Jablunkov - Mariánské náměstí a Muzeum

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí

Centrem města Jablunkov je Mariánské náměstí, kdysi nazývané Rynek. Na začátku 20.století se úředně nazýval Ringplatz a byl už dlážděný říčními kameny z řeky Olše nebo Lomné. Domy již byly zděné, ale taky ještě dřevěné s podloubím. A na nich samozřejmě nápisy na vývěsných štítech hospod a obchodů. Byly německé a taky polské. Nacházel se zde zájezdní hostinec či Café Wien. Jablunkov byl nazýván Malou Vídní. Už tehdy lemovaly náměstí obchody Johanna Eisenberga, Josepha Coldberga, Leopolda Loblowitze, Johana Lubojatzkého, Carla Eisenberga, Franza Kucheidy a Morizta Frankla.

Dům č.16 Emmanuella Bullawy byl tehdy nově postavený na místě starého dřevěného domu z roku 1740, jehož majitelem byl kdysi jablunkovský lékař dr. Josef Sikora.

Po 1.světové válce přišla krize i do Jablunkova. Náměstí se již jmenuje dle prezidenta T.G. Masaryka, jezdí po něm auta, kterých přibývá. Dokonce se postavila benzínová pumpa s nápisem Mobil Oil. Jiná pumpa je umístěna na rohu u hospody "Myntelka". Na domě č.7 židovského obchodníka Kemeniho jsou plastiky polonahé ženy a muže, ale ne nadlouho.

Roku 1937 umírá T.G. Masaryk a v Jablunkově to má zvláštní význam. Roku 1938 opouští město česká společnost kvůli ultimátu polské vlády, která požadovala připojení části československého Těšínska k Polsku. Přijelo polské vojsko, které občané na náměstí vítaly. Změnily se nápisy nad obchody, nová byla i tabulka označující náměstí, které se přejmenovalo na Plac im. Józefa Pilsudskiego.

V roce 1945 funguje ve městě polská milice. Ve středu 9. května se Jablunkov se vrací do Československa. Polskem zabrané české Těšínsko přislíbil zpět dr. Edvardu Benešovi už za války Josef V.Stalin. Tabulka s nápisem Hitlerplatz, zmizela kdoví kam. Německé nápisy a vývěsní štíty zmizely. Obsadily se německé obchody i ty po židech. O ty se už nebude nikdo upomínat, nemá kdo. Vývěsní štíty se pyšní českými nápisy, obnovil se trh, rynek je plný lidí.

Po únoru 1948 postupně mizely vývěsné štíty se jmény majitelů obchodů, kteří zde byli nanejvýš jako vedoucí. Objevily se tabule s názvy Pramen, Jednota, Snaha, Míroděv a Komunální služby. Zestátnil se každý obchod, řemeslnická dílna i všechny malé jablunkovské fabričky a výrobny. Na náměstí se objevily nové česko-polské nápisy. K těm nejznámějším patřily Potraviny-Artykuly Zywnosciowe, Maso-uzeniny, Mieso - Wedliny, Oděvy-Odziez, Obuv-Obuwie, Železářství-Towary zelazne a Pohostinství - Gospoda. Po náměstí chodily dlouhé průvody, objevilo se velké množství červených praporů, obrazy Marxe, Engelsa, Lenina, Stalina a Gottwalda. Na transparentech se odsuzoval americký imperialismus, válka v Koreji, oslavoval se mír KSČ a Sovětský svaz.

Z bývalé budovy obecního hostince byl zřízen Pionýrský dům, kde se velkému zájmu mládeže těšily různé modelářské kroužky a bezplatné promítání filmů.

Na náměstí už nebyly tak velké jarmarky jako kdysi, ale za to přibývalo aut. Bylo zde možné spatřit nejen nové značky osobních aut jako Škoda Tudor, Jawa Minor, Škoda Spartak, Tatraplán, ale i nákladní auta Praga RN, Tatra 111 a autobusy Škoda vyjíždějící z nového přepravního podniku ČSAD, umístěného v budovách bývalé koželužny Aloise Eisenbergra. Přesto ještě roku 1956 jezdil městem poštovní vůz tažený koňmi a náměstím procházely krávy, které stará Zowadová vedla na pastvu.

V roce 1960 byl zrušen okres Český Těšín a Jablunkov se stal součástí nového okresu Frýdek - Místek. Z aut zmizela značka ČT. Lidé nadávali, vždyť nové okresní město bylo dosti vzdálené a cesta tam i zpět byla zdlouhavá. Nic to nepomohlo, protože nové administrativní rozdělení bylo zavedeno spolu s novu socialistickou ústavou. Byla ustanovená ČSSR. Na náměstí v bývalém obchodě Kucheidy byly zřízena samoobsluha, před kterou však bylo možné vidět cikánského brusiče nožů. Dále zde byly obchod Baťa, cukrárna Heliošů, přímo na dlažbě před Zeleninou byla hromada melounů, které rychle mizely. Také zde stála trafika pana Budy a benzinová pumpa uprostřed.

Po roce 1968 už nebylo na rynku hospody "Na rogu" nebo " U Myntelki", které nahradily "Czytelnia" nebo hospoda "U Špinavca". Velká část města chátrala, kolem města rostly nové rodinné domky, ale staré město jakoby usnulo. Na náměstí přibývalo aut a zvláště kamiónů, bylo tedy třeba zlepšit průjezd náměstím a tak bylo v letech 1976 - 1977. Zvláště škoda bylo domu č. 35 stojícího v dolním rohu náměstí. Byl majetkem rodiny Lubojackich, což byl řezník Lubojatzki. Byl tam i obchod s látkami France Cyhana. Řeznictví se tam udrželo až do let 60-tých. Potom tam byla řízena výkupna vajec. Padl také sousední dům č.36, kde před válkou měl svou dílnu knihář a tiskař Richard Ploschek. Za své tam vzaly i další domy, které už ale patřily k ulici Nádražní. V protilehlém rohu rynku stál dům č. 17, ve kterém vedl svou dílnu a obchod židovský krejčí Josef Goldberg, jehož vzala válka, holocaust. Bydlel tam pak se svou rodinou řezník Cienciala, který dal dům přestavět. Nebyl už tak pěkný, jak ten předešlý, ale dokonale vyplňoval roh náměstí. Byl také zbourán za ním stojící dům č.132 kupce Kantora a na druhé straně ulice stojící dům č. 130. Tam kdysi vedl pohostinství Abraham Hoffman, jehož tvář zdobil bohatý plnovous. Proto se tam pak nazývalo "Do Fusatego", jinak se tam mluvilo taky "Do Nedomlela".

Náměstí v této době dostalo novou dlažbu. Pak ale přišel rok 1979 a 1980, a skoro půl Jablunkova padlo pod lžícemi rýpadel a buldozerů. Nad Nádražní, Polskou a Mlýnskou ulici se vznášela oblaka prachu - byla zbourána pekárna Ruckého v Polské ulici, dřevěné skříňky a sodovkové láhve, které kdysi patřily Szkanderovi, jenž uměl sodovku velmi dobrou. Zmizel starý most z roku 1905 přes Olši, budova mlýna, Czytelnia. V roce 1981 byla ukončena výstavba sídliště v lokalitě bývalé ulice Mlýnské, v roce 1985 ve středu města. Celkem bylo postaveno přes 350 nových bytů.

Vše změnil listopad 1989. Jablunkov měnil tvář a to hlavně z důvodu majetkových změn. Znovu po desítkách let se na náměstí objevilo jméno Taube,Eisenberg,o trochu později i Bullawa. Doba, kdy byl znárodněn každý živnostník, holič, švec, pekař nebo hospodský byla pryč.

V roce 1991 bylo přejmenováno náměstí Svobody na Mariánské náměstí. Dnes zde najdete spoustu nových obchodů, mezi jinými i ty vietnamské, muzeum či barokní sochu. Benzinová pumpa zmizela spolu se zbouranými domy, ale lidé zůstavají....

SOCHA NEPOSKVRNĚNÉ PANNY MARIE IMMACULATY

Socha pochází z roku 1955. Je to plastika zdobená rostlinnými ornamenty a třemi andílky. K soše byla za II.světové války připojena osmiboká kašna t roku 1798, ze které jablunkovští nabírali vodu.

MUZEUM

Výstavní síň Muzea Těšínska v Jablunkově byla veřejnosti zpřístupněna 30. 6. 2001. Předchůdcem bylo rodinné muzeum, které existovalo až do roku 1938 díky básníkovi a sběrateli Adamu Sikorovi. V roce 1922 bylo otevřeno Krajinské muzeum Slezské muzejní společnosti v Jablunkově. Jablunkovské muzejní aktivity zanikly po okupaci Těšínska v letech 1938–39. Poválečné pokusy o obnovení muzea byly již neúspěšné.

V současné době můžeme v prostorách pobočky zhlédnout stálou expozici s názvem Z minulosti Jablunkova a okolí a proměnné výstavy. Stálá expozice je rozdělena do několika celků, které seznamují s historií města, kulturními památkami a společností města, hospodářskými poměry oblasti. Dále jsou zde k vidění předměty z lidového prostředí – vybavení interiéru, řemeslnické nářadí a výrobky místních kovářů, tkalců, hrnčířů, tesařů a truhlářů. Za pozornost stojí ukázka jablunkovského a horalského kroje.

Pracovní doba:

Po–pá 8–12 12:30–16:30 h

Vstupné:

Děti do 6 let

zdarma

Děti (6–15 let), studenti 15 Kč

Důchodci 15 Kč

Dospělí

30 Kč

Rodinné vstupné (2+2) 60 Kč

http://www.jablunkov.cz/historie/rynek.html

http://www.muzeumtesinska.cz/jablunkov/