Jak se ve Velké Jesenici v roce 1866 postavili sedláci pruským vojákům

Jak každý ví, prusko-rakouská válka byla velmi krvavým konfliktem, který se odehrál zejména na severovýchodu Čech a již od počátku bylo rozhodnuto všemi podmínkami, že Rakousko nemá vůči svému silnějšímu šanci, přičemž nešlo jen o výzbroj, jak se mnohdy uvádí, ale zklamal i velitelský sbor, který nebyl příliš pružný a nápaditý, a tak byl mnohdy překvapen taktickými tahy protivníka a choval se tak v některých případech, jak kdyby byl složen z ještě nedostudovaných kadetů a i ti by možná byli úspěšnějšími než oni velitelé.

Prvním černým dnem pro Rakušany se stal 27. červen 1866, kdy prohráli nejen v bitvě u Trutnova, ale také ve střetnutí u Náchoda. O trutnovské bitvě se zmiňovat nehodlám, protože se výše zmíněné věci netýká, takže se budu věnovat té u Náchoda.

Rakouský 6. armádní sbor pod velením polního podmaršálka Wilhelma von Ramminga dorazil ráno toho dne po několikadenním unavujícím pochodu až z Moravy k Šonovu. V té době pruský 5. armádní sbor pod velením generála Karla Friedricha von Steinmetze měl nad Náchodem obsazené lesnaté vrchy a zvláště důležitý průchod „Branku“. Z těchto pozic se Rakušanům nepodařilo pruské vojsko vypudit a díky udatnému boji jejich vojáků přinesla tato porážka velmi citelné ztráty, což můžeme posoudit z toho, že 6. armádní sbor ztratil 105 důstojníků, 2 090 mužů a 330 koní, zraněných měl 124 důstojníků, 2 428 mužů a 92 koní a do zajetí padlo 5 důstojníků, 977 mužů a 10 koní, zatímco pruské ztráty činily dohromady pouhých 62 důstojníků, 1 060 mužů a 222 koní.

Podobně to dopadlo o den později u České Skalice, kdy na rakouské straně padlo 69 důstojníků, 1 800 mužů a 70 koní, zraněno bylo 121 důstojníků, 2 287 mužů a 39 koní a do zajetí padlo 15 důstojníků a 1 287 mužů. Prusové celkem přišli o 62 důstojníků a 1 300 mužů. Rakušané tak začali ustupovat směrem k Hradci Králové a pruský velitel Steinmetz začal být nazýván „Lvem od Náchoda a Skalice“ („Der Löwe von Nachod und Skalitz“).

Celé Náchodsko a Českoskalicko tak bylo zaplaveno rabujícím pruským vojskem. Tomu se nevyhnula ani Česká Skalice, kde byla umístěna pruská posádka, kterou činilo na 60 mužů. Odtud podnikala výpravy po celém okolí, aby vymáhala potraviny a krmivo pro koně. 18. července 1866 se jedna z takových výprav v počtu 50 mužů rozhodla obrátit k Velké Jesenici.

Na rozdíl od jiných vsí v okolí se však zde se zlou potázala. Nejen, že jí bylo odepřeno vydání jakýchkoliv potravin či krmiva, ale byla rovněž obklíčena různě ozbrojenými sedláky, kteří byli v přesile a nehodlali se Prusům v ničem poddat, na rozdíl od prchajícího vlastního vojska. Sedláci tak měli více chrabrosti než vojáci.

Jednání mezi oběma stranami bylo zprvu bezvýsledné a teprve po dlouhém prošení byli Prusové propuštěni, aniž se někomu něco stalo. Museli však odjet s prázdnou a pruský setník nemohl toto ponížení překousnout, a tak sliboval vsi pomstu. Hned po příjezdu do České Skalice dostál svým výhrůžkám a vyslal k okolním posádkám žádost o posilu.

Ty mu vyšli vstříc, takže hned 19. července 1866 mohl vytáhnout se 400 muži k lesu Rousínu a dále na Velkou Jesenici. Ale i tam nastaly velké přípravy. Ze všech okolních vesnic proudily do Velké Jesenice zástupy ozbrojených sedláků, kteří se hodlali postavit pruskému nepříteli tváří v tvář a nenechat si diktovat.

Když Prusové dorazili na okraj černých jedlin, dal setník zastavit a dalekohledem obhlížel Velkou Jesenici, kterou měl jako na dlani. Nevěřil však svým očím, protože v dalekohledu uviděl vzbouřenou ves, jež byla všemi způsoby připravena na boj a obsazena velkým množstvím různých ozbrojenců. Když napočítal, že sedláků je opět víc než jeho vojáků, dlouze se zamyslel a nakonec rozmrzele dal povel k ústupu do České Skalice.

O této, dnes již zapadlé historii, napsal i Jan Nepomuk Lhota ve své knize „Miletín nad Bystřicí. Příběhy jeho a památky“ z roku 1888: „Pruská posádka v České Skalici vycházela do vůkolních obcí, aby tam dobytek a potravu pro sebe pobrala. Jednoho dne přepadla Jesenice a Nahořany, ale obyvatelé postavili se na odpor střelnou zbraní s takovou odhodlaností, že hlídku zahnali a pronásledovali, tak že celá posádka ze Skalice až do Náchoda utekla.“

Naopak v České Skalici Prusové řádili jak černá ruka, vysáli ji téměř na dobro a navíc se k tomu přidala epidemie úplavice, jíž mezi 19. a 28. srpnem podlehlo 8 lidí, od 12. do 25. září dalších 8 obyvatel, od 5. do 19. října 11 lidí a v listopadu další 2 obyvatelé. K tomu se navíc přidal záškrt a v prosinci 1866 také velmi rozšířený zápal plic, protože mnohým chyběla nejen otop či peníze na ni, ale též dostatek potravy a dalších věcí, jež by jinak v zimě obyvatelstvo mělo.

Jednalo se opravdu o velmi těžkou dobu, ale tato historie ukazuje to, že pruští vítězové si nebyli tak jistí svým vítězstvím a stahovali se bez boje i před rozezlenými sedláky. Být takových jako ve Velké Jesenici víc, snad by sedláci dokázali více než celé rakouské vojsko. Je vidět, že láska k rodné hroudě dokáže „hory přenášet“ a právě na takové zajímavé věci z naší minulosti bychom neměli zapomínat, jak se mnohdy děje!

Jak se ve Velké Jesenici v roce 1866 postavili sedláci pruským vojákům na mapě