prohlídky je co hodinu od 9 do 18 hod., vstupné 6 500 ISK na osobu. Uvnitř jsme nebyli. 

Po silnici č. 550 a pak krátkou odbočkou č. 551 se lze autem dostat až k plochému ledovci Langjökull, druhému největšímu ledovci Islandu. Pořádají se zde výlety po ledovci speciálními auty nebo na skútrech. Silnice je nezpevněná, ale pro osobák pomalou jízdou sjízdná.

Mapa všech námi navštívených míst a kempů: Mapa navštívených míst Island 2017

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty po Islandu v červenci 2017:

• Island (1): Ostrov sopek, vodopádů a prašných silnic (informace, turistické možnosti, itinerář)
• Island (2): Jih (laguna s plovoucími krami Jökulsárlón, horská oblast Skaftafell, mys Dyrhólaey, vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss, termální oblast Hveragerði)
• Island (3): Střed (Čarodějné hory Kerlingarfjöll, termální oblast Hveravellir, Strokkur Geysir, vodopády Gullfoss, Bruarfoss, Haifoss a Hraunfossar, Národní park Þingvellir)
• Island (4): Sever (jezero Mývatn, vodopády Dettifoss, Selfoss a Goðafoss, propast Ásbyrgi, maják Hraunhafnartangi, poloostrov Vatnsnes)
• Island (5): Západ (Západní fjordy – papuchalci na mysu Látrabjarg, vodopád Dynjandi, poloostrov Snæfellsnes)
• Island (6): Jihozápad (hlavní město Reykjavík, poloostrov Reykjanes - geotermální oblasti Krýsuvík a Gunnuhver)